Představujeme Aninku Letmajerovou…

Drobná, roztomilá a usměvavá holčička, to je šestiletá Anemarie Letmajerová ze Sokolova. Do sokolovského sborečku chodí pravidelně se svou mladší sestrou Nikolkou a maminkou Míšou. Občas je všechny doprovází tatínek Martin, který pracuje jako truhlář v Karlových Varech. Aninka navštěvuje sobotní mimiškolku, kterou vede učitelka Heda Bauerová, a říká o ní: „Chodim do mimiškolky ráda, kreslíme si, vyrábíme zvířátka z papíru a zpíváme si. Heda je hodná a umí dobře vařit.“ Poblíž svého domova má Aninka také základní školu Mánesovu, ve které prvním rokem začíná svoji povinnou školní docházku. Mezi spolužáky má hodně kamarádů, nejvíce si rozumí s Leontýnkou a Danem. Nejvíce ji baví kreslení a matematika, která jí jde dobře. Třídní učitelka se jmenuje Petra a v současné době je nemocná s hlasivkami: „Přeju jí, ať se brzy uzdraví.“ vzkazuje učitelce malá Anička.
Mimo školu se Aninka nejvíce kamarádí se svojí sestrou Nikolkou, kterou má moc ráda. „Nikolka je hodná, milá, ale někdy i zlobivá. Pomáhám a ochraňuju ji, mám strach, aby jí nepřejelo auto. Někdy za ní doma uklízím hračky, protože ta uklízet nechce.“ Mamince Míše poháhá Aninka s uklízením doma i ve sboru, myje nádobí, vysává a někdy prý i vytře podlahu. Své rodiče má oba také moc ráda: „Maminka je milá a usměvavá, bere nás na výlety. Tatínek nás má s Nikolkou hrozně rád, vyrobil nám židle, postel, stůl, malý stoleček a židličky, umí úplně všechno!“ Kromě rodičů a sestry má Aninka babičku v Karlových Varech, kterou občas o víkendech navštěvuje. Společně potom vaří, nebo se dívají na televizi. Někdy je na návštěvě také u babičky a dědy v Šabině, kteří sice nejsou vlastní, ale Aničku mají rádi a ona je také.
Anince se často zdá stejný sen o tom, že je na měsíci. Chtěla by se tam odstěhovat a s sebou by si vzala všechny své blízké. Ze všech hraček má nejraději míč, ale moc by si přála vlastní počítač.
Anýsku, co si myslíš o Bohu? „Věřím v Pána Boha, doma se modlíme. Jsem ráda, že ho tady máme.“

Ivana Látalová

„Moje dcera je báječná, je to to nejlepší, co se mi v životě povedlo. Obě mé dcery. Anýsek je milující děvčátko, má sociální cítění. Snad bude věřit v Pána Boha a stane se jeho nástrojem. Miluju ji.“  Míša Kroková