Jindřich Svatoš: Ty

Ocitla jsi se na louce,
na louce krásných květin,
sama v tanci života,
modré moře nad Tebou.

Tančíš sama se sebou,
jen vánek Tě jemně hladí,
bosá, uvnitř nahá,
vím,kdo tě ve snech svádí.

Hravá jak dítě,
prostá ve své radosti,
stáváš se nektarem času ozdravným,
mokem pro naše starosti.

Pentličky probarvené,
za uchem květinu,
úsměv nekončící v ozvěnách,
plachá to laň.

Stojím v tom poli.
Já – otáčím se za tím vánkem,
sledujíc svou květinu,
rozpomínajíc se na její smích.

U srdce mne zahřálo,
né, neutekla.
Tančila s mou duší,
s úsměvem, co jí tolik sluší

Jindřich Svatoš