Svatba Rosvity a Karla byla oslavou Boží milosti « Sbor Církve adventistů 7. dne Sokolov

Sokolovští senioři Rosvita Šulcová a Karel Mráz vstoupili v neděli 13.10. do manželství. Slavnostní svatební obřad se konal v zaplněné modlitebně církve adventistů. Novomanželům zazpívaly děti ze zdejšího sboru píseň z knihy proroka Abakuka „I kdyby fíkovník nevypučel“ a skupina starších s názvem „Seňority“ z Karlových Varů, děti zahrály na flétny a kazatel Martin Lindtner, který svatebním obřadem provázel, na kytaru. Boží úžasnou lásku ve společné skladbě na piáno a housle představily Michaela Lindtnerová a Jiřina Laubendorfová. S vyznáním lásky k Bohu v básni přispěla do programu Jaroslava Faragová z K.Varů.

Hana Kábrtová ze sokolovského sboru vysvětlila přítomným starozákonní text z knihy Kazatel, který měli novomanželé na svatebním oznámení. „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!“ Řekla: „Hned na začátku Bible, v 1. Knize Mojžíšově, říká Bůh, že není dobré, aby člověk byl sám. Text ze starozákonní knihy Kazatel jen potvrzuje tuto Boží řeč. Je lepší, když není člověk sám. Z uvedeného textu vyplývá, že když jsou alespoň dva, přináší to jen samé výhody. Být spolu ve dvou je dobré z ekonomického hlediska, solidarita, spolupráce je pro všechny prospěšnější než soběstřednost a soupeření. Být spolu ve dvou se vyplatí i ze společenského hlediska, pomohou si v nemoci či smutku. Sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. Být spolu je také zcela intimní prožitek, zahřeje to tělesně i na srdci. Dva se stávají jedním tělem, jednou bytostí. Ale teprve ve třech jsou naše pouta tak pevná, že nejdou přetrhnout. Nestačí žít jen ve vztazích s lidmi, je třeba vstupovat do vztahu s Bohem, který sám je láskou. Nedívat se jen jeden na druhého, ale společně vzhlížet k Bohu. Teprve společný manželský život s Bohem je život naplněný, dokonalý a smysluplný a není třeba se ničeho a nikoho bát. Takový svazek totiž ani smrt nerozdělí.“

Slovo k snoubencům před učiněním manželského slibu měl kazatel Bohuslav Zámečník. „Karle, ty jsi kuchař, a tak jsem se rozhodl, že vám řeknu recept na šťastné manželství,“ začal svoji řeč kazatel. Měl připravené lahvičky s názvy koření jako láska, důvěra, radost, odpuštění, modlitba, trpělivost, které je všechny třeba přidávat do společného života tak, aby měl dobrou chuť a bylo jim spolu dobře. Karlovi pak věnoval jako duchovnímu rodiny Bibli a Rosvitce jako kuchařce rodiny chléb. Veřejně pak řekli to své ANO, že chtějí spolu žít a mít se rádi. Vyměnili si prstýnky, dali první manželské políbení a vyprosili si Boží požehnání. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj,“ řekl Bohuslav Zámečník a spojili si všichni tři ruce na znamení Boží jednoty.

Po obřadu všichni jeli do šabinské Staré hospody, kde bylo připravené bohaté pohoštění pro více jak 70 lidí. Díky pomoci s přípravou slavnostní tabule, výzdoby, oběda a dalších věcí Milušky Malíkové, Heleny Vosátkové, Věry Krassové, Jitky Hološové a Petra Procházky neměl průběh hostiny chybu. Výtečnou polévku uvařil Bohuslav Zámečník, salát připravily Helena Vosátková a Ivana Chalupová. Poděkování patří nejen jim, ale všem, kteří se o zdařilý průběh svatby jakkoli zasloužili a také majiteli restaurace Romanu Fraňkovi. Mnoho lidí doma něco upeklo a přineslo na společný stůl, někteří se postarali o dopravu účastníků na místo a další a další pomoc od mnohých přátel sboru. V Šabině vystoupili místní hudebníci, kteří zahráli lidové písně k tanci i poslechu. Samozřejmě také došlo ke krájení svatebního dortu či čtení přáníček. Ze svatby se všichni rozjeli spokojení domů.