Marshel z Bangladéše zázračně na studiích u nás

Devatenáctiletý Marshel Hembrom z Bangladéše dorazí v úterý večer na letiště Václava Havla v Praze. Neuvěřitelné se stalo skutkem, jak píše Bohumil Hrabal. Marshel bude dva roky studovat na Kellnerově prestižním anglickém gymnáziu Open Gate u Prahy a během těchto dvou let bude skládat mezinárodní maturitu IB. V Bangladéši letos již jednu maturitu složil. Rozhodoval se, co bude dělat dál ve chvíli, kdy jsem se přijela podívat za našimi „adoptovanými“ dětmi v rámci inspekční cesty adventistické humanitární organizace ADRA do Bangladéše a spíše žertem se ho zeptala, jestli nechce přijet do Čech. Chtěl. Zazářily mu oči a já jsem pochopila, jak právě po této nabídce toužil. Zatočila se mi hlava při pomyšlení, jak dokážu Marshelovi najít školu, kde by mohl zdarma studovat a navíc v anglickém jazyce. To jsem ještě nevěděla, že to zdaleka nebude tím nejtěžším. Marshelovi, i jeho otci Michaelovi, který pracuje jako účetní v jedné bangladéšské internátní škole, jsem slíbila, že se po nějaké škole u nás poohlédnu. Jednu už jsem znala, a tak jsem doufala, že by můj tip mohl vyjít. Bylo to právě anglické gymnázium Open Gate. V této škole studoval můj syn Martin a moji dva synovci Filip a Lukáš. Všem třem se ve škole moc líbilo, a Lukášovi stále ještě líbí, a všechny tři sponzoroval na studiích zakladatel školy a nejbohatší Čech Petr Kellner.

Otec Marshela Michael (druhý zleva)

Po návratu z Bangladéše domů jsem napsala nejdříve email nadaci The Kellner Family Foundation, která právě finančně pomáhá nadaným studentům na Open Gate, kteří si nemohou dovolit zaplatit školné ve výši téměř půl milionu ročně. Tajně jsem doufala, že si nebudou myslet, že jsem se zbláznila. Platit studia studentovi z tak chudé země jako je Bangladéš, kde žije více jak 150 miliónů obyvatel? Ředitelka nadace Hana Halfarová mi k mé radosti ale odpověděla, že paní Kellnerová není proti podpoře Marshela a škola jej po internetovém pohovoru přijala!

Ty hlavní problémy začaly teprve potom. Dostat Marshela z Bangladéše vyžadovalo nejen spoustu peněz, ale především trpělivosti. Nejdřív trvalo, než Marshel získal pas. Po získání pasu jsme začali jednat s českou ambasádou v Dillí o udělení víza. Nechci popisovat, co všechno je potřeba, ale papírování a shánění možných i nemožných potvrzení bylo až nad hlavu. Například výpis z rejstříku trestů v Bangladéši, který musel být přeložen do češtiny, nebo již připravené smlouvy s nadací a školou v anglickém jazyce musely být v jazyce českém. Díky vstřícným a laskavým lidem na českém konzulátu v Dillí, zejména paní Evě Kamasové, a hlavně díky Bohu, ke kterému se Marshelova rodina v Bangladéši i naše v Libavském Údolí i náš sokolovský sbor modlily, se ale podařilo vše překonat. 2.10., pokud dobře dopadne let z Dháky přes Istanbul do Prahy, bude Marshel sedět již ve školní lavici v jedné z nejlepších škol v naší zemi s naprosto odlišnou kulturou, podnebím a na rozdíl od Bangladéše zemí bohatou.

Chtěla bych poděkovat zejména Pánu Bohu a také všem, kteří mají podíl na této šanci, kterou dostane chudý kluk z třetího světa. Věřím, že Pán Bůh má s Marshelem určitě své plány. Já osobně bych si přála, aby vystudoval nejen gymnázium, ale i vysokou školu a pak se vrátil do své země účinně pomáhat nevzdělaným a hladovým krajanům. Poděkování patří mému synu Martinovi, který mi ochotně a rád překládal z angličtiny a do angličtiny všechny dopisy, které byly třeba při komunikaci mezi Hembromovými a námi, také manželu Tomášovi, který zprostředkovával telefonická jednání s rodinou, dále pak humanitární organizaci ADRA, která se do celého procesu také zapojila, úřední překladatelce Petře Vaňkové, která veškeré služby prováděla zdarma, Českému sdružení Církve adventistů sedmého dne, které zaplatilo Marshelovi letenku a i dál se chce nějakým způsobem podílet na jeho působení v ČR, synovci Lukášovi, který bude nyní hlavním poradcem Marshela ve škole a při cestách k nám domů na volné dny či prázdniny, a samozřejmě škole a nadaci, bez nichž by se návštěva Marshela nemohla uskutečnit.

Hana Kábrtová