Sokolovský sbor se představuje…

Ivana Látalová

Martin a Míša Lindtnerovi:

Moc se na vás těšíme

Novým pastorem sborů v Sokolově a Karlových Varech je od srpna devětadvacetiletý bohoslovec a hudebník Martin Lindtner. Přichází do západních Čech po studiích hry na klasickou kytaru na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, teologie na Teologickém semináři církve adventistů v Sázavě a nástupní kazatelské praxi, kterou vykonával ve sborech Brno – Olomoucká, Vyškov a skupince ve Slavkově u Brna. Je ženatý, jeho manželka Michaela je lékařka. Spolu mají jednoročního syna Honzíka. Oba vyrostli ve věřící rodině. Zatímco Martin se těší na doprovázení lidí při poznávání Boha, Míša by ráda navzdory svému věku a mladistvému vzhledu sloužila jako „máma sboru“, což znamená být lidem nablízku, modlit se za jejich každodenní starosti a zápasy a podporovat svého manžela při práci.

Martine, co Tě vedlo k tomu, že ses rozhodl stát kazatelem?

Správně by otázka měla znít, kdo mě přivedl k tomu, že jsem se rozhodl stát kazatelem. Byl to Pán Bůh, který mě přivedl na Teologický seminář na Sázavě přes můj tuhý odpor. Udělal to rafinovaně, použil k tomu moji manželku. Já jsem měl k semináři silné předsudky. Myslel jsem si, že je to škola nevalné kvality, pro lidi z církve, kteří se nedostali nikam na vysokou a nevědí, co si s životem počít. Když jsem se seznámil s mou budoucí ženou, začínala zrovna seminář studovat. Asi po půl roce mě pozvala na víkendovou konzultaci. Dodnes si vzpomínám, jak jsem po tomto víkendu odjížděl nadšený a s touhou studovat teologii.

Jak jsi poznal Pána Boha?

Svoji osobní cestu víry bych rozdělil na dvě období. V prvním období jsem poznal Boha především jako milostivého a odpouštějícího. Jako Boha, který dává člověku v životě novou šanci. V tom druhém pak především jako Boha, který dává našim krátkým životním příběhům smysl a hodnotu. Bůh mi pomohl objevit, že mám pro co žít. Pokud bych měl nějak charakterizovat víru, kterou jsem v těchto dvou obdobích prožíval, pak bych víru prvního období nazval jako víru přijatou od otců a víru druhého období jako víru osobního hledání Boha. Ten zlomový okamžik mezi prvním a druhým obdobím byly roky 2008 až 2010, kdy můj otec zápasil s těžkou nemocí, které nakonec podlehl. Víra prvního období, přejatá od kazatelů, rodičů a prarodičů, dostala v těchto letech povážlivé trhliny. Začalo nové hledání, začala se rodit nová víra. Víra, která nevidí věci tak černobíle, která má spoustu nezodpovězených otázek, víra, která není u cíle. Stojí však na pevnějším základu, kterým je samotný Kristus.

Odkud pocházíš?

Narodil jsem se v roce 1984 v Kyjově, ale až do svých 12 let jsem žil v Bratislavě. Pocházím ze smíšeného česko-slovenského manželství. Táta Ján byl Slovák, pocházel ze Spišské Nové Vsi, a máma Hana z Veselí nad Moravou. Rodiče se poznali v Bratislavě při studiích na vysoké škole. Oba rodiče byli věřící. Táta mi v roce 2010 zemřel na rakovinu a máma dnes žije v Brně a pracuje jako vedoucí fakultní lékárny při Veterinárně-farmaceutické univerzitě.

Narození v jihomoravském městečku Kyjov mi přineslo komplikace na Ukrajině. Zúčastnil jsem se tehdy kytarové soutěže v Kyjevě a při odletu domů přišel zmíněný údaj v pase ukrajinským celníkům velmi podezřelý. Díky tomu jsem absolvoval výslech na ukrajinské policii.

Máš sourozence?

Mám o rok starší sestru Janu, která momentálně studuje doktorát na Slovenské akademii věd, obor hudební věda.

Kde jste bydleli od tvých 12 let?

V roce 1996 jsme se z Bratislavy odstěhovali do Veselí nad Moravou. A po osmi letech z Veselí do Brna.

Kam jsi chodil do školy?

V Bratislavě jsem navštěvoval Evanjelickú základnú školu a později Evanjelické lýceum. Po přesunu na Moravu jsem z Veselí dojížděl osm let na Klvaňovo gymnázium v Kyjově. Pak následovala Konzervatoř v Brně a nakonec také Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) rovněž v Brně, obor klasická kytara.

Jaké bylo tvé civilní zaměstnání?

Hudebník a učitel hudby. Se spolužáky kytaristy z JAMU jsme založili Brněnské kytarové kvarteto BRNKK a několik let koncertovali po České republice.

Jaké máš koníčky?

Rád pečuji o našeho jednoletého syna Honzíka 🙂 . Jinak to jsou kytara, teologie, hory, hraju lední hokej a v létě velmi rád jezdím na vodu. Vzpomínám si, jak jsme jednou s brněnskou mládeží splouvali Ohři. Jedním z míst, kde jsme nocovali, byly tehdy i Karlovy Vary, kde nyní budeme bydlet. Ráno nás přivítalo nehezkým pohledem na druhý břeh řeky, kde jsme viděli člověka oběšeného na stromě. To je zatím asi nejsilnější zážitek z Karlových Varů. Věřím, že ty další budou veselejší.

Byl jsi také někdy v Sokolově?

Poprvé letos na jaře, když jsme se s rodinkou byli podívat na naše budoucí bydlení v Karlových Varech. Zajeli jsme se při té příležitosti podívat i do sokolovského sboru.

Znáš někoho ze sborů, kde budeš kazatelem?

Z obou sborů, jak karlovarského, tak sokolovského, znám osobně pouze Tomáše Kábrta, protože jsme spolu studovali na semináři. O to víc se těším na to, až budu moci poznat nové přátele a spoluvěřící.

Jaká práce ti je v kazatelské službě nejbližší?

Nejradši doprovázím lidi při poznávání Boha prostřednictvím studia Bible. Učitelství vnímám jako svůj duchovní dar. Slyšel jsem, že v Sokolově je mnoho dětí a přátel, těším se na službu těmto lidem i všem ostatním ve sboru.

Jaká je Tvoje nejoblíbenější kniha Bible?

Mou nejoblíbenější knihou jsou Žalmy, které mi pomohly v období, o kterém jsem mluvil v souvislosti s poznáváním Pána Boha. Staly se mi průvodcem na cestě k nové víře v mém životě. Z knihy Žalmů jsem se naučil, že život s Bohem se dá žít pouze v naprosto čestném a otevřeném vztahu, kde nic nepředstírám a na nic si nehraju.

Jaký je tvůj ideál církve a sboru?

Přál bych si, abychom byli otevřenou církví a společenstvím Ježíšových učedníků.

Míšo, jak jste se seznámili s Martinem?

Seznámili jsme se díky studentské organizaci INRI road před sedmi lety v říjnu 2006 v Brně, kdy se zrovna rozjížděl tento projekt. Já jsem vedla jednu skupinku, na kterou byl Martin pozván svou příbuznou, aby se jen tak přišel podívat (tehdy v Brně téměř nikoho neznal, i když zde bydlel už nějakou dobu – s rodinou chodili do sboru ve Veselí nad Moravou) Když mě prvně viděl na studentské bohoslužbě, tak si prý říkal, co je to za školačku:-). Za dva týdny od prvního seznámení jsme spolu začali chodit, 18. října na koncertě skupiny Cesta mě Martin nenápadně chytil za ruku a následujícího dne mi k svátku přinesl krásnou růži…:-)

Kdy jste měli svatbu?

31.srpna roku 2008 v Brně.

Ty pocházíš z Brna?

To se nedá takhle říci. Moji rodiče Anička a Kolja Stehlíkovi působí v kazatelské práci v Českém sdružení, nyní ve sborech Trutnov, Vrchlabí a Úpice. Pořád jsme se stěhovali. Prošla jsem téměř celou Českou republikou kromě západních Čech – narodila jsem se v Ostravě, dále jsme bydleli v Praze, Berouně, Luži, Liberci, České Třebové, Brně…Takže jsem odevšad a vlastně také odnikud. Nejvíce k srdci mi přirostlo asi Brno, kde jsem vystudovala vysokou školu, seznámila se s budoucím manželem, porodila syna…

Máš sourozence?

Mám tři mladší sourozence – Janičku (nyní již Foglovou), Péťu a Danka.

Jaká byla tvoje cesta k Bohu?

Věřící jsem už od malička. Ke křtu jsem se rozhodla v 15 letech. Křtil mě můj vlastní otec v září roku 2000 v Mlýnické přehradě u Mníšku na Liberecku. Moje víra samozřejmě prochází různými proměnami a zránímJ, od křtu jsem prožila i krátké přechodné období malověrnosti a pochybností.

Co jsi studovala?

Základku jsem vychodila v Luži, část druhého stupně v Liberci. Zde jsem absolvovala také čtyřleté gymnázium F.X. Šaldy. Následně jsem byla navzdory svým plánům a přáním přijata na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde jsem vystudovala šestiletý obor Všeobecného lékařství. Původně jsem chtěla studovat práva :-). Paralelně s medicínou jsem dělala také dálkově Teologický seminář na Sázavě, který jsem z rodinných a osobních důvodů po třeťáku přerušila. Nebo ukončila, to se ještě uvidí. Plánovala jsem ho dokončit během mateřské, ale zatím jsem se neodhodlala.

To ses vdávala již za studií?

Ano, po čtvrťáku na výšce jsem se vdávala. Oba s Martinem jsme žili v Brně, takže jsme se od našeho seznámení mohli vídat téměř každý den. Já jsem ten rok bydlela se sestrou na Střední ulici a Maťko měl kousek odtud za parkem Lužánky konzervatoř, tak za mnou pravidelně časně ráno, třeba ještě před sedmou, chodil. Spolu jsme si udělali pobožnost, pak mě byl vyprovodit do nemocnice nebo na přednášku na fakultu a pak šel cvičit na kytaru. Po pár měsících intenzivního chození nám bylo jasné, že nás dal dohromady Pán Bůh. Téměř ve všem jsme si rozuměli, měli jsme podobné cíle, záliby, věděli jsme, že patříme k sobě, a tak jsme začali plánovat společnou budoucnost. Protože Martin už tou dobou učil v ZUŠce a měl stálý příjem, rozhodli jsme se, že nebudeme čekat, až dostudujeme. Brzy se ukázalo, jak to bylo vedené shůry. Již čtyři měsíce po svatbě mému tchánovi diagnostikovali zhoubný nádor mozku. Díky tomu, že jsme byli manželé, jsme mohli být rodičům více nablízku a později, když taťka umíral v domácím prostředí, jsme se mohli o něho s mamkou a sestrou postarat. Vydechl naposled přesně 2 roky od naší svatby.

Máš už nějakou praxi lékařky?

Pracovala jsem zatím jen rok a půl ve Fakultní nemocnici v Brně na hematoonkologii. Pak se nám narodil Honzík.

Jaké máš koníčky?

Hudbu, výtvarné umění, sport, zejména turistiku, četbu.

Byla jsi v Sokolově víckrát než jednou, kdy jste se přijeli letos podívat do sboru?

Matně si vzpomínám, že jsem se kdysi zúčastnila sokolovského pingpongového turnaje a získala třetí místo v ženské kategorii:-). V Karlových Varech jsem také byla. Dvakrát. Poprvé v roce 1994, když byl taťka v lázních, a podruhé před pěti lety, když jsem tudy projížděla po cestě do Erlabrunnu, kde jsem byla v nemocnici na stáži. Byl zrovna filmový festival – všude bylo plno lidí, natažený červený koberec, s kolegy jsme se byli projít podél Ohře, po kolonádě, také na vyhlídce u kamzíka. Letos v březnu jsme si přijeli prohlédnout bydlení a setkali jsme se s bratrem Zámečníkem a několika dalšími lidmi z Karlových Varů.

Znáš někoho ze sokolovského sboru?

Ze Sokolova znám Chajdu, Pitoše, dále Zámečníkovy, Bohouš je kamarád mého taťky, Bauerovy, Jirka nás učil na semináři, Hološovy, znám je od vidění z České Lípy a severních Čech, Kábrtovy, Tomáš je spolužák ze semináře:-) a Hanku jsem měla čest poznat na setkání kazatelů s manželkami. Možná znám ještě někoho, jen si nemohu vzpomenout na jméno.

Na jakou práci se nejvíc těšíš?

Chtěla bych být taková „máma sboru“ – být lidem nablízku, modlit se za ně, za každodenní starosti a zápasy. Mít otevřenou náruč pro každého. Chci podporovat v práci Martina, být mu oporou a věnovat se zejména pastorační práci. Možná bych se ráda zapojila do společenství maminek, do sborového zpěvu. Uvidíme, jaké budou možnosti a potřeby.

Jaká jsou tvá přání do nové služby?

Přála bych si, abychom byli pro Karlovy Vary a Sokolov požehnáním, ne zlořečením:-). Aby hlavní náplní naší práce bylo především přivádění lidí k Pánu Ježíši, ne pouze řešení vztahových problémů a tzv. údržbářská práce. Těším se na vzájemnou spolupráci, poznávání, otevřenost jeden k druhému. Budu vděčná za modlitby za naši rodinu.

Chceš něco říct na závěr?