Šenvert, Kraslická 14
Cesta do Emauz
Kázání Václava Erbena 6.7.2013 v Sokolově
Bible, 1 Korintským 15:1-4:
Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.
Úvod
Cesta nás někam vede, ale i cesta může být cíl.
S někým se setkáme, něco zažijeme.
Asi 90 odkazů o cestě najdeme v evangeliích.
13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, 14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ 19 On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ 25 A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29 Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. 30 Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32 Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. 34 Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ 35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
1) SPOLEČENSTVÍ JE TU PRO MĚ I PRO TEBE.
13 verš: Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty.
– Odchází od společenství, místo aby zůstali s ostatními v Jeruzalému.
Sdílený zármutek s ostatními je menší.
2) HOVOŘIT S DRUHÝMI – JSME ZÁSTUPCI KRISTA.
17-18 verš: 17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“
– Ježíš chce, abychom o něm hovořili my. Chtěl to i po učednících. Aby mu vyprávěli, co se stalo.
– On by mohl sám přesvědčovat lidi, to ale nechce. Jestliže budeme mluvit o tom, co jsme prožili, máme velkou šanci, že nám lidé porozumí.
3) POROVNÁVEJME NAŠE PŘEDSTAVY S BOŽÍM PLÁNEM PRO NÁS.
21 verš: 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
– Často v poslední době narážím na to, že naše představy jsou jiné než Boží.
– Učedníci chtěli Mesiáše silného, který je osvobodí od římské nadvlády. Nechtějí ukřižovaného Spasitele.
– Učedníci nerozumí, ale je zajímavé, že farizeové ano.
62 Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta 63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: `Po třech dnech budu vzkříšen.´64 Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob,aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“
4) NEROZUMÍM NĚČEMU – VRÁTIT SE NA ZAČÁTEK.
27 verš: Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
– Začíná hovořit od Mojžíše k prorokům o předpovědích o sobě.
„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat.
Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
„Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“
5) DĚLEJME I OBYČEJNÉ A VŠEDNÍ VĚCI JINAK.
30 verš: Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
– Poznávají ho podle toho, jak lámal chleba. Vidí probodené ruce, ale i obyčejná činnost se dá dělat osobitě, tak, aby nás lidé poznali. Určitě se vám již stalo, že lidé řekli: „ty jsi jiný“.
6) NEJENOM O ZÁRMUTEK, ALE I O RADOST SE UČME PODĚLIT.
30-33verš: Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32 Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
– Poznávají ho, a to i přesto, že je večer. Chtějí tu zprávu předat svým společníkům.
– Cesta je nebezpečná, ale přesto jdou. Čeho jsem plný, to chci dávat. Tma, kameny, nic moc. Kdo jste šel třeba v noci lesem. Cesta, kterou znám, je náhle úplně jiná.
Závěr
Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, 2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. 3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem 4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.
