Sytili hladové, těšili smutné, pomáhali chudým. Ale kdo?

Kniha od Maxwella Arthura Stanleyho Tajemství jeskyně je určena především dětem. Od začátku do konce knihy udržuje příběh třináctiletého kluka Roye Wallaceho, který se snaží rozluštit podivné záhady v jedné staré skotské rybářské vesničce, čtenáře v napětí. Roy přijede do vesnice se svým otcem, aby vypomohl svému strýci v obchodě. Zjistí, že se zde dějí nepochopitelné věci. Nikdo si nedovede vysvětlit, jak je například možné, že se u postele staré nemocné paní objeví krabička sušenek, chleba a vykuchaná ryba, nebo se po dvou dnech vrátí na původní místo odcizené hodiny, které byly rozbité a nyní jsou opravené. Roy se stane detektivem a pátrá po těch, kteří tajně dělají dobré skutky. Vyptává se vesničanů a rozumuje s novými kamarády z vesnice, Oscarem a Brunem. Postupně zjišťuje, že všechny stopy vedou k nedaleké jeskyni. Rozhodne se ji tedy na vlastní pěst prozkoumat a tak objevit její tajemství. Najde někoho, nebo za záhadami stojí andělé? Odpovědi se dočkáte na konci knihy, kterou jsem přečetla jedním dechem a která mi připomněla filmový příběh francouzského režiséra Jeana-Pierra Jeuneta Amélie z Montmartru. Amélie jednoho dne objevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka a rozhodla se po letech doručit krabici jejímu majiteli. Od této chvíle pak pomáhala tajně zlepšovat a napravovat okolní svět dobrými skutky. Hezký zážitek při četbě s dětmi!

Hana Kábrtová

Ukázka z knihy: Pašeráci nebo špehové?

V celé vesnici se o ničem jiném nemluvilo. Všechna ostatní témata přehlušila jediná otázka: Kdo to mohl včera večer být v McCullumské jeskyni? Starý Peter Macdonald, šedovousý horský pastýř, byl na kopcích se svými ovečkami do pozdního večera. Vracel se křivolakou stezkou podél kamenitého pobřeží, a když procházel pod otvorem do staré jeskyně, zažil největší šok svého života…

Už mnohokrát viděl tu zubatou díru v útesu. Když byl ještě mladý, prozkoumal většinu tmavých, dlouhých a tichých chodeb jeskyně. Teď, ke svému velkému překvapení, zaslechl poblíž vchodu velmi podivné zvuky. Zastřeně k němu doléhalo hlasité bušení, jako by nějaké těžké kladivo tlouklo do prken. Ještě zvláštnější však byly občasné nesrozumitelné a neidentifikovatelné výkřiky, které zaslechl.
Nebyl z toho kdovíjak vyděšený. Čeho by se měl on, starý skotský pastýř, bát? Ale přesto si vzpomněl na četné historky o tom, že v jeskyni straší. Vždyť je tak často slýchával. A tak raději přidal do kroku, aby byl co nejrychleji doma.
A teď se o tom všude mluvilo. Kdo byl v té jeskyni? Nikdo z vesnice to být nemohl, to bylo jisté. Proč by někdo z nich lezl do jeskyně takhle pozdě večer?
Ve vesnici se probíraly všechny možné teorie. Ty, co byly zamítnuty, zas v mírně obměněné podobě ožívaly.
Mohli by tam být pašeráci? – Těžko. Nevybrali by si pro svůj úkryt místo tak vzdálené od města nebo od přístavu, které jim skýtaly možnost rozprodávat své zboží.
„Špehové!“ navrhl někdo a svým skvělým nápadem byl přímo nadšený. Ale co by dělali špehové v tomto opuštěném místě na severozápadním pobřeží Skotska?
Vesnička Longview byla ten večer rozdělena do několika malých skupin, které onu událost rozebíraly.
Také Oscar a Bruno Maclarenovi, dva kluci z vesnice, nemysleli na nic jiného. Byli to synové hajného, který měl dům na okraji vsi. Když nedávno jejich maminka vážně onemocněla, rozhodl se otec, že s ní odjede do Glasgow do nemocnice a bude tam s ní, dokud se neuzdraví. A tak zůstali tito dva hoši doma sami. Starší z nich měl právě patnáct let a mladšímu bylo třináct. To se ví, bylo jim líto, že maminka s tátou museli odjet. Ale tu nečekanou svobodu, kterou tím získali, si chtěli co nejlépe užít.
Teď chodili od skupinky ke skupince a poslouchali všechny nejnovější verze příběhu starého Petera. S velkým nadšením zachycovali každičký nový detail, který se k objasnění záhady z jeskyně postupně přidával.
Druhý den se vesničané rozhodli vybrat nejstatečnější z nich, aby prohledali jeskyni a onu záhadu jednou provždy vyřešili.