Když jsem se před časem loučil s jedním z mých nejbližších, upoutal mne nápis na průčelí smuteční síně. Ta slova pocházejí od jednoho z největších básníků středověku, Dante Alighieriho (1265).

„ZANECHTE VŠÍ NADĚJE, KDOŽ VCHÁZÍTE“

Pro pozůstalé silný a tvrdý vzkaz. Platí ale beze zbytku pro všechny, kdož do síně smutku vcházejí? Co znamená ztráta naděje a co to vlastně to slovo „naděje“ znamená? Podívejme se na tuto otázku z biblického hlediska.

Jindřich LeknerVe Starém i Novém zákoně v Bibli je tento výraz zmiňován mnohokrát. nejprve se podívejme, co znamená „naděje“ ve Starém zákoně. Hebrejština má pro toto slovo výrazů několik: tikvá, bittáhán, také seber (zároveň doufání). Při podrobnějším studiu zjistíme, že slova „naděje“ a „doufání“ nelze od sebe oddělit. Důvodem naděje je ve Starém zákonu Bůh. Lze tedy říci, že naděje (doufání) je očekávání dobrého s důvěrou a trpělivým vyhlížením na Hospodina. Nadějí je tu tedy Bůh, který je výslovně nazýván nadějí Izraelitovou (viz Jer. a Žd.).

Jaké jsou základy naší naděje? Kořenem naděje v Novém zákoně je Duch svatý (Řím. 15,13). Předmětem naděje Nového zákona je Boží sláva (Řím. 5,2, 1. Tes 2,12), to jest plné uskutečnění spásy lidstva a příchod Božího Království.

A přece může každý člověk získat tuto velikou naději. Jak?

Učiň pokání ze svých skutků, vydej svůj život Ježíši, přijmi jej do svého srdce jako svého Pána a Spasitele. Smyj své hříchy krví ukřižovaného Krista a věř. Ježíš zemřel na kříži za každého člověka na této zemi, bez rozdílu národnosti či barvy pleti.

V evangeliu je psáno: …neboj se, toliko věř! Pak bude tvé jméno zapsáno do Knihy života.

To je naděje člověka, to je tvoje NADĚJE. amen

Váš bratr Jindřich Lekner