Šenvert, Kraslická 14
Církev poděkovala bývalým vězňům svědomí
Člen sokolovského sboru Jindřich Poduška patří k věřícím, kterým čeští a slovenští představitelé Církve adventistů sedmého dne slavnostně poděkovali za věrnost a příklad dalším generacím na mezinárodním setkání bývalých vězňů svědomí. Setkání se konalo o víkendu 27. a 28.4. v budovách Teologického semináře církve adventistů v Sázavě. Většina přítomných byli lidé, kteří byli vězněni a týráni pro své zásadové postoje v době komunismu. Jindřich Poduška vstoupil do církve adventistů v roce 1951, když mu bylo 19 let. Krátce nato musel na vojnu a kvůli své víře byl přidělen k jednotkám PTP, což byly pomocné technické prapory, které měly na starosti nejtěžší práce v dolech, na stavbách, v lesích, kamenolomech za účelem převýchovy politicky nespolehlivých osob. Sloužil na mnoha místech tehdejšího Československa a pro svou víru byl často kázeňsky trestán. Před kriminálem unikl jen Božím zásahem. Půl roku před odchodem z vojny mu major oznámil, že kvůli zachovávání soboty půjde do vězení a ne domů. Chtěl, aby se o tom sepsal protokol, a do té doby že bude stavět administrativní budovu. Žádný protokol se nesepsal a Jindřich mohl jít v řádném termínu domů. Bůh ho o svém záměru mu pomoci ujistil zvláštním živým snem o východu slunce.
Ne všichni měli takové „štěstí“. Vězněny a jinak perzekuovány byly stovky členů této církve, někteří byli nespravedlivě odsouzeni i k mnohaletým trestům vězení, násilnému odebrání dětí do ústavní převýchovy a podobně. Setkání bývalých vězňů pozdravili například spisovatel Jiří Stránský, kterému adventisté v komunistickém pracovním táboře u Příbrami zachránili život (zaznamenal svůj příběh v seriálu Zdivočelá země), ředitel adventistické humanitární organizace ADRA a výtvarník Jan Bárta, jenž se v dětství s rodiči za vězněné spoluvěřící modlil, známý advokát vězňů svědomí a bojovník za jejich rehabilitace a odškodňování Lubomír Müller, duchovními písněmi přispěli sólista Státní opery Praha Ivo Hrachovec a populární zpěvák Václav Neckář. Ten zavzpomínal na trezorový film Skřivánci na niti z roku 1969, ve kterém hraje adventistu Pavla Hvězdáře zatčeného komunistickou politickou policií kvůli projevu solidarity s pronásledovanými. Představitelé církve předali přímým účastníkům nenásilného odporu vůči totalitě pamětní grafické listy od Jana Bárty a zahájili systematickou dokumentaci příběhů nacistické a komunistické perzekuce věřících odmítajících se zpronevěřit se Bohu a svému svědomí.
„Kde byl Bůh, když jsme nevinně trpěli na promrzlých betonových podlahách vězeňských kobek, v radioaktivních dolech, když jsme padali vyčerpáním v kamenolomech? Byl tam a trpěl s námi. A byl s námi nejen v těch mučírnách, ale i v našich srdcích, v nichž střežil a posiloval naši nádhernou naději, takže jsme se mohli stát oporou i ostatním,“ uvedl jeden z veteránů Daniel Pražan z Brna. Účastníci s velkou vděčností vzpomínali na své manželky, děti i rodiče, kteří jim v jejich utrpení zachovali bezvýhradnou podporu, nevyčítali jim režimem zničená léta i kariéry a naopak jsou na ně za jejich postoje hrdí. „Proč nám vlastně Bible ukládá, abychom připomínali dávno minulé utrpení a ponižování pro víru a svědomí? Předně proto, abychom mohli znovu a spolu s ostatními prožít tu blízkost s Pánem, a také aby tyto zločiny státu ´nevyšuměly´, aby nebyly zapomenuty a nemohly se opakovat na našich dětech a vnucích,“ připomněl Jiří Veselý z Frenštátu pod Radhoštěm. „Po třech měsících samoty ve vyšetřovací vazbě, kdy nebylo co vyšetřovat, jsem se ocitl jako devatenáctiletý před komunistickým soudem.
Nebyl jsem a nejsem žádný hrdina, ale modlil jsem se, a Bůh mi dal sílu promluvit. Zeptal jsem se soudců, proč uprostřed tolika lidí s pošramoceným svědomím chtějí zlomit i to mé. Nenechme se zlákat sliby „pečených holubů“ od bezbožných lidí a napomáhejme všude tam, kde se hájí svoboda svědomí a laskavé vztahy mezi lidmi různých názorů a vyznání,“ vyzval. „Zorganizovali jsme setkání jako poděkování těmto vzácným lidem za osobní statečnost a víru a také jako upozornění prostřednictvím jejich osudů na současné hrozby návratu nesvobody a netolerance,“ uvedl předseda Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne Mikuláš Pavlík. Komunistická státostrana v bývalém Československu této církvi v roce 1952 zakázala činnost včetně rozsáhlé humanitární práce a zabavila jí veškerý movitý i nemovitý majetek v podobě desítek modliteben, vydavatelství a dalších dobročinných zařízení. Nic z toho po opětném povolení činnosti v roce 1956 stát nevrátil.
11 roků zpět
Věrnost. Ničím ji dnes neobcházejme a nezlehčujme. Znám jednoho z nich, Pavla Roubíčka , byly jsme za ním ve vězení s jeho maminkou a s. Krausovou Věrou, pak několikrát s kazatelem br. Krausem Vladimírem, který vzal vždy některé z mládeže s sebou. Sám také v mládí prošel velmi tvrdým utrpením. Pavel Roubíček tehdy svou věrností ovlivnil turnovskou mládež k úzkému vztahu s Pánem.
Statečnost bude odměněna až Pánem.
O co my stojíme? Jsme ochotní jít za Mistrem, ať to stojí cokoliv?
Budeme vzpomínat na Mistra Jana Husa, následujme Pravdu. Někteří spí již v prachu země, těšíme se na setkání s nimi při 2. příchodu Pána Ježíše.
11 roků zpět
Díky Bohu. Stále je máme mezi sebou. Jen abychom nezapoměli, že mohou předat svědectví o své víře a jistotě Božího vedení.