Jak jsem poznala Ismila z Bangladéše

Ismile je velmi sympatický kluk, kterého před dvěma roky adoptoval na dálku můj syn Daniel se svými kamarádkami Aničkou Chromou a Kamilou Bonhardovou. Při mé březnové cestě po bangladéšských školách jsem ho také navštívila. Přišel za mnou do jídelny, když jsme večeřeli. Objal mě a přitiskl se ke mně tak, že si v první vteřině získal moje srdce. Anglicky umí zatím jen málo, mluví a píše bengálsky. Bydlí v internátní škole SAMS, kde jsme kvůli stávkám a demonstracím trávili téměř tři dny. Bylo dost času se více poznat. Vyprávěl mi, že doma nebyl už hodně dlouho. V podstatě domů nejezdí nikdy. Ve stejné škole studují i jeho dvě sestry, se kterými jsem se seznámila. Jeho mamka na něj posílá do školy ročně 300 Tk, což je zhruba 70 našich korun.  Ismile bydlí na pokoji s desítkami dalších kluků. Rád chodí do školy a nejvíc ho baví matematika. V době, kdy jsme na škole byli, dělal zrovna čtvrtletní testy. Předala jsem mu dárek od svých tří sponzorů, míč s pumpičkou. Přidala jsem k tomu nějaké propisky, tužky, kalkulačku, pastelky, hodinky, sladkosti. Ze všeho měl velikou radost. Ukázal mi svoji plechovou krabici, kde má veškeré své jmění. Byly v ní knihy a asi pět kousků oblečení. Přál si zámek, aby si ji mohl zamknout, ale kvůli stávkám nešlo zámek jít koupit. Otevřeno bylo jenom ve studentském malém obchůdku, kam jsem Ismila vzala. Koupila jsem mu na základě jeho přání šampony, oleje do vlasů, mýdla, pravítko a další rýsovací potřeby. Dala jsem mu i jeho sestrám malé kapesné. Ismile mě provedl celým areálem. Ukázal mi, kam se chodí mýt, kde si pere svoje věci, kde spí, kam chodí do školy, kde pracuje. Má na starosti sklad s rýží. Jezdí ji nakupovat do města a nosí ji kuchařkám k mytí. Bangladéšani jedí rukama, ani Ismile není výjimka. Při večeři mi chtěl složit poctu a rukama vytvořenou rýžovou kouli mi chtěl dát do pusy. Nešlo mi to takto sníst :-). Když mi ukazoval sprchy, trochu jsem ho chtěla pocákat. Nejdříve nechápal, pak se trochu styděl, ale nakonec se do mě taky pustil. Byli jsme mokří oba a já byla ráda, že se umí smát. Nahrál také na video vzkaz a pozdrav Daníkovi a jeho kamarádkám. Snažil se je dokonce oslovit jménem a nejvíc mu jde rozumět asi Kamila :-). Ptala jsem se ho, co by si přál, tak ze všeho nejvíc by chtěl fotku svých dárců. Moc si přeje vidět, jak vypadají. Dalším jeho přáním bylo dostat kalhoty. Jeho přání jsem tlumočila synovi, který slíbil zařídit zaslání dárkového balíčku Ismilovi v hodnotě 300 Kč na oblečení. Ismilův kamarád dostal od svého sponzora, který přijel s námi, foťák, tak se přišel při rozloučení se mnou vyfotit. Objal mě a pošeptal „I love You“. Setkáni s Ismilem ve mně zanechalo ohromný dojem. Je to skvělý kluk a jeho rodina i dárci na něj mohou být pyšní.

S Ismilem v umývárně

Ismilovy sestry