Kázání Františka Byrtuse 23. února 2013 v Sokolově

Žalm 57. 8, 10 – 12:

Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

UCTÍVÁNÍ BOHA VE SPOLEČENSTVÍ  – TO JE SMYSL , CÍL A NÁPLŇ SPOLEČNÉ BOHOSLUŽBY.

ZAJISTÉ, BOHA UCTÍVÁME PŘEDNĚ KAŽDÝ PO SVÉM, VE SVÉM OSOBNÍM, SOUKROMÉM ŽIVOTĚ. TAK JAK ŽIJEME,   DŮVĚROU, POSLUŠNOSTÍ, TÍM, JAK ZJEVUJEME JEHO CTNOSTI V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ.

SOBOTNÍ BOHOSLUŽBA JE VYVRCHOLENÍM NAŠÍ KAŽDODENNÍ  SOUKROMÉ BOHOSLUŽBY, PROTO JSME DNES TADY A CHCEME BOHA SPOLEČNĚ CHVÁLIT, DÁLE HO POZNÁVAT, PROHLUBOVAT NÁŠ VZÁJEMNÝ VZTAH.

PROČ, ZA CO BOHA CHVÁLÍME? PROTOŽE JE DOBRÝ.

Žalm 103. 1 – 5: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,  vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

TAK JAK JSME JEJ POZNALI, UVĚŘILI JSME, ŽE JE DOBRÝ.

VŠAK NE TAKTO JEJ ZNÁ CELÝ SVĚT. JSME SVĚDKY TOHO, JAK SE SATANU PODAŘILO VYROBIT, A TO V CELOSVĚTOVÉM MĚŘÍTKU, NECHUTNOU KARIKATURU BOHA. NENÍ POTOM DIVU, ŽE TAKOVÉHO BOHA SVĚT ODMÍTÁ, BA DOKONCE SE HO BOJÍ, NECHCE S NÍM MÍT NIC SPOLEČNÉHO.

NENÍ NAŠIM ÚKOLEM DĚLAT BOHU OMBUDSMANA, JE NÁM ALE LÍTO, ŽE Z TAKOVÉ KARIKATURY BOHA SE ČLOVĚK NEMŮŽE RADOVAT, NECHCE SE S NÍ ZTOTOŽNIT…

RADOVAT SE Z BOHA – TO JE BOŽÍ PŘÁNÍ PRO ČLOVĚKA, ABY NÁM S NÍM A U NĚJ BYLO DOBŘE.. BŮH PRO TO UDĚLAL VŠECHNO, CO MOHL, A I NADÁLE DĚLÁ

A CO MY?  O TOM ČTEME PŘÍBĚH – PODOBENSTVÍ…   Lukáš 15. 11 – 24

„Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.

NAŠE ODCHÁZENÍ OD BOHA A NAŠE NÁVRATY K NĚMU ZPĚT.

PRŮVODNÍ ZNAKY VEDOUCÍ K ODCHODU:

NESPOKOJENOST – CHCI ŽÍT JINAK, PO SVÉM, NECHCI SE PODŘIZOVAT.

DOMA JE NUDA, BEZDUCHÉ STEREOTYPY, NÁBOŽENSKÉ POKRYTECTVÍ.

NIC MNE NEUSPOKOJUJE, NENAPLŇUJE, NESPLŇUJE MOJE OČEKÁVÁNÍ, CHCI SI UŽÍT, JEN JEDNOU JSEM MLADÝ.  BŮH MNĚ OMEZUJE. JEŽÍŠ  NENÍ  DOST ATRAKTIVNÍ.

„ZNECHUTILY HO ŽIVOTNÍ ZÁSADY V OTCOVSKÉM DOMĚ. LÁSKU A PÉČI SVÉHO OTCE SI VYLOŽIL NESPRÁVNĚ A PROTO SE ROZHODL, ŽE SE BUDE  ŘÍDIT VLASTNÍMI SKLONY.“

KDYŽ NÁM DĚTI DORŮSTALY, MĚLY TZV. TELECÍ LÉTA, NEJVÍC JSEM SE BÁL, ABY VE SVÉM SRDCI NEODEŠLY OD BOHA. JAK SE NAŠE DĚTI  UČÍ CHODIT PO BOŽÍ CESTĚ?  OSOBNÍM PŘÍKLADEM, POCTIVÝM KŘESŤANSKÝM ŽIVOTEM.

ROZPOR MEZI SLOVY A ČINY MAJÍ DEVASTUJÍCÍ ÚČINKY NA MLADÝCH LIDECH.

BŮH MÁ PRO NAŠE DŮVODY POCHOPENÍ. MŮŽE HO TO MRZET, BOLET, MÁ ZÁRMUTEK. KDO TO PROŽIL, VÍ.  OTEC  SYNOVI NIC NEROZMLOUVÁ, PŘESTOŽE VÍ, ŽE JE TO ŠPATNĚ, ŽE SI NATLUČE.

NAŠE ODCHÁZENÍ OD BOHA NEMUSÍ BÝT VŽDY TAK DEMONSTRATIVNÍ. MŮŽE NASTAT NĚJAK POZVOLNA – ZANEDBÁVÁNÍ MODLITBY, ZANEDBÁVÁNÍ BOŽÍHO SLOVA – TÍM JSME VYSTAVENI NEBEZPEČÍ, ŽE SE DOSTÁVÁME POD JINÝ VLIV.

„POKUD SE NENECHÁME OVLIVNIT BOŽÍM SLOVEM, NECHÁME SE OVLIVNIT BEZBOŽNÝM SVĚTEM. SOUČASNÁ SPOLEČNOST NÁS VYTVARUJE KE SVÉMU OBRAZU. NEVĚDOMKY PŘEVEZMEME JEJÍ HODNOTY A POSTOJE. JESTLIŽE SI NEVYHRADÍME ČAS NA MODLITBU A NASLOUCHÁNÍ BOŽÍHO HLASU, MŮŽEME SI BÝT JISTI, ŽE NÁS TENTO SVĚT PŘEVÁLCUJE“.  Viliam Johnson

BOŽÍ SLOVO NÁM NAROVNÁVÁ HLAVU, NAROVNÁVÁ NÁM PÁTEŘ, UMOŽŇUJE NÁM DÍVAT SE NA VŠE KOLEM NÁS Z BOŽÍ PERSPEKTIVY.

ZANEDBÁVÁNÍ BOŽÍHO SLOVA NÁS VZDALUJE OD BOHA, ANIŽ SI TO MOŽNÁ HNED UVĚDOMUJEME. ZŮSTÁVÁME NĚKDE POZADU, ZATOULÁVÁME SE. POMALU ALE JISTĚ NAŠE KŘESTANSKÁ ZKUŠENOST ZAKRŇUJE, ODUMÍRÁ.  STÁVÁME SE POZOROVATELI DĚNÍ V CÍRKVI , VE SBORU – ONI A JÁ – CESTA Z DOMOVA JE PŘIPRAVENA…

NESOULAD, POCIT NEPOCHOPENÍ, NEDOCENĚNÍ, PŘEHLÍŽENÍ MŮŽOU BÝT DŮVODEM K NESPOKOJENOSTI UVNITŘ, DŮVODEM K ODEJITÍ.

NENAPLNĚNÁ BYTOSTNÁ POTŘEBA PŘIJETÍ UVNITŘ SBOROVÉ RODINY.

JE ZVLÁŠTNÍ, ŽE PODOBENSTVÍ NEŘEŠÍ A NEVYSVĚTLUJE DŮVODY ODEJITÍ Z DOMOVA, NEHLEDÁ TAM PŘÍČINU NESPOKOJENOSTI TAK JAKO V TUTO CHVÍLI MY.  PROČ?? NENÍ TO DŮLEŽITÉ?

OTEC V PODOBENSTVÍ, TO JE BŮH. U BOHA NIKDY NAMŮŽEME HLEDAT DŮVODY NAŠI NESPOKOJENOSTI. LEDA, ŽE BYCHOM SE S NÍM NIKDY OSOBNĚ NESETKALI, NEPOZNALI JEHO DOBROTU, JEHO LÁSKU A PÉČI, KTEROU NÁM TAK VĚRNĚ PROKAZUJE, ŽE BYCHOM JI NESPRÁVNĚ POCHOPILI.

POKUD VŠAK MLUVÍME O KŘESTANSKÉ RODINĚ, O CÍRKVI, TO JE JINAK. CÍRKEV NENÍ BŮH. JE TO ALE MÍSTO, KDE SE S BOHEM SETKÁVÁME, KDE HO POZNÁVÁME, KDE SE UČÍME MU ROZUMĚT.

CÍRKEV NENÍ BŮH, PŘESTO, ŽE JE BOŽÍ, JE CHYBUJÍCÍ. TVOŘÍ JI CHYBUJÍCÍ LIDÉ. BŮH SI JI VYVOLIL A USTANOVIL JAKO NÁSTROJ KE SPÁSE ČLOVĚKA.  BÝT V CÍRKVI NEZNAMENÁ ZÁROVEŃ BÝT BOŽÍ, PŘESTO BÝT UVNITŘ, BÝT SOUČÁSTI TĚLA KRISTOVA, TO JSOU JEDINEČNÉ PŘEDPOKLADY ZŮSTAT NA BOŽÍ STRANĚ, ZŮSTAT DOMA.

PŘEDCHÁZEJÍCÍ PODOBENSTVÍ O ZTRACENÉM PENÍZI

Lukáš 15. 8 – 10:  Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

NÁM DÁVÁ NAHLÉDNOUT DO SITUACE, ŽE I DOMA, V CÍRKVI SE MŮŽE ZTRATIT, ZATOULAT SYN.

KOLIK DŮKLADNÉHO ÚSILÍ A NÁMAHY JE TŘEBA VYNALOŽIT, ABY SE ZNOVU NAŠEL, ROZSVÍTÍ LAMPU – SVĚTLO BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI – MOUDROSTI. VYMÉST NEPOŘÁDEK, ÚKLIDIT VE VZTAZÍCH, ODSTRANIT PŘÍČINY NEDOROZUMĚNÍ, VYČISTIT VZTAHY, VYČISTÍ SE VZDUCH.

DOMOV, CÍRKEV, SBOR MÁ PŘED BOHEM SVATOU POVINNOST – UDĚLAT VŽDY MAXIMUM PRO TO, ABY TAM VŠEM BYLO DOBŘE, ABY NIKDO NEMĚL DŮVOD ODCHÁZET JINAM.  ABY SE NIKDO NEZATOULAL, NEZAKUTÁLEL…

TO JSOU MÍSTA, KDE SE SPOLEČNĚ RADUJEME, SPOLEČNĚ PLÁČEME, KDE SPOLEČNĚ ROSTEME DO PODOBY PÁNA JEŽÍŠE, SPOLEČNĚ BUDUJEME A UDRŽUJEME ATMOSFÉRU SOUNÁLEŽITOSTI. TO VŠE PODLE RAD BOŽÍHO SLOVA: „MĚJTE JEDNI DRUHÉ ZA DŮSTOJNĚJŠÍ, SNÁŠEJTE SE V LÁSCE, ODPOUŠTĚJTE SI NAVZÁJEM, JAKO I KRISTUS ODPUSTIL VÁM, TAK I VY…

ČASTO PROŽÍVÁME BOLEST NAD ODCHODEM NAŠICH MILÝCH ZE SBOROVÉHO SPOLEČENSTVÍ. STÁLE VIDÍM TA PRÁZDNÁ MÍSTA, STÁLE SE PTÁM, CO SE STALO, CO BYLO ŠPATNĚ, CO? A TAK NÁM ZŮSTÁVÁ SVATOU POVINNOSTÍ DÍVAT SE Z OKNA, VYHLÍŽET, DOUFAT A MODLIT SE ZA NÁVRAT ZTRACENÝCH BOŽÍCH DĚTÍ DOMŮ.

MLÁDENEC JE Z DOMOVA. OTEC DALEKO, PŘÁTELE SE VYTRÁCEJÍ, PENÍZE JSOU TY TAM, DOSTIHLA MNE CHUDOBA, ZTRACENÝ SYN. TI, KTEŘÍ SE VRÁTILI NEBO NAŠLI NOVOU CESTU K BOHU, JEDNOHLASNĚ VYZNÁVAJÍ, ŽE JEJICH ŽIVOT BEZ BOHA BYL JEDNA VELKÁ BÍDA…

NEMĚL VALNOU CENU.  ZNOVUNAROZENÝ KŘESTAN PRO BOHA,  UMÍ DUCHOVNÍM ZRAKEM ROZPOZNAT, JAK JE PLYTKÁ, PRÁZDNÁ A POVRCHNÍ ZÁBAVA, KTEROU POSKYTUJE Z VALNÉ ČÁSTI TENTO SVĚT, NA ROZDÍL OD PROŽITKU NAD BOŽÍM SLOVEM. ONO MÁ MOC ZANECHÁVAT V NÁS HLUBOKOU STOPU, KTERÁ URČUJE DALŠÍ SMĚR NAŠEHO ŽIVOTA.

„NEMOHU DÁL UŽ ODOLÁVAT ZLÉMU“… BEZ BOHA NEJSME SCHOPNI ODOLÁVAT ZLÉMU. ZTRÁCÍME SOUDNOST, SCHOPNOST ROZEZNÁVAT MEZI DOBRÝM A ZLÝM. PŘIJÍMÁME ZA SVÉ, ZA VLASTNÍ POKŘIVENÉ HODNOTY, KTERÉ MAJÍ ZA NÁSLEDEK DEVASTACI NAŠÍ DUŠE, CELKOVOU DEGRADACI ČLOVĚKA STVOŘENÉHO K OBRAZU BOHA.  BEZ BOHA DĚLÁME VĚCI, ZA KTERÉ SE DŘÍVE ČI POZDĚJI BUDEME STYDĚT.

NENÍ TO UROZENOST, VZDĚLÁNÍ,  ANI “DOBRÁ SPOLEČNOST“, ALE JE TO BŮH, KTERÝ DÁVÁ ČLOVĚKU PRAVOU VELIKOST. BEZ NĚJ BUDEME ČASEM JÍST ZE ŽLABU, TŘEBA VE SPOLEČNOSTI PRASAT. „KAM ZMIZELA RADOST Z POŽITKŮ? NYNÍ HLADOVÝ, BEZ PROSTŘEDKŮ, POKOŘENÝ A MRAVNĚ NARUŠENÝ, SE ZLOMENOU VŮLÍ A NARUŠENÝMI ŠLECHETNÝMI POHNUTKAMI – ZŮSTALA Z NĚJ POUHÁ LIDSKÁ TROSKA.“  E. G. Whiteová

TO ÚŽASNÉ NA TOMTO PODOBENSTVÍ JE, ŽE TADY PŘÍBĚH NEKONČÍ. MÁ SVÉ FINÁLE, HAPPY END. NÁHLE SE OBJEVUJE ZLOMOVÝ OKAMŽIK – ČTEME, ŽE „PŘIŠEL SÁM K SOBĚ“ NA DNĚ SVÉ BÍDY, SVÉHO ZOUFALSTVÍ, TOTÁLNĚ ZTRACENÝ, ZAPOMENUTÝ, UVĚDOMIL SI SVOU BÍDU. KDO MU TO ŘEKL? TADY CÍTÍME URČITÝ PARADOX A VYVOZUJEME, ŽE BYLO VELKÝM POŽEHNÁNÍM – SÁHNOUT SI AŽ NA SAMÉ DNO. BYŤ ZAPOMENUTÝ, ZTRACENÝ… ČLOVĚK NENÍ NIKDY ZAPOMENUTÝ A ZTRACENÝ PRO BOHA NATOLIK, ABY HO NEMOHL ZNOVU NAJÍT- ZTRACENÁ OVCE.

NAŠE ŽIVOTNÍ KRIZE, KTERÉ NEJSME SCHOPNI ZVLÁDNOUT, VYŘEŠIT VLASTNÍMI SILAMI – AŤ UŽ ZÁKEŘNÁ NEMOC NEBO JINÉ MOHOU BÝT VELKÝM POŽEHNÁNÍM A USNADNIT ČI OTEVŘÍT CESTU ZPĚT K BOHU, OTEVŘÍT CESTU K HLUBŠÍ DUCHOVNÍ ZKUŠENOSTI S BOHEM.  Z POVRCHNÍ ZBOŽNOSTI K HLUBŠÍ DUCHOVNÍ ZKUŠENOSTI VEDE CESTA ČASTO SKRZE „MNOHA UTRPENÍ“.  TO JE CESTA DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ.

TOTO PODOBENSTVÍ NÁS UJIŠTUJE O TOM, ŽE OTEC STÁLE MILUJE ČLOVĚKA, KTERÝ SE OD NĚJ Z NĚJAKÝCH DŮVODŮ ODDĚLIL A POUŽÍVÁ VŠECHNY PROSTŘEDKY, ABY JEJ PŘIVEDL ZPĚT DOMŮ. BŮH SE NIKDY NEVZDÁVÁ SVÝCH ZATOULANÝCH DĚTÍ.

BŮH DOBŘE VÍ O KAŽDÉM ZATOULANÉM SYNU. I KDYŽ KLESNE NA SAMÉ DNO, PRÁVĚ TAM MŮŽE NASTAT OKAMŽIK ZVRATU. OTEC STÁLE MILUJE  A VYHLÍŽÍ SVÉHO SYNA, CHODÍ STÁLE NA VERANDU, ODHRNUJE ZÁCLONU, ABY SE PODÍVAL – PÍŠE MU DOPISY LÁSKY, PŘIPOMÍNÁ SE MU, ŽE MÁ STÁLE ŠANCI VRÁTIT SE A OBNOVIT VZTAH.

Pravdivost, hloubka a síla tohoto příběhu spočívá právě ve výpovědi o Bohu, který stále čeká, stále miluje, stále vyhlíží, je připraven mu odpustit, zahrnout ho vším bohatstvím své dobroty, dát, obdarovat ho i tím na co nemá nárok. TAKOVÝ JE BŮH, KTERÝ JE HODEN NAŠEHO UCTÍVÁNÍ. „PŘINESTE IHNED TEN NEJLEPŠÍ ODĚV A OBLEČTE HO, DEJTE MU NA RUKU PRSTEN A OBUV NA NOHY. PŘIVEĎTE VYKRMENÉ TELE, ZABIJTE JE, HODUJME A BUĎME VESELÍ, PROTOŽE TENTO MŮJ SYN BYL MRTEV A ZASE ŽIJE, ZTRATIL SE,  A JE NALEZEN. A ZAČALI SE VESELITI.“

TOTO PODOBENSTVÍ NÁS DÁLE UČÍ O TOM, ŽE BŮH NEPŘIPOMÍNÁ, NEPŘEDHAZUJE DŘÍVĚJŠÍ ZPŮSOB ŽIVOTA, NEVDĚČNOST ČI NEPOCHOPENÍ A NEDOCENĚNÍ JEHO LÁSKY. U Izajáše 44 ČTEME: „Zaženu tvou nevěru jako mračno a jako oblak tvé hříchy.“ ALE TAKÉ: Izajáš 55, 7 „Opusť bezbožný cestu svou, svoje úmysly.   Slituje se nad ním, vždyť odpouští mnoho.“

BŮH ČEKÁ NA SEBEMENŠÍ BYŤ NEVYSLOVENÝ NÁZNAK LÍTOSTI, POKÁNÍ, PŘÁNÍ VRÁTIT SE ZPĚT.

Jeremijáš 31, 34: „Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“  ŽEL, ČASTO ZAPOMÍNÁME, ŽE SE CHOVÁME TAK, JAK BYCHOM SI NEPŘÁLI, ABY SE BŮH CHOVAL K NÁM.  HRAJEME SI NA POTÁPĚČE, VYTAHUJEME Z MOŘSKÉHO DNA ARTEFAKTY, KTERÉ TAM ULOŽIL PRO VĚČNÉ ZAPOMNĚNÍ SÁM BŮH.

TOTO PODOBENSTVÍ NÁM STEJNĚ TAK  VYVRACÍ CHYBNÝ PŘEDPOKLAD, ŽE K BOHU SE MŮŽEME VRÁTIT, AŽ SE POLEPŠÍME, AŽ BUDU DOST DOBRÝ, ABY MNE BŮH MOHL PŘIJMOUT. TAK JEDNÁME ČASTO MY LIDÉ – AŽ SE POLEPŠÍŠ, MŮŽEŠ SE VRÁTIT DOMŮ. Z TOHO CHYBNĚ ODVOZUJEME, ŽE TAK JEDNÁ I BŮH. PŘIPISUJEME MU LIDSKÉ VLASTNOSTI, BEZDĚKY VYTVÁŘÍME FALEŠNÝ OBRAZ BOHA. Z TOHO PAK PLYNE NÁŠ OSTYCH PŘED BOHEM, NEJISTOTA BOŽÍHO PŘIJETÍ. KDE POTOM MOHU NAJÍT SÍLU KE ZMĚNĚ, KDYŽ NE U BOHA?

TO JE PRÁCE „ŽALOBNÍKA NAŠICH BRATŘÍ“. TEN, KTERÝ ŽALUJE SE NÁM TO SNAŽÍ NAMLUVIT, ON SI NEPŘEJE NAŠE NÁVRATY K BOHU, BRÁNÍ JIM.

CO ALE MUSÍM UDĚLAT, JE ROZHODNOUT SE. I TAK SÍLU K TOMU MI DÁVÁ SÁM BŮH, ALE NECHÁVÁ TO NA MNĚ, JAK SE ROZHODNU. BŮH ZA NÁS NIKDY NEROZHODUJE, TO JE NA NÁS.

TO SE NÁM SNAŽÍ NAMLUVIT TEN, KTERÝ SI NAŠE NÁVRATY K BOHU NEPŘEJE, BRÁNÍ JIM. KDYBY NA TO ČEKAL NÁŠ SYN, NIKDY BY SE NEVRÁTIL.

„ON NEPŘESLECHNE ANI JEDINOU BYŤ TAJNOU, NESMĚLE VYSLOVENOU MODLITBU, DUCH BOŽÍ ODPOVÍ I NA NEJSLABŠÍ TOUHU ČLOVĚKA PO BOHU A VYJDE MU VSTŘÍC. KRISTOVA MILOST PŮSOBÍ JEŠTĚ DŘÍV, NEŽ V SRDCI VZNIKNE TOUHA A NEŽ ČLOVĚK VYSLOVÍ PROSBU.

BEZ BOHA NIKDY NEBUDEME MÍT DOST SÍLY ANI MOTIVACE VRÁTIT SE.  Je to ON, KDO DÁVÁ NOVÉ ŠANCE A TY ZTRACENÉ NEPOČÍTÁ. JENOM U NĚJ A S NÍM MŮŽEŠ ZVRÁTIT SVŮJ  ZTRACENÝ PŘÍBĚH. „ON DÁVÁ CHTĚNÍ I ČINĚNÍ…“ POD VLIVEM BOŽÍHO DUCHA  „PŘIŠEL SÁM K SOBĚ“,  DOSPĚL KE SPRÁVNÉMU ROZHODNUTÍ, OD NĚHO SE ODVÍJELO TO DALŠÍ POZITIVNÍ V JEHO ŽIVOTĚ. MODLEME SE ZA SÍLU KE SPRÁVNÝM ROZHODNUTÍM.

POKUD SI NYNÍ NĚKDO Z VÁS MYSLÍ, ŽE NENÍ JAKO TEN ZTRACENÝ SYN, MOŽNÁ, ŽE SE MÝLÍ. TŘEBA JAKO TEN PUBLIKÁN A CELNÍK.

Izajáš 53. 6: „VŠICHNI JSME ZBLOUDILI JAKO OVCE, KAŽDÝ Z NÁS SE DAL SVOU CESTOU..“

TOTO JE PŘÍBĚH O KAŽDÉM Z NÁS. KAŽDÝ Z NÁS PROŽÍVÁME TU A TAM NAŠE MALÉ ČI VĚTŠÍ NÁVRATY ZPĚT K BOHU. VŠICHNI POTŘEBUJEME A VŠICHNI JE TAKÉ DOSTÁVÁME, TOTIŽ NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI OBNOVIT, NAROVNAT SVŮJ VZTAH K BOHU, VZTAH POSLUŠNOSTI, VZTAH DŮVĚRY, VZTAH LÁSKY.

JSME TO MY, KDO OPOUŠTÍME CESTU SEBEZAPŘENÍ A ZAPOMÍNÁME, ŽE NÁM JE SOUZENO JÍT STEJNOU CESTOU PO JAKÉ ŠEL JEŽÍŠ KRISTUS: „KDO CHCE JÍT ZA MNOU, VEZMI SVŮJ KŘÍŽ A NÁSLEDUJ MNE…“

MŮŽE SE STÁT, ŽE UŽ NEMÁME DOST SIL JÍT CESTOU PONÍŽENÍ, KTEROU ŠEL JEŽÍŠ KRISTUS. NEZVLÁDÁME PONÍŽENÍ – BOLÍ TO…

MOŽNÁ, ŽE UŽ NEZVLÁDÁME JÍT CESTOU POSMĚCHU, NEPOCHOPENÍ A HLEDÁME POHODLNĚJŠÍ CESTU.

MOŽNÁ, ŽE UŽ NECHCEME JÍT DÁL PO CESTĚ TRPĚLIVOSTI, NEUMÍME CHODIT PO CESTĚ OČEKÁVÁNÍ NA BOHA, PO CESTĚ DŮVĚRY…

A UŽ VŮBEC SE NÁM NECHCE JÍT PO CESTĚ BOLESTI. ANO JEŽÍŠ KRISTUS PO NÍ ŠEL, TO VÍME, ALE COPAK MUSÍM I JÁ????

MÁM ZA TO, ŽE PODOBENSTVÍ O MARNOTRATNÉM SYNU JE I PODOBENSTVÍM O KAŽDÉM Z NÁS, KTEŘÍ SE HLÁSÍME K BOHU.

VŠICHNI JSME ODKÁZÁNÍ, VŠICHNI POTŘEBUJEME A ZNOVU SE RADUJEME Z BOŽÍHO ODPUŠTĚNÍ, Z NOVÉHO PŘIJETÍ, VŠICHNI ZNOVU A ZNOVU OČEKÁVÁME, ŽE NÁM NEBUDE PŘIPOMÍNÁNO NAŠE SELHÁNÍ, NAŠE NEVĚRNOST, NAŠE NEPOSLUŠNOST. BOŽÍ NÁRUČ JE I PRO MNE STÁLE OTEVŘENÁ.

TOTO PODOBENSTVÍ JE TAKÉ I O TOM, ŽE I Z NAŠICH MALÝCH ČI VĚTŠÍCH NÁVRATŮ SE NEBESA JÁSAVĚ RADUJÍ.

VŠICHNI JSME NA TOM PŘED BOHEM STEJNĚ. JSME ZÁVISLÍ NA BOŽÍ  MILOSTI, KTERÁ NÁS UČÍ ZŮSTÁVAT V DOMĚ U OTCE. UČÍ NÁS NEPROŽÍVAT, ČI VYHNOUT SE ZBYTEČNÝM KRIZÍM, ZBYTEČNÝM BOLESTEM, ZBYTEČNÝM ZTRATÁM. MUSÍME NUTNĚ ZAKUSIT ZLO, ABYCHOM OCENILI BOŽÍ DOBROTU?

PÍSEŇ, KTERÁ ZAZNÍ JE VELMI SILNÁ,  „VRAŤ SE DOMŮ, VŽDYŤ JÁ STÁLE RÁD TĚ MÁM, RÁD TĚ MÁM, RÁD TĚ MÁM

Píseň ke stažení a poslechu zde:

Synu můj – 1 verze (mužský pěvecký sbor)

Synu můj – 2 verze (Libuše a Jarmila Ranšovy, Petr Kolek, Karel Novák)

MOJI MILÍ, NAD KAŽDÝM Z NÁS SE V NEBI HRAJE NĚJAKÁ HUDBA.  KDYŽ BLOUDÍME, NEBESKÁ HUDBA UTICHÁ, HRAJE SE TIŠE V MOLOVÉ STUPNICI, SMUTNĚ, ZÁDUMČIVĚ…

PŘI NAŠICH NÁVRATECH SE HRAJE ZVESELA, RADOSTNĚ, V DUROVÉ STUPNICI, JSOU SLYŠET VYŠŠÍ TÓNY, HRAJE SE VÍC NAHLAS, FORTE.

JAKOU HUDBU BYSTE CHTĚLI SLYŠET? JAKÁ HUDBA SE HRAJE NADE MNOU?

KAŽDÝ DĚJ VE FILMU MÁ SVOU SPECIFICKOU HUDBU. I NAD NAŠIMI ŽIVOTNÍMI PŘÍBĚHY SE HRAJE NĚJAKÁ HUDBA, JAKÁ TO JE? JAKÁ TO BUDE? JE TO NA KAŽDÉM Z NÁS. BŮH VÁM ŽEHNEJ, ABY TO BYLA NAKONEC HUDBA VESELÁ, RADOSTNÁ, PLNÁ OPTIMISMU, PLNÁ BOŽÍ MOCI VE VAŠICH ŽIVOTECH UŽ DNES A JEDNOU Z BOŽÍ MILOSTI I NA VĚČNOSTI.

DĚKUJI TI, DOBRÝ BOŽE, ŽE KAŽDÉHO Z NÁS STÁLE OBJÍMÁŠ LASKAVOU, OTEVŘENOU NÁRUČÍ SVÉ LÁSKY. SPOLEČNĚ TI DĚKUJEME, ŽE NIKDY NEZAVÍRÁŠ DVEŘE SVÉHO DOMOVA PŘED BLOUDÍCÍMI, PŘED ZATOULANÝMI, PŘED ZOUFALÝMI, PŘED ZAPOMENUTÝMI, PŘED NEŠŤASTNÝMI TVÝMI DĚTMI. DĚKUJEME, ŽE ZAPOMÍNÁŠ, ŽE NEPOČÍTÁŠ, ŽE NEPŘIPOMÍNÁŠ, ALE ŽE SE NÁM NAOPAK PŘIPOMÍNÁŠ, ŽE VYHLÍŽÍŠ, ŽE ČEKÁŠ. AŽ SE NÁM ROZSVÍTÍ V HLAVĚ, AŽ SE TŘEBA ROZPOMENEME. JSME MOC RÁDI, ŽE MÁME TAK ÚŽASNÉHO BOHA. PŘIJMI PROSÍME NAŠI CHVÁLU, NAŠE DOBROŘEČENÍ I NAŠI ÚCTU. PROSÍME O TVÉ POŽEHNÁNÍ DO NAŠICH ŽIVOTŮ, AŤ JSOU TOBĚ KE CHVÁLE A NAŠIM BLIŽNÍM K POŽEHNÁNÍ. AMEN