Do sboru adventistů v Sokolově přijeli na svátek zamilovaných 14. února vyprávět o svém životě a zahrát na housle a klavír manželé Tomáškovi z Prahy. Jiří Tomášek je duchovním církve adventistů v Praze a jeho manželka Gabriela pracuje jako zdravotní sestra na diabetologii v nemocnici v pražských Štřešovicích.

 J. S. Bach a Ch. F. Gounod: Ave Maria

Na úvod zahráli současnou křesťanskou píseň Má duše žíznivá. Složil ji protestantský pastor Evald Rucký. Text písně je na motivy 42. žalmu: „Má duše žíznivá touží po Tobě jako laň, když žádá pít, jen ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít…“. Následovala beseda s manželi, kterou vedl místní kazatel Bohuslav Zámečník. Tomáškovi vyprávěli a odpovídali na dotazy o svém seznámení, o svém vztahu k hudbě, ale především se snažili předat svůj recept na dobře fungující manželství a rodinu. „Když jsem byl mladý, zúčastnil jsem se jednou předmanželského kurzu se známým psychologem Jarem Křivohlavým. Zapamatoval jsem si, že ve vztahu jsou nejdůležitější dvě věci. Manžel musí často ženě opakovat, jak jí to sluší a jak jí má rád, zatímco manželka musí svému muži dávat najevo, že si ho váží, že je pro ni skutečný chlap,“ radil přítomným po devatenácti letech šťastného manželství duchovní Jiří Tomášek. „Co nevyhladíš, nevytlučeš,“ připojila radu citací manželky Křivohlavého Marty Gabriela Tomášková.
Tomáškovi mají 17-letého syna a 13-letou dceru a podělili se s návštěvníky také o rady, jak nejlépe vychovávat děti. „Děti potřebují lásku, dostatek času, péče a vědět, že budou přijímány vždy takové, jaké jsou,“ vyjadřovali v diskuzi s vděčností za svoje děti. Syn Jakub byl s nimi v Sokolově přítomen. „Jednou jsem někde četl rozhovor s manželi, kteří spolu žili padesát let. Ptali se jich, jak je možné, že spolu vydrželi. Jeden z nich odpověděl, že pocházejí z doby, kdy se ještě rozbité věci opravovaly,“ narážel Jiří Tomášek na dnešní dobu, kdy se rozbité věci i „okoukaní“ partneři ihned vyhazují a mění za nové.
To, že v manželství jsou dva různí lidé, a přesto mohou společně vytvořit krásné věci, pokud mezi nimi bude láska a vnímavost, ukázali na další společné písni od J. S. Bacha a Ch. F. Gounoda Ave Maria. Bach a Gounod se v životě ani nemohli potkat, přesto Bachův klavírní part Preludium č. 1 C dur v Gounodově úpravě Ave Maria potěšil každého posluchače.
Třetí skladbou, která zazněla během vystoupení, byl Kreislerův Valčík a-moll ve vídeňském stylu, plný romantiky, pohybu, tance, emocí a lásky. Jiří Tomášek přiblížil historii vzniku Kreislerových skladeb pro housle. Autor některé záměrně zkomponoval ve starém stylu a připisoval je starým mistrům, jako byl Gaetano Pugnani, Guiseppe Tartini, Antonio Vivaldi, a vydával je za právě nalezená díla. Ve věku 60 let přiznal, že je autorem on sám. Mnozí mu to měli za zlé. On však kritiku odmítal se slovy: „Jméno se mění, hodnota zůstává.“
Poslední skladbou, kterou Tomáškovi zahráli, byla zhudebněná báseň středověké španělské mystičky Terezie z Avily Nadate turbe. Poselství této básně je krásné, proto s nadějí a radostí byl celý večer zakončen jejím textem: „Ničím se neznepokojujte, ničeho se nebojte. Kdo má Boha, nic mu nechybí. Ničím se neznepokojujte, ničeho se nebojte. Bůh sám stačí.“