Ekoložka Hanka Nováková:

Jsme lidem naděje

Mladá studentka biologie na Univerzitě Karlově Hanka Nováková chodí do sboru církve adventistů v Sokolově od malička se svými rodiči. Navštěvovala zde skautský klub Pathfinder, sobotní školu mládeže a akce občanského sdružení Pohlazení, pomáhajícího citově strádajícím dětem. Sama do církve vstoupila křtem před více jak pěti lety. Brzy se stala vedoucí sborové mládeže a starala se o knihovnu sboru. Úspěšně maturovala na sokolovském gymnáziu a nyní dokončuje bakalářské studium biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ráda pěstuje masožravé rostliny a zabývá se vším, co je zdravé a ekologické. Má dva mladší sourozence, dvacetiletou Mirku a patnáctiletého Ondru. Bydlí s nimi a rodiči Alenou a Jiřím v rodinném domě na konci Těšovic u Sokolova.

Hani, jaká byla tvá cesta k Bohu?

Do sboru jsem chodila s rodiči od malička, takže jsem nikdy neuvažovala, jestli Bůh vůbec existuje. Pro mne je prostě realistickou příčinou a koneckonců i důsledkem. Ale skutečnou vděčnost a potřebu Hospodina jsem začala cítit až mnohem později. Neprožila jsem nějaký velký zlomový obrat. Teprve když jsem sama nebyla „v pohodě“ a cítila se duchovně prázdná, tak jsem Jej začala citelně potřebovat – uvědomila jsem si, že potřebuji novou šanci, kterou nikde jinde nenajdu.

Kdy ses rozhodla pro křest, kde to bylo, kdo tě křtil a co to pro tebe znamenalo?

Jako malá holka jsem si vysnila, že až mi bude sedmnáct, tak bych chtěla prožít něco krásného. A splnilo se mi to. 22. 6. 2007 mě a mou sestru křtil náš tehdejší kazatel Petr Staš v rybníce u Krásna. Byl to pro mne velmi emotivní zážitek. Skoro jako svatba… Ale následné metaforické manželství bylo spíše syrovým vystřízlivěním. Naivně jsem si myslela, že budu už navždycky „zamilovaná“ a moje víra bude dál růst a růst. Ale bez mých vlastních investic bylo mé křesťanství výprázdněné a nevýznamné, což jsem ale pochopila zase až za nějaký čas.

Máš nějaké vzory?

Nejsem příliš fanouškovský typ a nemám vzory v pravém smyslu slova. Obdivuji některé lidi pro jejich moudrost, empatii nebo idealismus. Protože tyto vlastnosti bych také chtěla mít.

Jaké jsou tvé oblíbené knihy a filmy s křesťanskou tématikou?

Mým oblíbeným autorem je C. S. Lewis, také ráda čtu knihy křesťanských psychologů (např. Kevina Lemana). A mezi filmy se mi poslední dobou nejvíc líbil Walk to Remember, což je vhodný film pro dlouhé zimní večery, jen je nutné si obstarat velké zásoby kapesníků :-).

Sokolovský sbor a lidé v něm, co si o nich myslíš?

Mám ráda náš sokolovský sbor. Jsme dost svébytná a dynamická skupina lidí, která by těžko mohla vzniknout někde, kde ji nespojuje něco tak silného, jako je vztah k Bohu a hlavně Jeho láska k nám.

Ty a tvá láska, jaké máš plány do budoucna? 

To bych moc nerozpitvávala… 🙂

Co plánuješ po dokončení bakalářského studia na Přírodovědecké fakultě UK?

Inklinuji k fyziologii rostlin, ale chtěla bych pokračovat v magisterském studiu na nějakém praktičtějším oboru na České zemědělské univerzitě. Láká mě hlavně ekologické zemědělství.

Vím, že máš hezký vztah k dětem, účastníš se také jako vedoucí letních táborů, chtěla by ses jim v budoucnu více věnovat?

Před dvěma lety jsme s kamarádkou jely poprvé jako vedoucí na tábor. Před ním jsme pár dní strávily na křesťanskou akci ve Zlíně. Od party mladých kluků a holek jsme přišly ke skupince mrňavých špuntů. Zpočátku jsme z toho byly trochu rozpačité, ale pak to bylo tak prima, že jsem další rok jela znovu. Tentokrát ale už s přítelem a třemi dětmi ze sokolovského sboru, pro které to byla „premiéra“ na stanovém táboře. A myslím, že dopadla dobře.

Kde bereš inspiraci pro vymýšlení novoročních dramatizací? 

V procesu tvorby novoročních představení zastávám pouze organizační funkci. Já jsem ten prudič, který stále dokola říká: „Tak co budeme letos hrát? Co vás napadá? Viděli jste něco zajímavého?“ A pak si společně s ostatními sedneme a vymýšlíme scénář, kostýmy, hudbu apod. Poté už obvykle stačí jedna generální zkouška v den představení a je hotovo. Jsme amatéři, ale ohlasy máme zatím jen pozitivní. (Ty negativní se nejspíš naše publikum bojí vyjadřovat.) Při vymýšlení představení máme jen dvě pravidla: 1. téma se týká omilostnění a 2. Ježíše hraje vždycky Dan Kábrt 🙂

 Tvoje rodina, co pro tebe znamená?

Za svou rodinu jsem moc vděčná. Samozřejmě nejsem ideální dcera ani sestra, ale jednou za čas mě přepadá pocit, že je to tak neuvěřitelně nepravděpodobné a skvělé, že se navzájem máme a že víme, komu za to můžeme být vděční. Maminka s tatínkem byli už manželé, když k nim začali docházet Svědkové Jehovovi a vyprávět jim o svém učení. Zhruba v té době k nim začal chodit i Tomáš Kábrt z naší církve. A pak se stala ta neopakovatelná a nepopsatelná událost a moji rodiče uvěřili. Jsem mizerná matematička, ale řekla bych, že pravděpodobnost něčeho takového je naprosto pidimrňavá.

Co pro tebe znamená Bůh?

Hlavním pro mě je asi to, že Pán Bůh to se mnou myslí dobře, přestože mě dokonale zná. To mě naplňuje úžasem a vděčností a také mě to burcuje k tomu, abych se nesnažila v životě jen sama kvůli sobě.

Jednou jsem si vytáhla novoroční veršík: Filipským 4.6-7 a připomínám si ho, protože si často dělám starosti a zapomínám, že to je zbytečné. Že existuje řešení. A nedávno jsem četla citát, který mě inspiroval. „Víra v Boha zahrnuje i důvěru v Jeho načasování.“

Co chceš vzkázat lidem ze sboru?

Všem lidem ve sboru bych chtěla popřát šťastný nový rok prožitý kvalitně, s radostí a hlavně s nadějí, protože jak mi řekl laskavý a moudrý bratr Jiří Bauer starší: „Jsme lidem naděje.“

 

Haničko, děkuji ti za hezký a milý rozhovor. Ivana Chalupová

 

Hanka se narodila za pět minut dvanáct

Začalo to 23.11.1989, pár dní po revoluci. Všichni jezdili na demonstrace do Varů a já do nemocnice do Ostrova nad Ohří, kde se Hanka narodila. Sestřičky se na nás koukaly skrz prsty – „podívejte se, to sou ty studenti, co rebelujou…“ Ten den jsme jeli do porodnice už dopoledne, Hanka se rodila fakt dlouho.  Ostrovskou nemocnici jsme vybrali, jelikož jen tam a pak ve Znojmě mohl být tatínek u porodu. Ten den je ještě něčím slavný. Maminka Haničky Ája slavila své 22. narozeniny. „Bylo by to hezké, kdyby se Hanička narodila na její narozeniny,“  přál jsem si. Bylo to však velmi dlouhé. Půlnoc byla na spadnutí a furt nic. Manželku odvezli na kyslík a …. za pět minut dvanáct jsem zaslechl křik. ANO, to se narodila Hanička. Co se dělo venku bylo také překvapující… nasněžilo spoustu sněhu – prašanu. Kalamita. K nádraží jsem se klouzal a prohrabával pěkně dlouho. Ale byla tady!

Jiří Novák