Šenvert, Kraslická 14
Sokolovský sbor se představuje…
Medik Daniel Kábrt: Bez Boha už nechci žít
Jednadvacetiletý student medicíny Daniel Kábrt z Libavského Údolí je novým vedoucím mládeže sokolovského sboru církve adventistů. Přes své mládí měl již docela pestrý život. Absolvoval soukromou základní školu s osmiletým gymnáziem Svobodná chebská škola, výuku hry na trubku a elektrickou kytaru v uměleckých školách v Kynšperku, Chebu a Chodově, skautský oddíl Agara v Sokolově, legendární sokolovskou taneční školu Josefa Kábrta, svého dědy, roční stáž na gymnáziu v bavorském Bayreuthu a nyní studuje zubní lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a bohosloví na Teologickém semináři církve adventistů v Sázavě. Díky jeho laskavé a milé povaze je okolím vnímán jako usměvavé sluníčko, se kterým je radost být. Kromě rodičů má o rok mladšího bratra Martina a také čtyři tety, čtyři strýce, sedm bratranců, čtyři sestřenice, jednu babičku a dva dědy.
Daní, narodil ses v křesťanské rodině, jaká byla Tvá osobní cesta k Bohu?
Na svou cestu K BOHU si nevzpomínám, dokonce si myslím, že jsem ji ani neprožil. O Bohu jsem slýchal od narození od rodičů a neměl jsem nejmenší důvod jim nevěřit. Bylo přeci tak zřejmé, co říkali. S mojí cestou S BOHEM to však bylo složitější. Poprvé, kdy jsem pocítil intenzivní Boží dotek, jestli si tedy dobře vzpomínám, to bylo v Německu. Jakožto 16 letý mladík jsem studoval rok na gymnáziu v Bayreuthu. Nějak se mi nepodařilo najít si tam přátele a ani baptistická rodina, u níž jsem bydlel, mě neměla nijak zvlášť ráda. Cítil jsem se vyťat a opuštěn a v této situaci jsem začal po večerech číst Touhu věků od Ellen Whiteové. A já objevil toho největšího přítele! Kniha mě tak dojímala, že jsem prakticky celou dobu její četby bulel. Ten Ježíš, o němž jsem četl v knize, trávil večery se mnou. Ukazoval mi, jaký sám je, a já cítil, že už bez něj nechci žít.
Kdy ses rozhodl pro křest a kdo Tě křtil?
Myslím, že křest je veřejnou manifestací něčeho, co už se v nás stalo. Po návratu z Německa bylo tedy jen otázkou času, kdy mě někdo do té vody ponoří. Křest jsem spojil s oslavou svých osmnáctin. Společně se mnou byla pokřtěná teta Ivanka a strýc Jára Nový. Vyučoval nás i křtil náš tehdejší kazatel Petr Staš. Byl to moc krásný den. Sešli jsme se v Šabině u řeky Ohře, kam přijeli lidé z okolních sborů a spousta dalších lidí z okolí. Měli jsme rozdělaný oheň a velkou hostinu.
Proč sis vybral zrovna církev adventistů?
To je prosté. Dogmatické systémy jsou logické celky, v nichž jeden věroučný bod vyplývá z druhého. Nemám tedy problém pochopit, proč lidé v konkrétní denominaci zachovávají neděli, proč někdo mluví jazyky, či křtí malé děti. Je však jeden věroučný bod, který je zcela mimo a mají ho kromě adventistů a jehovistů všichni. Je jím nauka o věčném utrpení pro ty, kteří nepůjdou do nebe. Ta dělá z Boha monstrum. To ale není Bůh, kterého jsem poznal já.
Vím o tobě, že se hodně věnuješ křesťanské literatuře a studiu Bible. Máš mezi křesťany nějaké vzory?
Těch je určitě více. Prvním vzorem byl pro mě asi Jacques Doukhan, jehož knihu Křik Nebes jsem četl sám snad jako první duchovní knihu, a která mě naprosto fascinovala, ačkoli jsem jí nerozuměl. Dále určitě bratři Moskalovi. Jiří Moskala svou teologií počátku a Milan Moskala jakožto zubař misionář mě dokonce inspiroval k volbě vysoké školy. Dále mě oslovil George Knight, Jiří Beneš a mnoho dalších adventistických autorů i autorů z jiných denominací.
Letos na podzim jsi byl ve svém domovském sboru v Sokolově zvolen vedoucím mládeže. Co v této funkci plánuješ dělat?
Já jsem se dříve zúčastňoval setkání mladých lidí z různých církví v Kynšperku nad Ohří. Jsem sice členem sboru adventistů v Sokolově, ale v Kynšperku jsem měl více přátel. Kynšperáci i Sokolováci jsou nyní skoro všichni na studiích v Praze, tak plánuju občas organizovat společnou sokolováckou mládež tam.
Jak vnímáš náš sokolovský sbor?
Moc se mi naše společenství líbí. Bůh se k němu přiznává neobyčejným způsobem. Je tam hodně živo, chodí spousta lidí. Já osobně asi jako bývalý trumpetista hodně rád poslouchám bratra Jaworka, jak hraje na klarinet. Mám ho rád.
Baví mě škola. Na nic jiného nemám v současné době čas. Věřím, že bude lépe.
Zmínil ses o výběru vysoké školy po vzoru Milana Moskaly, můžeš tedy více upřesnit, jaký obor studuješ?
V Praze zubní lékařství, tedy klasickou zubařinu, kterou každý zná od svého zubaře, a v Sázavě teologii, tedy znalost a výklad Božího slova v Bibli. Tam se nejvíc těším na starozákoníka Jiřího Beneše, ale bojím se, že pro samé učení na medicíně už k němu ani nedojdu, on je totiž až ve vyšších ročnících.
Jaké jsou tvé plány do budoucna? Čemu se chceš věnovat?
Vašemu chrupu. 🙂
Chceš něco vzkázat čtenářům listopadové Pěkné vyhlídky?
Když jsem byl malý, strašně mě nebavilo čištění zubů. Mamka vždycky kontrolovala, jestli si je čistíme s bráchou dost dlouho. My to odbývali a schovávali se v kuchyni u linky, jako že nám to tak trvá. Jednou nás tam ale načapala. Teď, co studuju zubařinu, jsem se naučil jednu věc. Čistit si zuby důkladně. A to fakt trvá, tak jí to vracím a vyháním zpátky k umyvadlu.
Teď vás to také naučím:
Držte kartáček jako propisku (i na zadních stranách) a krouživými pohyby se štětinkami mírně nakloněnými k zubním krčkům si čistěte každý zub zvlášť. Používáte-li mezizubní kartáčky, tak opatrně jen jednou dovnitř a hned zase ven! Jinak můžete ublížit svým dásním. Zuby jsou pružně zakotveny v čelistech, takže se kousáním třou o sebe a vyhání jídlo z mezizubních prostor ven samy. Proto nejlépe místo mezizubních kartáčků žvýkejte například nějaké dřívko. Kartáček ať má štětinky v jedné rovině. Různě dlouhé štětinky, kde má každá sloužit k něčemu jinému, stejně jako bělící pasty s mikrogranulemi, které Vám brousí sklovinu, jsou pouhým nebezpečným reklamním trikem. V každé drogerii najdete třeba kartáčky Curaprox. A měkká (soft) verze je pro začátečníky optimální. Až se naučíte čistit si zuby tímto způsobem (a věřte mi, že to není úplně snadné), přijďte za mnou pro další instrukce!
A ještě něco…pokud Vás bolí zub, vložte k němu koření hřebíček a skousněte jej. Uvolní se látka, která od bolesti dočasně uleví.
Děkuji ti za hezký a milý rozhovor. Ivana Chalupová
Daník je moje srdeční záležitost. Narodil se, když mi bylo 16 let, takže byl spíše mojí hračkou než synovcem. Navíc to bylo děťátko věčně rozesmáté a svolné ke všemu. Nejradši ze všeho jsem ho koupala a pak mu učesala vlásky jako sluneční paprsky. Hrozně jsme se nasmáli. Měla jsem štěstí, že jeho máma a moje sestra tou dobou studovala, tak mi ho často svěřila ke hlídání. Daníček vždy trpělivě snášel všechny blbinky a pokusy, které jsem s ním během společného času prováděla. Je takový dodnes, pouto mezi námi se neztratilo, akorát terčem legrácek jsem po těch dvaceti letech spíše já. Ivana
Daníkovy vtípky:
9 roků zpět
Dobrý den, pokusím se Vám odpovědět několika verši.
(Zj 20,10)
A ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; a budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.
Nelze vykládat texty nového zákona bez jejich literárně historického kontextu. Konkrétně tato zmínka z knihy Zjevení měla pravděpodobně ve čtenáři vyvolat vzpomínku na známý výrok ze Starého zákona z knihy proroka Izajáše:
(Iz 34,10 – Ekumenická Bible) Nevyhasne v noci ani ve dne, kouř z ní bude stoupat věčně. Po všechna pokolení zůstane v troskách, nikdo už nikdy skrze ni neprojde.
(Iz 34,10 – Kralická Bible) V noci ani ve dne neuhasne, na věky vystupovati bude dým její, od národu až do pronárodu pustá zůstane, na věky věků nebude, kdo by šel přes ni.
Ve Starém zákoně byl význam obrazu věčného ohně zřejmý. Nejednalo se o oheň, který nikdy neuhasne, nýbrž o oheň, jehož důsledky mají věčné trvání. Nevěrné národy jsou v Bibli přirovnávány ke strništi, suché trávě, koukolu… Nic ohnivzdorného. Oheň je spálí beze zbytku. Zde Izajáš krásně ukazuje, jaké jsou důsledky onoho věčného ohně – zpustoší Edom navždy.
(Juda 7) Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.
Ačkoliv dnes již z Edómu kouř nestoupá a Sodoma nehoří, jednalo se o trest věčného ohně. Věčný oheň tedy nevypovídá o kvantitě samotného trestu, ale jeho kvalitě. O důsledcích, které má. Pro města Sodoma či Edóm to znamenalo, že již nikdy nebyla znovu zbudována.
Navíc slovo věčný v Bibli bývá často spíše uměleckým výrazem pisatele, než popisem trvání. Kniha zjevení je v tomto ohledu vysoce uměleckým dílem a doslovistické výklady jí z její krásy a pravdivosti jenom ubírají.
Jonáš 2,7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!
Příkladem toho je například Jonáš. Mluvil snad Jonáš o délce trvání jeho přežívání v rybě? Nikoliv. Chceme-li tedy porozumět pisateli Bible, je často nutné slovo „navěky“, stejně jako celý zbytek úryvku, chápat spíše umělecky, než jako technologický popis.
Marek 9,44 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.
Stejně tak v případě takovýchto veršů se mnohý čtenář mylně domnívá, že se zde jedná o nějaký popis stavu jedince po smrti, o věčná muka nebo podobné, protože jednoduše nechápe umělcův záměr. Co to věčný oheň či neumírající červ znamená?
Izajáš 66,24 Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.“
Necháme tedy Bibli, aby se vykládala sama. Matouš zjevně také cituje Izajáše. A Izajáš o žádných věčně trvajících mukách nemluví. Význam jeho slov je víceméně jasný, vždyť je sám vykládá. Ačkoli jsou nevěrní mrtví, jejich červ neumírá a oheň nehasne, tedy navždy zůstávají strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.
11 roků zpět
Ahojky Dane, moc mě potěšilo počtení o Tobě, díky za něj… Už jsme si objednal Vyhlídku a bude mi ctí být jejím pravidelným čtenářem a fanouškem :o) Jsem mile překvapený tím, že i Ty jsi bývalý trumpetista – hrál jsem v dechovce krásných 10 let a už asi 5 let se chystám znovu začít – žel mi schází (zatím) MOTIV – třeba se potkáme někde na misiích a dáme to spolu dohromady…
+ velice mě zaujala Tvá zmínka o PEKLE v učení jiných církví… Nedávno jsme jel v autě s velice milým a přátelským kolegou z jedné protest.církve, která mi byla vždy sympatická a doslova mi vyrazilo dech jeho prohlášení, že „Pán Bůh musí potresat ty kteří hřešili a užívali si tady na zemi věčným peklem“ – do háje, jak je možné, že někdo ve 21 století věří v takového „Boha“? To mi mozek nebere… Nechci své spoluvěřící jakkoliv shazovat, spíše je mi líto v jakého Boha věří, protože sdílím s Tebou, že takového Boha bych se velice bál – a těžko bych jej miloval… Na druhou stranu je to „dobrý prostředek“ misie – ale jací díky tomu budou „přinucení“ křesťané? Znovu jsme ocenil jak jsem vděčný za krásu teologie naší církve… Kéž by důsledkem bylo více krásných charakterů mezi námi…
Dane držím Ti palce!!!
11 roků zpět
Vážený pane Černý,
děkuji Vám za podnětný příspěvek. Technika čištění zubů interdentálními kartáčky patří v preventivní stomatologii ke kontroverzním otázkám. Alespoň jsem byl o této problematice takto zpraven na přednáškách dentální hygieny. Jednou dovnitř a ven je údajně nejuznávanější metodou, která je šetrná k dásním a pro vyčištění aproximálních ploch pod bodem kontaktu pro lidi bez sklonů k extrémní kazivosti postačující. Kousání měkkého dřívka jakožto alternativa nepřirozených mezizubních kartáčků bylo ze strany pana doktora na anatomii pouze humorně vyhrocenou ilustrací samo-čistící funkce mezizubních prostor sofistikovaným systémem v čelisti pružně ukotvených zubů. Jednalo se o žert. Věřím, že to bylo možné vycítit i z mé odpovědi, a že si nikdo po jejím přečtení větev na kousání z lesa nepřinesl.:-) Spíše než fušovat do řemesla odborníkům jsem chtěl svým dodatkem probudit ve čtenáři zájem o jeho vlastní chrup. Ohlas čtenářů jen potvrdil, že se to podařilo.:-) Rozhodně jsem neměl v plánu kohokoli mystifikovat. Zdravím a přeji hezký večer.
Dan Kábrt
11 roků zpět
Vážený pane Kábrt,
dnes jsem byl informován, že na Vašich stránkách existuje informace, že časté čištění zubů interdentálními kartáčky poškozuje sklovinu a dásně a dochází k trvalému poškození. Prosím o opravu vaší věty, kterou v uvozovkách pouze kopíruji z Vašeho článku „Používáte-li mezizubní kartáčky, tak opatrně jen jednou dovnitř a hned zase ven!“ Čištění mezizubních prostorů je součást čištění klasickým zubním kartáčkem a tím také nepřečistíte pouze jedním tahem! Další věta z Vašeho článku – „Zuby jsou pružně zakotveny v čelistech, takže se kousáním třou o sebe a vyhání jídlo z mezizubních prostor ven samy.“ Jak sám dobře víte ze studijních materiálů, k samotnému očišťování zubů dochází pouze!!! v místě bodu kontaktu sousedních zubů a v žádném případě v mezizubním prostoru pod bodem kontaktu! a proto je nutné tento prostor denně čistit. A jako perličku na závěr Vaše věta „Proto nejlépe místo mezizubních kartáčků žvýkejte například nějaké dřívko.“ mluví za vše. Tuto reakci na Váš článek píši pouze z důvodu, aby nedocházelo k mylné informovanosti mých pacientů a možná, že mi za pravdu dají i kolegové, leč tyto stránky asi nenavštěvují. Možná bude lépe, když si při Vašem studiu doplníte informace a nebo se budete věnovat druhé škole. S přátelským pozdravem MUDr. Černý, Nové Sedlo.
12 roků zpět
Velmi pěkné počtení – tak nějak to pohladí po duši. Přeji mnoho úpěchů při studiu a pokud se vyskytne něco, kde by bylo potřeba pomocné tlapy – jsem zde.
12 roků zpět
Pěkný rozhovor. Myslím, Danku, že z Tebe musí mít maminka s taťkou radost. Ačkoli oni budou vědět i o nějakých těch starostech. Ještě jsem Tě chtěl doplnit ohledně té nauky o pekle. Zapomněl jsi na judaismus (naše starší bratry). Judaismus také nezná učení o pekle, co by nějakém krutém trestu pro nenapravitelné hříšníky.
12 roků zpět
Hezké počtení. Ať se Ti daří, Daníku. Teta Jana z Rakovníka
12 roků zpět
Jenom koukám, co všechno Dane zvládáš. Respect bro…..
12 roků zpět
Děkuju. Však já Tebe taky Tery 🙂
12 roků zpět
Může mi u sebe a mé rodiny založit kartu.
12 roků zpět
moc hezké 🙂
12 roků zpět
moc pěkný článek, dozvěděla jsem se o Daníkovi i věci, které jsem nevěděla 🙂 Máme tě rádi Daníku :-*