V neděli 25.11. uplyne 50 let od chvíle, kdy se rozhodli spojit své životy Pavel a Jitka Hološovi. Zlatou svatbu budou mít v sokolovském sboru v sobotu 24.11. od 13.30 hodin. Všichni jsou srdečně zváni ke společnému slavnostnímu shromáždění.

Pavel i Jitka pocházeli z česko-slovenského manželství. Zatímco Jitka žila s rodiči a sourozenci v Zahrádkách u České Lípy, Pavel bydlel se svou rodinou v Trenčíně. Do České Lípy narukoval v roce 1959 na vojnu. Sloužil vlasti jako většina věřících lidí u PéTéPáků , což byly pomocné technické prapory, kam posílali pro tehdejší komunistickou vládu politicky nespolehlivé lidi. Pavel již v té době byl adventistou stejně jako jeho rodiče. Díky svému kolegovi na vojně, adventistovi,  se seznámil se zhruba šedesátiletou Annou Štěpánovou, u které se doma scházelo kolem dvaceti spoluvěřících.  „Požádal jsem sestru Štěpánovou, aby přivedla do kasáren nějaká mladá děvčata, která mě přijdou navštívit , a já dostanu vycházku,“ vzpomíná Pavel. Ve sboru jich moc nebylo, tak tehdy poprosila matku patnáctileté Jitky, aby dovolila Jitce jít s ní do kasáren. Tam se viděli poprvé. Vše klaplo podle plánu a Pavel mohl na vycházku. Jitka odjela domů a on zůstal až do večera u sestry Štěpánové.  Druhý den v sobotu dostal znovu vycházku a mohl se zúčastnit otvírání sboru v Rumburku, kam odjel společně s českolipskými. Začal pravidelně každou sobotu chodit do skupinky adventistů v České Lípě a s Jitkou se skamarádil. Líbila se mu od první chvíle, nosila plizovanou sukni, halenku a hodně pomáhala mamince. Když ho přeložili do Prahy, psal jí dopisy, které se k ní ale nedostaly. Maminka jí je nedávala, dokud byl Pavel vojákem. V lednu roku 1962 poslal Jitce k narozeninám Bibli a prosil o její fotku, ona mu ji poslala o měsíc později také k narozeninám. Nechala se vyfotit s Biblí od něj. Pavel věděl, že má-li mít jejich vztah budoucnost, musí se z Trenčína přistěhovat za ní. „Když měl v dubnu přijet, prožívala jsem trauma. Přemýšlela jsem, jak ho oslovím, jestli mu mám jít naproti, jestli mu mám dát pusu. Pán Bůh to vyřešil za mě. Onemocněla jsem angínou,“ směje se dnes Jitka. Jitce se podařilo díky pacientovi v nemocnici, kde pracovala, najít Pavlovi práci přímo v Zahrádkách. Přestěhoval se k sestře Štěpánové a důkladné poznávání jeden druhého se mohlo rozběhnout. „Když poprvé přijel po vojně, šli jsme se projít. U hřbitovní zdi mi natrhal fialky a modřence a dali jsme si první pusu. Po třech letech známosti!“ zasněně vypráví Jitka a přidává historku, jak se ona jela představit Pavlovým rodičům: „Pavlova maminka mě poslala koupit droždí. Teprve později jsem pochopila, že to byla jen záminka. Chtěli mě vidět totiž sousedé. Také jsem musela vyprat prádlo, chtěli vědět, jaká jsem hospodyně.“ Po dlouhých modlitbách se rozhodli se vzít. Svatbu měli na Městském úřadu v Mimoni a v křesťanském sboru v Liberci. Oddával je tehdejší kazatel Leopold Kvintus. Pavlovým svědkem byl jeho švagr Viktor Zima, který bydlí na Slovensku,  Jitčiným její bratr Karel Janeček, který nyní žije v Německu. „Slavnostní oběd jsme měli v libereckém hotelu Zlatý lev. Stál pro všechny 1280 korun,“pamatuje si přesně Pavel. Jitka zase vzpomíná, jak se její otec, vysoký komunistický funkcionář, až na svatbě dozvěděl, že je Jitka už dva roky pokřtěná. Vyhrožoval jí totiž, že jestli to udělá, utopí ji v potoku. Smířil se s tím a sám Bohu na sklonku života uvěřil. Dokonce přestal kouřit, což byl zázrak. Kouřil předtím přes 100 cigaret denně.  Manželům Hološovým se narodily dvě děti, v roce 1965 syn Milan, v roce 1971 dcera Heda. Mají 3 vnoučata – Nikol, Kristýnu a pětiletou Adelinku, jedno pravnouče Adama a jedno na cestě.     

Hološovi se znají téměř dokonale

Chtěli jsme si vyzkoušet, jak se manželé Hološovi znají po 50 letech společného života. Musíme konstatovat, že opravdu znají. Položili jsme jim 5 otázek: jakou má jejich partner nejradši barvu, na kterém kazatelském místě se mu líbilo nejvíce, čím mu udělají radost, v čem jsou si podobní a naopak rozdílní. Netrefili jen barvy, a to asi proto, že to není v jejich životě vůbec důležité. Oba mají ale stejné cíle – sloužit druhým, oba jsou nejradostnější, když mohou být spolu, a líbilo se jim všude, kde byli a pomáhali druhým. Pavla k tomu ještě potěší fazolová polévka a makový štrůdl, Jitku zase Pavlův bramborový salát. Hološovi nejsou ve všem stejní, Pavel je například ranní ptáče a Jitka noční sova,  Jitka miluje květiny a Pavel je snese jen do chvíle, než mu lezou i do postele, přesto se mají rádi a nevyměnili by jeden druhého za nikoho na světě.