„Většina žen je jako růže. Jsou podobně rozmanité, od něžně růžových přes žlutou barvu slunce až po jasně červené. Když se k nim přiblížíte, často před vámi ochotně rozevřou své křehké a voňavé okvětní plátky. Ale pod lesklými zelenými listy se skrývají i ošidné trny. Když se o ně několikrát popícháte, budete s růžemi zacházet opatrněji. Zkušený zahradník, který pěstuje růže a ví, že jejich krása více než vynahradí občasnou bolest, se ji brzy naučí snést a zacházet s růžemi tak, že se poraní jen zřídkakdy.“

Kdyby mi kniha Přátelství žen nebyla doporučena mojí drahou sestrou a zároveň mojí nejlepší přítelkyní Haničkou, asi bych jí nevěnovala žádnou pozornost. Už její název ve mně vzbuzoval nedůvěru a obavy, že jde nejspíš jen o negativní, jednotný postoj nějakého vyhraněného ženského spolku. Šálek s kávou, vyobrazený na obálce, toto mé podezření ještě umocňoval. Přesto jsem se do knihy začetla a samozřejmě očekávala jen to nejhorší, a to povzdechy a nářky nedoceněných a osamělých dam.

Jak jsem se ale mýlila! Dee Brestinová, křesťanská spisovatelka, která se kromě psaní knih aktivně věnuje také biblickému vyučování žen, napsala před více než dvaceti lety knihu, v níž v žádném případě nepředstavuje ženy jako izolovanou, nespokojenou skupinu, jak jsem se původně domnívala. Naopak, na třech přátelstvích z Bible (Marie a Alžběta, David a Jónatan, Naomi a Rút) ukazuje, jak rozmanitými osobnostmi jsme a jak krásná přátelství dokážeme mezi sebou navazovat. Na dalších, pestrých příkladech ze života Dee také varuje před chybami, kterých se ve vztazích dopouštíme a jaká zbytečná trápení a ztráty nám tyto chyby mohou způsobovat.

Díky této knize jsem se také já zamyslela nad přátelstvími, které provází můj osobní život a jež jsem prozatím vnímala hlavně jako přirozenost a naplno si neuvědomovala ta úžasná požehnání, kterými nás prostřednictvím vztahů Pán Bůh neustále obdarovává a potěšuje. Je mi líto, že některé své dávné přítelkyně už nevídám, anebo si společně nemáme už co říct. Možná jsem jim nevěnovala takovou péči, jakou si zasloužily. Jsou ale i takové, které zázračně vpluly do mého života a některé se mnou jdou mnoho let. Při čtení knížky jsem myslela na jednu svou úžasnou kámošku, které posílám vzkaz:

Ivo Bíbová, díky Ti za to, že vždy pozorně posloucháš moje vyprávění prožitků, pamatuješ si je a velmi vtipně a ostře upřímně je komentuješ, také Ti děkuji za to, že toho o mně víš tolik, a přesto mě máš ráda. I já Tě mám moc ráda a raduji se z toho, že jsme se před tolika lety potkaly a nadále si zůstaly přítelkyněmi. Můj život velmi obohacuješ svou moudrostí, laskavostí a především svou osobitou a upřímnou lidskostí. Přeji Ti, abys nalezla Boží lásku a sílu, která je dokonalá a trvalá, a prožívala v životě především radost, pokoj a naději.

Tuto krásnou, moudrou a poutavou knížku Přátelství žen, která otvírá oči a vyvolává vděčnost především k našemu Stvořiteli, doporučuji všem ženám i mužům. Přeji příjemný a hluboký zážitek při jejím čtení.

Kniha je také součástí sborové knihovny, tudíž si ji můžete vypůjčit.

Ivana Chalupová