Kázání Enocha Martínka v Sokolově 8. 9. 2012

Bible: Skutky apoštolů 20,32-35

„Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými… Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: „Požehnanější je dávat než dostávat“. (B21)

5. května 2012 vyšel v MFD článek od ateistického filozofa Tomáše Hříbka, kde tvrdí, že duchovno, křesťanskou etiku a náboženství dnešní sekulární společnost nepotřebuje. Lidé jsou nadaní (podle Hříbka) schopnosti etického jednání (tj. rozlišovat dobro a zlo) a není to odvozeno ani od Boha ani z Bible. V souvislosti s církevními restitucemi autor se snažil vyvodit, že církve jsou dnes přežitek, že je moderní sekulární společnost nepotřebuje.

O týden později na tento článek reagoval svým příspěvkem idealistický filozof Roman Cardal, který píše: „Účelem polemiky je prokázat rozporuplnost a etickou nepřijatelnost Bible, a tedy nemožnost založení morálky v křesťanském náboženství“.

Dále uvádí: „Pro křesťany je Kristus Bůh, a tedy i zákonodárce a nejspolehlivější vykladač (svého vlastního) zákona.“ (MFD 12.5.2012)

  • Zeptejme se tedy spolu se sekulární většinou: K čemu je dobrá ještě dnes církev? Potřebuje dnešní společnost duchovno?
  • Jaký je její smysl a poslání?

Nechme odpovědět Ježíše na tyto otázky podobenstvím o milosrdném Samaritánovi:

Lukáš 10, 25 – 29:

25  Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 26  Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ 27  On mu řekl: ‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘„ 28  Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ 29  Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ 

I. Čím může náboženství přispět ke šťastnému životu?

1. Podívejme se na pozadí příběhu. Ježíš je na své poslední cestě z Galileje do Jeruzaléma. Tato událost, v níž vystupuje Samaritán a oběť přepadení, se skutečně nedávno odehrála. (DA 499) Dnes by to byla mediální  tzv. krimi zpráva.

a/Co vedlo Ježíše k převyprávění tohoto příběhu? Odpověď si dejme po stručném teologickém rozboru.

2. Otázka zákoníka byla pečlivě nachystána náboženskými vůdci. „Jak si, mistře, mohu zajistit věčný život?“ v.25 (SNC)

a/touto otázkou se ve své době často zabývali sami zákoníci a trávili v diskuzích hodně času.

b/dnes bychom mohli se zeptat: „Je nějaká náboženská forma, duchovní praktikování, které by bylo schopné mi zajistit šťastný a smysluplný život?“

c/Je to v principu otázka po ospravedlnění, získání čistého svědomí a pokoj s Bohem. Mohu si tento stav mysli a srdce zasloužit?

d/A dnešní sekulární společnost se ptá: „Potřebujeme k tomu, abychom žili eticky, podle nějakých morálních zásad, vůbec nějaké náboženství?“ ( nezapomeňme, že i sekularismus je určitá forma náboženství – T.Halík)

3. (v.26) Ježíš odpovídá otázkou, která v sobě neskrývala napomenutí, ale naopak byla zdvořilým způsobem, jak si tázající mohl odpovědět sám na vlastní dotaz.

a/(v.27) Zákoník citoval slova, která byla součásti ranní a večerní modlitby, tzv. „šéma“

(Deut 6,5)

b/Co je jádrem zákona? Láska k Bohu a láska k bližnímu. Současníci považovali za bližního pouze Izraelitu, člena jejich národa. Ježíš zřejmě rozšířil význam „bližní“ na další lidi – neizraelity, včetně Samaritánů.

4.(v.28) Podobně jako bohatý mládenec i tento zákoník nebyl uspokojen farizejskou koncepcí ospravedlnění. Cítil, že v jeho životě něco schází, a bezpochyb si myslel, že Ježíš by mu mohl pomoci. Ale jako Nikodém i on váhal si to připustit a vztáhnout na sebe tento požadavek.

a/(v.29) A tak jeho otázka „A kdo je můj bližní?“ odhalila jeho vnitřní problémy, které měl s láskou ke svému bližnímu. Ježíš naznačil, že křesťanství je vztahová záležitost. Není to pouze otázka dogmatiky, věrouky. Křesťan má zde vyšší poslání. Které?

b/K čemu slouží církev? Dnešní moderní sekularizovaní lidé si myslí. „Církev, to je muzeum vzácných exemplářů minulosti. Je to relikt, pozůstatek minulé doby, který už nepatří do 21. století“. Kdo nám dá odpověď na tak důležité otázky?

c/Co chtěl nám říct Ježíš příběhem o milosrdném Samaritánovi?

II. Obraz lidstva

Lukáš 10, 30 – 37:

1.Ježíš na otázku, kde je zvlášť zdůrazněno zájmeno „Kdo je můj bližní?“ odpovídá známým příběhem o milosrdném Samaritánovi.

a/Židé považovali tento národ za pohanský, a tudíž Samaritáni byly vyjmuti z kategorie bližní. A v tom spočíval ztěžejní problém.

2.Které jsou hlavní postavy příběhu a koho představují?

– Jeden člověk – sestupuje hlubokým údolím (z 792 m nad mořem až do 213 m pod úrovní moře – tj. výškový rozdíl cca 1000 m) z Jeruzaléma do Jericha. Je to divoká, neobydlená krajina. Číhají tam mnohá nebezpečí!

a/Tímto putujícím člověkem je celé lidstvo, ty i já. Náš život je cestou „údolím stínů smrti“ (Ž 23)

– lupiči – koho znázorňují? Jan 10,10 „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil“.

b/To je ten zloděj, odvěký nepřítel, satan. Číhá na člověka, chce ukrást to nejcennější, co nám daroval Bůh. Co to je?

– vzali mu jeho šat. Na Orientě velmi důležitý majetek. Bez zahalení těla a hlavy člověk záhy umírá žízní.

c/Tímto šatem je Ježíšova spravedlnost. Ta přikrývá naši hříšnou přirozenost a díky Bohu se stáváme jeho dětmi. Ale ďábel chce, abychom byli jeho dětmi. Životními nesnázemi, nemocemi a strachem ze smrti nás chce oddělit od Boha. Chce nás nechat ležet polomrtvé = tj. fyzicky sice živé, ale duchovně mrtvé, bez víry a bez naděje.

– kněz – tento muž musel být Izraelita. Nový zákon hovoří o všeobecném kněžství. Na koho přešlo?

d/1 Petr 2,9 „Vy jste královské kněžstvo…“ = my všichni křesťané jsme kněží

– levita – i tento služebník chrámu (v dnešním pojetí sborový činovník, kazatel) se vracel z Jeruzaléma domů. Už se viděl u stolu se svou rodinou, spěchal. Tu zahlédl krev a špínu. Obloukem se vyhnul zraněnému i on.

  • Pokrytectví se stává šatem tehdy, aby chránilo sobectví od nevhodné situace.
  • Možná už byl ten člověk mrtev. Pak kněz či levita se nesměl dotknout mrtého těla (4 Mojžíšova 19, 11 – 22).
  • Třeba mohl být ten ubožák Samaritán anebo pohan, a s ním Židé neměli nic co do činění.

= Pokud křesťanství neplní své skutečné poslání ve světě, pak právem sekulární lidé nevidí důvod pro jeho existenci.

3.Jeden Samaritán – to, že tudy cestoval tento člověk, byla pro zraněného vskutku šťastná náhoda, dar z nebes.

a/Samaritán si uvědomoval, že pokud zraněnému nepomůže, pak mu nepomůže nikdo, žádný Žid.

b/A tak podstoupil riziko, že sám by mohl být přepaden lupiči a okraden. Rozhodl se pomoci ubohé oběti.

  • Koho odráží tento duch nesobeckosti a milosrdenství vůči lidstvu? Je to Boží Syn.
  • Bůh nemusel vyhlásit záchrannou akci pro padlé lidstvo. Mohl se obloukem vyhnout něšťasnému poutníkovi, tak jako kněz i levita. Ale Pán se rozhodl, aby s ním „bylo naloženo tak, jak jsme si zasloužili my. A to proto, aby s námi mohlo být nakládáno tak, jak si zasloužil on.“ (DA 25)

c/Čím Samaritán posloužil zraněnému? Olejem – tj. symbol Ducha sv.; a vínem, což je symbol krve Ježíše Krista. Jaké léky nabízí Kristus zraněnému lidstvu? Duch sv. napomíná z hříchu a vede člověka ke Kristu, který bere vyznaný hřích na sebe.

= Je to nový šat – jeho ospravedlnění, které může získat každý vírou ve Spasitele.

d/Kde se uzdravení provádí? Samaritán odvezl na svém mezku ošetřeného do hostince. Co tím je míněno? Sbor, křesťanská církev.

  • K čemu slouží sbor? Sbor je určen k léčení hříšníků. Sbor není muzeum, kde probíhá výstava svatých. Sbor je podobný nemocnici. Zde se léčí nemoci s podobnou diagnozou hříchu a sobectví.

e/Dává dva denáry se slovy „Postarej se o něj.“ (v.35) Pán svěřil církvi úkol a vybavil ji prostředky. Dává peníze, čas i sílu k tomu, abychom ve sboru sloužili du-chovně nemocným. Jak dlouho? Až do jeho druhého příchodu.

f/„až se vrátím“ /v.35)  Zjevení Janovo 22, 12 „Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků“.

  • = milosrdný Samaritán je Kristus
  • = zraněný člověk je celé lidstvo, a pak zraněného posílá do sboru, do církve, aby ho tam doléčili. Říká nám všem „Pečujte o něj!“
  • To je úžasný příběh. Ježíš jej vyprávěl zákoníkovi. Ježíš říká ti dnes: „Jestli odrážíš můj charakter, pak jdi a čiň totéž.“ To je láska v akci. Nejde o to být křesťanem, konat bohoslužby a dodržovat zákon. Církev, sbor je zde proto, aby se láska projevovala v akci.

III. Principy Ježíšova náboženství:  Mat 5,38n

1. V této pasáži Ježíš (v.38-42) ilustruje ducha zákona v protikladu s jeho pouhým zachováváním. Tyto verše se týkají křesťanova postoje, který má zaujímat, jakmile utrpí bolestivé zranění od druhých lidí.

a/Zákon „oko za oko“ byl vyhlášen jako znak předcházení tzv. krevní msty, což byl ve starých dobách obvyklý způsob uplatňování spravedlnosti. Tento zákon se stal v Izraeli součásti civilního zákoníku. Tím byl trest za přečin v pravomoci soudního dvora. Nebylo tím možno ospravedlnit osobní mstu.

2. Křesťan nemá hledat odplatu za způsobené utrpení. Má volit mezi aktivním nepřátelstvím anebo pasivní rezistenci. Co je lepší? Římanům 12, 21 říká „přemáhej zlo dobrem“.

a/„Nastav mu i druhou tvář“ (v.39). Ježíš zde hovoří spíše o duchu postoje, než o samotném činu. Křesťan nebude bojovat za to, co považuje za svá práva. Raději se podřídí i zranění, než by vyvolával konflikt. Ale to není člověku přirozené. Co s tím?

3. „Nech mu i plášť“ (v.40.) Plášť byl často jediným majetkem chudých lidí. Chránil člověka jak ve dne tak i v noci. I tento požadavek představuje vyšší stupeň ústupku vůči zákonnému právu (2. Mojžíšova 22, 26. 27).

4.„Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě“(v.41) Ježíš zmiňuje situaci, kdy Izraelský civilista byl požádán římským vojákem, aby nesl jeho bagáž jednu míli, a to bylo podle zákona (Lukáš 3, 14). Ale je člověk schopen udělat víc, než je mu zákonně uloženo? Vždyť je to proti jeho přirozenosti. Co s tím?

a/Ježíšovo náboženství vyzývá: nevyhýbej se pouze zlu, ale aktivně konej dobro!

5. A aby těch požadavku nebylo dost, Ježíš praví: „Milujte své nepřátelé“(v.44) Je zde použito řecké slovo „agapan“, což vyjadřuje respektující lásku v protikladu emocionální lásky, kterou projevují lidé ke členům rodiny

a/Respektovat naše třeba ty nejzarytější nepřátelé vyžaduje velkou sílu zdvořilosti. Ale kdo to dokáže?

b/Ježíš stupňuje své požadavky až po samotný vrchol. „Modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“(v.44)

c/ Ježíš nikdy nežádá po křesťanech něco, co by sám nečinil. Bůh dává slunce i déšť na spravedlivé i nespravedlivé.

6. A ve verši 48. je samotný cíl: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

a/Existuje tělesná a též intelektuální dokonalost. Mluví zde Ježíš o absolutní bezhříšnosti? Ne, Ježíš zde představuje principy svého náboženství. Staví je do protikladu s legalismem, zákonictvím, náboženským automatismem. (Matouš 23, 23)

b/Ospravedlnění skrze víru v Ježíše Krista je dílo Boží milosti v životě věřícícho.

Bez moci Ducha svatého tohoto cíle nedosáhneme. Proto dílo posvěcení je pokračující proces. A výstupem tohoto posvěcujícího procesu je láska v akci.

7. Lukáš 6, 36 „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“. Co je to dokonalost? Dokážeme sami ve své síle naplnit principy Ježíšova náboženství? Vůbec ne.

a/Proto naše pozornost má být obrácena na Krista, ne na náš výkon. Jde o odevzdání se Ježíši. Znamená v Boží síle milovat druhé.

b/“Člověk dosáhl dokonalého křesťanského charakteru, jestliže z jeho nitra neustále vychází touha pomáhat druhým a být pro ně požehnáním.“ (AA 551)

c/Odrážíte Ježíšův charakter? Plyne z vás láska?

Ellen Gould Whiteová: „Nic není přesvědčivější ve prospěch křesťanství než láska k lidem.“

Sláva Bohu, v tom spočívá síla evangelia! To je ten nevyvratitelný důvod, proč křesťanství má právo působit i v 21. století. V tom je jeho smysl pro celý svět.

b/Křesťanský sbor není muzeum s exponáty svatých. Je to nemocnice, kde se doléčují zranění od hříchu.

c/Základ křesťanství spočívá v aktivní lásce.

Modlitba: Děkujeme ti Pane za tvé slovo. Chceme mít Ježíše ve svém srdci. Chceme zrcadlit jeho charakter svým životem. Naplň nás láskou k bližním. O to tě prosíme ve jménu Ježíše. Amen.

 (Enoch Martínek, v Sokolově dne 8. září 2012)

citáty: AA 547: „Takovou lásku si měli věřící uchovat provždy. Ochotně a poslušně se měli řídit novým přikázáním (Jan 13,34.35). Měli žít v tak úzkém společemství s Kristem, aby byli schopni plnit všechny jeho požadavky. Svým životem měli oslavovat moc Spasitele, který je může ospravedlnit svou spravedlností.

Postupně však došlo ke změně. Věřící začali na druhých hledat nedostatky. Zatímco se zabývali chybami a nemilosrdně kritizovali ostatní, zapomněli na Spasitele a na jeho lásku. Začali být přísnější v zachovávání vnějších obřadů a kladli větší důraz na učení než na praktickou víru. Ve své horlivé snaze odsoudit druhé přehlíželi své vlastní chyby. Ztratili bratrskou lásku, k níž je vyzýval Kristus. Nejsmutnější ze všeho však bylo, že si ani neuvědomovali, oč přišli. Nevšimli si, že se z jejich životů vytrácí štěstí a radost…“ (Poslové naděje a lásky str.316)