Po tom, co jsme prožili na loňském setkání mladých UP! 2011 – jak se dostat k Bohu skrze Bibli o něco blíže, bylo cílem letošního ročníku v Železnici u Jičína s názvem ON-AIR 2012, kde jsem byl i se svým bráchou, prožít, jak vypadá živé každodenní křesťanství. Hry, soutěže, noční bojovky, které jsme celý týden hráli, měly ovšem do praktického křesťanství daleko, vlastně ani nevím, jak s ním souvisely. Podle mého názoru tedy po této stránce ne zrovna úplně povedeném „táboře“ jsme však prožili krásný začátek soboty. Organizátoři připravili noční bojovou hru, která se ale nakonec neuskutečnila. Na večerním programu v hlavním stanu začali kluci i holky spontánně vyprávět svoje nevšední životní příběhy, které byly velmi působivé. Najednou jsme byli schopní před ostatními otvírat naše třinácté komnaty. Můj spolubydlící komentoval celý večer slovy: „Celý týden jsem myslel, že jsem mezi samými svatoušky. Ale tam jsem si uvědomil, že každý, nejen já, prožívá různá trápení a pokušení. To jsem rád. Myslel jsem, že jsem ze všech nejhorší.“ Jedna dívka vzpomínala například na svého zemřelého bratra, který se utopil v řece. Záchranáři přijeli na místo opilí. Jiný kluk se svěřoval se svým problémem  sebepoškozování. Říkal, že pokaždé, když dostane tuto touhu, upíná se k Bohu a zabírá to. Zároveň se tím na něm stává závislý. Někteří mladí varovali před partnerskými vztahy s nevěřícími, vyprávěli, jaké peklo mnohdy v takovém vztahu prožili. Jiní naopak svého nevěřícího partnera přivedli k Bohu. Ve většině příběhů byl však hlavním aktérem alkohol. Svěřil jsem ostatním také svoji zkušenost s alkoholem, jak jsem se po jednom takovém večírku ocitl v nemocnici. Alkohol také zabil moji kamarádku. Utopila se v lodi, kterou řídili její opilí kamarádi. Ona sama byla střízlivá a přesto dnes nežije. V tu noc jsme šli spát až k ránu a měli jsme opravdu o čem přemýšlet.

Daniel Kábrt

Info o proběhlé akci zde: Pozvánka na kongres mládeže