K výročí upálení Mistra Jana Husa se 6. července konalo v modlitebně církve adventistů v Sokolově ekumenické shromáždění sokolovských církví. Hlavním řečníkem byl církevní historik a emeritní ředitel Teologického semináře Církve adventistů sedmého dne v Sázavě Mgr. Luděk Svrček.

Lidé z různých církví se sešli v modlitebně adventistů, aby připomněli výročí smrti Jana Husa. Od jeho upálení v Kostnici uplyne za tři roky již 600 let. Programem provázel husitský farář Lukáš Bujna. Na úvod zazněla společná oslavná píseň Tebe Boha chválíme  a modlitba Jana Husa zaznamenaná v listu z Kostnice krátce před jeho smrtí.

Následovala přednáška adventisty Luďka Svrčka o životě a poselství Jana Husa uvedená dvěma texty z Bible z Nového zákona. První byl z 2.listu Korintským 13,8: Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy. a druhý v 1. listu Timoteovi 6,12-14: Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.  Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Luděk Svrček se snažil zodpovědět otázku, kdo vlastně Jan Hus byl. Pro někoho reformátor či předreformátor, pro jiné dobrý katolík, farář, kazatel či Čech, pro další jazykovědec, nepochopený solitér, filozof pravdy…

„Ve všech je kousek pravdy. Jan Hus byl ale především věrný Boží svědek,“ shrnul všechny tituly historik a pustil se do rozboru života a díla tohoto Božího svědka. Připomněl důležité události z jeho života – stěhování do Prahy (tehdejší Praha patřila s 40 tisíci obyvateli mezi druhé největší město po Římu v Evropě), jeho studia, kazatelskou práci v Betlémské kapli – při jeho kázáních bylo úplně plno, rektorskou činnost na Univerzitě Karlově, setkání s Viklefovými spisy prostřednictvím přítele Jeronýma Pražského a jeho spory s církví. Podle Husa je pravá Boží církev neviditelná.  Jeho vrcholným teologickým činem bylo jeho odvolání se ke Kristu. „Není odvolání spravedlivějšího než odvolání se ke Kristu, který neklame a ani nemůže být klamán,“ prohlásil Hus. Představitelé katolické církve vnímali tato jeho slova jako pohrdnutí strukturou církve, a ačkoli mu císař Zikmund slíbil bezpečný návrat domů, byl 6.července na koncilu v Kostnici prohlášen za kacíře, odsvěcen a vydán na smrt. Na tomto koncilu, kde se měl obhájit, mu nikdo nechtěl dopřát veřejné slyšení. Jeho kauza nebyla tím hlavním, co měl koncil probírat. Hlavní témata byla jiná – např.dvojpapežství. Husova záležitost jen „zdržovala“, nakonec ale odstartovala celosvětovou reformaci církve a vznik protestantského hnutí navracejícího církev od papežství zpět k Božímu slovu v Bibli.

Husova mučednická smrt je podle církevního historika Amedea Molnára jeho největší zásluhou. „Jeho věrnost pravdě je poselstvím pro nás. I my bychom měli vždy stát v pravdě, jít dopředu na základě Božího slova, prohlubovat svoje poznání a být součástí církve, která se stále reformuje,“ popřál přítomným Svrček na závěr své řeči.

Lukáš Bujna pak ukončil shromáždění společnou písní a modlitbami.