Kázání Luboše Čapka při památce Večeře Páně v Sokolově 23.6.2012

Bible – Jan 15,13: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“

Úvod
“To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.” Jan 15,12-15
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Co je tím, co činí člověka ochotným, že položí život za své přátele?
(Ilustrace) Richard Antrim, rodák z Peru, byl námořní důstojník a válečný zajatec během druhé světové války. V roce 1942 se pokusil zasáhnout při krutém trestání svého kolegy důstojníka. Když při tomto krutém bití důstojník ztratil vědomí, Antrim vystoupil a nabídl se, že na sebe vezme zbytek trestu. Jeho věznitelé byli ohromeni. Zrušili trest, a tak Antrim i jeho kolega byli ušetřeni.
Jistě už jste o podobném příběhu slyšeli. Mezi námi byli a jsou lidé, kteří jsou ochotni obětovat sami sebe. Tím největším z nich byl Ježíš. Jeho láska, kterou projevil ke svým přátelům – tedy nám. Ježíš je úžasný Přítel.

Přítel, který miluje
Ježíš, náš Přítel, nám i dnes chce říci, že nás má rád. Láskou jež vytváří nám nabízí hodnotný vztah. Vyjádřený také přátelstvím. V Přísloví 17,17 čteme: “V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.” Chceme-li se učit lásce agapé, učme se od Ježíše. Neboť Jeho láska je nepodmíněná. Jeho láska je stálá navzdory naším chybám či pádům. Jeho láska je stále dosažitelná. Je to láska přítele, který jím zůstává ať už se děje cokoliv. V Římanům 5, 6-8 čteme toto: “Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.”

Přítel, který je pravdivý
Přítel je také někdo, kdo nám říká pravdu a kdo nám říká vše. Ze služebníků jsme se stali přáteli, jak jsme četli. Protože již víme, kdo je Kristus, víme jaký je Jeho Otec, víme, že přišel, aby nás zachránil a že je pro to ochoten podstoupit i smrt. V Přísloví 27, 6.9 čteme tyto zajímavé verše: “Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.” Ježíš přišel, aby nám zjevil pravdu. Jeho slova, jeho pravda se tak stala základem Jeho vztahu s námi. V každé chvíli mu šlo o to, abychom získali jen to dobré. Abychom viděli správně Jeho a Boha. Abychom porozuměli plánu spasení. Tak jak to čteme v 1 Tim. 2,3-4: “To je dobré a vítané u našeho Spasitele a Boha, který chce, aby všichni došli spásy a poznali pravdu.” Přítele, který se k nám takto chová, je třeba si vážit.

Přítel, který je nablízku
Mark Schulz ve své písní „I have been there“ (přeloženo: Byl jsem tam) zpívá o Kristu, který je nablízku vždy, když je třeba. Že s námi procházel vším, co nás potkalo. Přesně takový je i přítel. Je na blízku, když je to potřeba. U Joba 6,14 čteme: “Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.” Ježíš je Přítel, který je ochoten nám být na blízku, naslouchat nám a připraven jednat. Zasáhnout, a tak nám pomoci. Přítel, který projevuje svou moc, jež jako jediná může čelit okolnostem, které nás mnohdy převyšují. Jistě tak činil i v uplynulých dnech, týdnech a měsících. A bude tak činit i dál. Na to se můžeme spolehnout. V listu Židům 4, 14-16 je to vyjádřeno takto: “Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.”

Přítel, který povzbuzuje
Máte kolem sebe někoho, kdo vás povzbuzuje k tomu, abyste byli lepšími lidmi – ve svém jednání a myšlení? Je někdo, váš přítel, kdo vás chválí a dodává odvahu jít dál? Takovým přítelem je nebo chce být i Ježíš. V Přísloví 27,17 je v tomto smyslu použit zajímavý příměr: “Železo se ostří železem, a jeden ostří tvář druhého.” Nabídka spasení, odpuštění a záchrany je mimo jiné také nabídka a snaha Krista, abychom dosáhli na veškerý svůj potenciál. Abychom plně využili svých sil a schopností. Abychom díky jeho milosti dosáhli až úplného cíle. Ježíš je přítel, který se raduje z našich pokroků a úspěchů. Jásá nad tím, když mu ve svém životě dáme prostor, aby v nás mohl způsobovat duchovní růst, naše posvěcení a proměnění. Víc a víc se podobat Jemu samotnému. Věřím, že se raduje i z toho, když si uvědomíme tu svobodu, kterou nám dává. A v ní, že to jediné co nás svazuje, je jeho láska. Láska, která v nás vidí to nejlepší a motivuje nás být nejlepší. “Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec,” čteme u Matouše 5,48. A buďme také vděční za Přítele, který dělá vše pro to, abychom takovými opravdu byli.

Přítel, který je věrný
V Přísloví 18,24 čteme: “Přátelit se s kdekým je ke škodě, kdo však miluje, přilne víc než bratr.” Ježíš je nejen naším přítelem, on je věrným přítelem. Jak to víme? Myslím, že mnoho našich osobních zkušeností nás o tom přesvědčilo. Ale jeho věrnost můžeme brát vážně i na základě jeho Slova. Zanechal nám mnoho zaslíbení. Mnohé se již naplnili a mnohé ještě naplní. On své sliby plní. Je nám oddán. Velice mu na nás záleží, i na tom, abychom mu důvěřovali. Vždy když k nám promlouvá svým slovem, můžeme si být jisti, že to, co řekl, platí. Můžeme tak konat kroky víry, té viditelné i neviditelné, a spoléhat se na Něj. Krásně je to vyjádřeno v knize Římanům, 8, 35-39: “Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.”

(Ilustrace) Jistě každý známe nějaké přísloví či rčení o přátelství. Jedny britské noviny, kdysi nabídly lidem cenu za nejlepší definici přátelství. Přišlo několik tisíc odpovědí. Z nichž některé byly tyto:
– Přítel je ten, který násobí radost, dělí starosti a jehož poctivost je nedotknutelná.
– Přítel je ten, který chápe naše mlčení.
– Přítel je oblečený člověk plný sympatie.
A vítězná definice? Určitě jste ji již slyšeli. Přítel je ten, který zůstává, když všichni odcházejí.

Závěr
Myslím, že to, co řekl o přátelství Ježíš, je daleko lepší. Možná ale také těžší. Jeho přátelství je prodchnuto láskou. Nikdo nemá větší lásku, než ten, který položí život za své přátele. On to pro nás udělal. Jeho smrt nám dává vítězství. Jeho smrt nás očišťujě. Odpouští a naplňuje radostí. Ježíš chce být tvým přítelem? Chceš být ty jeho? A pokud již jsi, jakým přítelem vlastně jsi? Chceš být přítelem i druhým lidem? Mít takovou lásku, že jsi ochoten se dnes pokořit jak před Bohem tak před lidmi?

Odpověď máme každý ve svém srdci. Tuto odpověď zná i Bůh sám. Chtěl bych teď na závěr přečíst Žalm 139 jako prostor pro chválu Bohu za Jeho přátelství a za Jeho zájem o mě.

“Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou… Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“
Amen