Sokolovské občanské sdružení Pohlazení připravilo od 8. do 10.6. další pobyt pro děti z tamního azylového domu a dětských domovů. Konal se tentokrát pro dlouholeté členy i některé děti z Pohlazení již ve známém prostředí evangelického kostelíka s ubytovnou v Jáchymově a zúčastnilo se ho celkem třicet jedna lidí.

V pátek večer na všechny příchozí čekaly s večeří dvě kuchařky – dobrovolnice ze Sokolova, které jezdí pravidelně s Pohlazením starat se o jídlo účastníků. V sobotu dopoledne se zpívaly duchovní písničky a Tomáš Kábrt vyprávěl veselý příběh z vlaku, který slyšel v křesťanském sboru v Ostravě. Vyprávěla ho žena, která ráda jezdí vlakem a povídá si v něm s lidmi o Bohu. Občas se stává, že potká lidi, kterým je to nepříjemné. Jeden takový muž se jí před ostatními v kupé jízlivě zeptal, kdy už bude vystupovat.
„V Jilašovicích,“ řekla. „Tak to máte smůlu, protože tohle je rychlík a ten v žádných Jilašovicích nestaví,“ zasmál se muž. Nevím, co mě to napadlo, vyprávěla pak žena, ale řekla jsem mu: „Když bude Pán Ježíš chtít, i rychlík zastaví v Jilašovicích.“  Po nějaké chvíli vlak najednou zastavil. Všichni cestující pohlédli oknem ven a uviděli nápis Jilašovice. „Tak já už jsem doma,“ rozloučila se žena s úsměvem. Všichni v kupé se dívali na pána, který byl náhle bledý a vyděšený, jakoby se něčeho bál. Venku se žena zeptala výpravčího, proč tam vlak zastavil. „Nevím,“ odpověděl výpravčí, „to se tu stalo poprvé.“ Žena si uvědomila, že prožila slova z Bible: Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se přizná můj nebeský Otec.

V rámci sobotní bohoslužby se také promítal dokumentární film Jana Špáty o přátelství mladých zdravých lidí se svými vrstevníky z Jedličkova ústavu pro děti a mládež s tělesným postižením. Po něm následovala beseda o možnostech pomoci druhým lidem kolem nás. Jedna z účastnic – Julie vzpomínala na svého strýce, který letos zemřel a který kdysi dávno přišel o nohu tím, že ho přejel vlak. Přesto i takto postižený si neváhal vzít do své péče pět tehdy malých Juliiných sourozenců, které osiřeli po smrti svých rodičů. Julie byla nejstarší a v té době již plnoletá.

Ještě před obědem se celá skupina lidí vydala na procházku. Společně si prohlédli starou mincovnu, pomník obětem komunismu, pamětní desku Johanna Mathesia, přítele Martina Luthera, a vyšplhali na kopec nad Jáchymovem, kde byl krásný výhled na město a okolní hory.

Odpoledne se děti pobavily ve sportovním areálu Novaco na Božím Daru a večer u táboráku s písněmi, které na kytaru hrál i zpíval Radim Hettner z Kozolup u Plzně, který přijel se svými dvěma dětmi podpořit akci Pohlazení.

V neděli před obědem si šli všichni zaplavat do jáchymovského aquafóra a po krátkém odpočinku u oběda se rozjeli zpět do svých domovů.

Předpovědi počasí na víkend nebyly zrovna příznivé, ale nad Jáchymovem přesto svítilo slunce a nepršelo 🙂 .