Daniel Kábrt

Kázání Daniela Kábrta 2.6.2012

Kázání Daniela Kábrta z 13.10.2012 v Karlových Varech k poslechu zde

Milí bratři, milé sestry a milí přátelé našeho Pána Ježíše Krista,

chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad významem příběhu učedníka Petra, který máme zaznamenaný evangelistou Lukášem ve Skutcích apoštolských – ukázat si na něm, že Boží království není jen pro slušné, hodné, laskavé, čisté, zdravé, přející, šťastné lidičky, nebo snad dokonce jenom pro adventisty.

Otevřete si Bibli, knihu Skutků v 10. kapitole, 9. až 16. verš a přečtěme si ho:

Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“ Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“ To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.

Text je z doby, kdy bylo evangelium zvěstováno jen třem skupinám lidí – za prvé Židům, za druhé proselytům, tedy těm, kteří nebyli Židé, ale k judaismu se hlásili, a za třetí sousedům Izraele, Samařanům, kteří dodržovali Mojžíšův zákon. A právě v tomto období vidí Petr plachtu snášející se z nebe plnou nečisté směsice zvířat, což významně ovlivňuje misijní činnost všech tehdejších židokřesťanů. Co tedy znamenalo podivné zjevení, které Petr měl? A jak ovlivnilo zvěstování Krista druhým lidem?

Ve  Sk 10,10 se dozvídáme, že Petr dostal hlad a během toho, co mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli a měl vidění. Četli jsme, že viděl otevřené nebe, z nějž k němu sestupovala jakási nádoba jako veliká plachta, která byla za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. Už sám úvod naznačuje, že bude následovat něco velkolepého. Nebe, jak jej spatřovali velcí lidé izraelských dějin jako prorok Ezechiel (Ez 1,1), patriarcha Jákob (Gn 28,12) či dokonce sám Ježíš (Mat 3,16, Zj 19,11), bylo nyní otevřeno se stejnou razancí a autoritou Božího majestátu, tak, jak to Petr znal z Písem. Čtyři cípy plachty symbolizují skutečnost, že se zjevení týká všech. Čtyři jsou světové strany (Ez 7,2), čtyři jsou nebeské větry (Dan 7,2) a čtyřka obecně symbolizuje v prorocké literatuře celou Zemi a všechny její obyvatele. Autor vidění se tak představuje jako přesahující Vládce a pečující Bůh.

Příběh však pokračuje. Dozvídáme se, že v plachtě jsou všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci…“ Monstrózní a jistě úchvatná podívaná musela budit v Petrových očích úžas i pohoršení zároveň. Dřív než si však stačil urovnat myšlenky, dostala celá scéna ještě více šokující rozměr, když Bůh poprvé promluvil. Řekl: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Jak rád by hladový Petr viděl např. plachtu plnou ryb, jejichž lovem se dosud živil, jestli si tedy v této situaci vůbec na svůj hlad vzpomněl, ale paradoxně ryby jediné na plachtě chyběly. Petr zřejmě pochopil, že Bůh jej nechce nasytit, ale že vidění má význam, který mu však zatím zůstává skryt. Navíc na plachtě byla přece jen nečistá zvěř a čistá zvěř, která však byla stykem s nečistou poskvrněna a podle „ústní Tóry“, tedy židovské tradice, hodna opovržení. Oponuje tedy Bohu: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“

Zajímavostí je, že podobnou zkušenost známe ze Starého zákona u proroka Ezechiele. Otevřete si knihu Ezechiel 4, 12–15 a text si přečtěme:

…A pokud budeš chtít jíst ječný podpopelný chléb, upečeš si jej před jejich očima na lidských výkalech.“ Hospodin řekl: „Právě tak budou Izraelci jíst svůj pokrm nečistý mezi pronárody, kam je zaženu.“ Namítl jsem: „Ach, Panovníku Hospodine, já jsem se nikdy neposkvrnil; od mládí až do nynějška jsem nejedl zdechlé či rozsápané zvíře ani jsem nedal do úst závadné maso.“ Řekl mi: „Pohleď, dovoluji ti použít kravinců místo lidských výkalů; na nich si připravuj pokrm.“

Bůh zde přikazuje vařit svůj pokrm na lidských výkalech. Oba příběhy se velmi podobají jak literárně, tak obsahově. Ezechiel stejně jako Petr cítí znechucení nad něčím tak ohavným a vzpírá se. Zajímavé je, že Bůh jejich přání vyhovuje a svůj příkaz zmírňuje tak, aby jejich konání bylo v souladu se Zákonem. Ezechielovi dovoluje použít kravince a Petrovi dovoluje jíst jen to, co Petr sice za poskvrněné pokládá, ale co podle Božího zákona, tedy na rozdíl od židovské tradice hodnověrné autoritě, nečisté není.

 Hlas odvětil: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“, Ekumenický překlad zde nesprávně zaměňuje slovo poskvrněné za nečisté („Co Bůh očistil, ty nepokládej za nečisté“). Mezi těmito slovy je však značný významový rozdíl. Spíše odpovídá slovíčko poskvrněné či znečištěné. Nečistá jsou totiž některá zvířata ze své přirozenosti (výčet lze nalézt ve 3. Mojžíšově 11. kapitole), ale poskvrněná zvířata jsou od své přirozenosti čistá, avšak stykem s nečistotou znečištěná. Petr pochopil, že předmětem diskuze již nejsou nečistá zvířata na plachtě, ale ta čistá, která pokládal za znečištěná. Nejen nečistá zvířata, ale i jinověrci byli pokládáni za poskvrňující individuum. Nežidé tak byli těmi, jimž je třeba se v zájmu zachování své vlastní rituální čistoty obloukem vyhnout. Jaktože po bezpočtu Ježíšových výroků namířených proti přidávání čehokoli do Tóry či odebírání z ní se Petr nedal poučit? Těžko říct, jisté však je, že v onom hlase Petr nepochybně rozpoznal hlas svého Mistra.

Co však znamená celé toto zvířecí divadlo? Co tím chtěl Petrovi a dalším jeho následovníkům Bůh říct? Přece nakonec nic z plachty jíst nemusel. Zjevení se navíc opakovalo třikrát, tedy obsahovalo pečeť Boha třikrát svatého. Význam vidění byl tedy obrovský, jenže Petr mu nerozuměl. Není proto divu, že Petr po opětovném nanebevzetí plachty byl v rozpacích. Tak důležité poselství a on mu není schopen porozumět. Úporně přemýšlel nad jeho významem, když Bůh promluvil potřetí a celé zjevení mu odhalil.

Otevřeme si opět Bibli a čteme dál v knize Skutků 10, 17-23:

Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty, zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“

Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“ Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“ Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.

Petr podobně jako kdysi Abraham dostává možnost hostit tři cizince, kteří se ohlašují jako poslové Kornelia, pohana, který uvěřil Bohu. Identita tří mužů je už jen pro tuto číslovku velmi spekulativní. Ať už to byli lidé, andělé, či Bůh sám, reprezentovali Židy opovrhovanou část společnosti, a Ježíš se k ní tímto způsobem opět přiznává. A Petr najednou význam zjevení pochopil. Svědčí o tom to, že učinil v judaismu jinak nemyslitelné, nechal tyto cizince u sebe přespat. Koneckonců si můžeme přečíst, jak si celou událost vyložil sám Petr.

Opět se podíváme do Skutků 10, 28.verš, kde Petr říká: „Dobře víte, že Židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.“

Shrnutí závěrem? Petrovo zjevení v Joppe, kde Petr bydlel, nemění starozákonní koncept čistoty, jen boří tradiční dobovou představu o kultické nečistotě a umožňuje tak židokřesťanům misii za hranicemi státu Izrael. Zjevení od Hospodina zde v tomto příběhu rozvádí to, co zde na zemi učil Pán Ježíš. Věřící člověk se nemá bát o to, že se poskvrní lidmi, kteří nejsou společensky ani národnostně na stejné úrovni jako on. Boží království je pro každého – nejen pro Izraelce, ale i Egypťany, Etiopany, Poláky, Japonce, Rusy, Bulhary, Němce, Rakušany, Maďary, Finy, Švédy, Nory, Mexičany, Američany, Brazilčany, Peránce, Libyjce, Jihoafričany, Slováky, Ukrajince, Moldavany, Číňany, Japonce, Indy, Bangladéšany, Holanďany, Čechy…..:-). Mám pokračovat?

Boží království je pro ty, co o něj stojí a co ho chtějí. Bůh nikomu nestraní. Zvěst o naději v Ježíši Kristu máme přinášet všem smilníkům, lhářům, zlodějům, vrahům, všem pokvrněným, pro nás  všechny totiž Ježíš žemřel. A nebojme se při tom vlastního poskvrnění. Ježíš říká v evangeliu podle Marka  2,17: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Amen