Kniha Jedna z tisíců je autentickou zpovědí židovské autorky Hildy Arnsteinové od jejího dětství až po stáří.

Hildin otec, ředitel Komerční banky, zabezpečoval rodině blahobytný život, zatímco matka svou láskou vytvářela všem přívětivý domov. Samozřejmě bylo všeho dost po všech stránkách. Rodina navštěvovala divadla, koncerty, jezdila k moři, do lázní, bydlela v nově postavené vile, měla služebnou – užívala si života.

Jen jedno mínus stále nad všemi viselo, a to byl zhoubný antisemitismus. Už jako školní dítě v Karlových Varech musela slýchat potupné urážky typu „smradlaví židi“.

Jako dívka se romanticky zamilovala do arijského Fritze, kterému dala své čisté srdce. Společně měli dvě děti, ale Fritz Hildu podváděl a nakonec donutil k rozvodu. Zklamaná se upnula na výchovu svých dětí, kterým nacistická okupace Československa přinesla nečekaná strádání.

Po atentátu na Heydricha nastává nejen českému národu, ale i židům kruté pronásledování. Židé musí nosit žlutou hvězdu, nesmí cestovat, nesmí používat veřejnou dopravu, nakupovat smějí jen odpoledne od tří hodin, je jim zakázán vstup do kin, divadel, jsou vystěhováni ze svých často luxusních bytů a vil, v Praze jsou jim vyhrazeny jen určité ulice, kde v nevyhovujících bytech žije společně i několik rodin najednou. Společensky jsou židé zcela znemožněni.

Největší bolest Hilda prožívá, když se její bývalý manžel postará o odejmutí jejích dvou dětí. Když se obrátí na soud, dostává zdrcující odpověď: „Jelikož se děti nachází ve výchově arijského otce a jeho druhé ženy, která je tzv. Volksdeutche (Němci podle národnosti), byl by vliv židovské matky škodlivý. Proto jí soud zakazuje veškerý styk s nezletilými.“

V osudový den 12. září 1942 je transportována do Terezína. Nemusí nic odevzdat, nejede „dobytčáky“. V hamburgských kasárnách spí na kavalci, čeští kuchaři se starají o výživu. Hilda pracuje v úklidové četě, později v kanceláři a ve skladu, jednou za tři měsíce dostává balík o hmotnosti 20kg. Když se ohlásí inspekce Mezinárodního Červeného kříže, vylepšuje se prostředí, zlepší se hygiena, umělci jako Karel Ančerl nastudují operetu, a přece je to pokrytectví, které nemůže zmírnit nacistickou zvrhlost. Sotva inspekce dokončí svou misi, účinkující končí v plynu. S blížícím se koncem války se množí pochody smrti, kterých je však Hilda ušetřena.

Konečně nastává nezapomenutelný 12. květen 1945. Nákladním autem se Hilda vrací do osvobozené vlasti, aby objala svoje drahé děti. Tím ale tragédie jejího osudu jako židovky nekončí…

Recenzi k této knize napsal Pavel Hološ

Kniha bude brzy součástí naší sborové knihovny a tedy k dispozici pro zapůjčení zájemcům o její přečtení.