Tomáš Kábrt

Kázání Tomáše Kábrta v sobotu 19.5.2012

Zamysleme se před nastávajícími volbami nového výboru sboru nad textem, který dal Bůh při novoročním losování veršů našemu sokolovskému sboru na tento rok.

Izajáš 58: 10-11

Text vznikl snad v situaci po návratu judských přesídlenců z babylonského zajetí do Judska a Jeruzaléma, v 5. století před Kristem.
– postaven znovu chrám, tzv. Zorobábelův, přesto doba zklamaných nadějí,
– k obnově chrámu se upínaly naděje celých generací, formálně se naplnily, ale cosi se nepovedlo – vysoké daně, neřády v době perské nadvlády, útlak Židů mezi sebou – zaměstnanců, chudých, zadlužování,
– podobá se situaci naší – politicky po osvobození od komunismu si vládneme sami a nedaří se naplnit ideály spravedlnosti
– duchovně jsme vyšli „z Babylóna“ tohoto světa, obnovili chrám církve, a přesto se něco nedaří, upadáme do náboženské soběstřednosti,pokrytectví, lhostejnosti, arogance

Název knihy – Ješajahu – záchrana je Hospodin
– význam jejího poselství je tedy soustředění na Boha, na to, co říká a dělá On

Ježíš – Jehošua – Hospodin zachraňuje
– citoval proroctví Izajáše, vztahoval je na sebe
– v Izajáši nejpůsobivější obrazy Mesiáše, který se obětuje, Božího služebníka

58. kapitola Izajáše má 2 části – soud a požehnání
– soud odhaluje past náboženství, požehnání Boží očištění, zacelení „ran“, obnovu „stezek“ k lidem
– vychází z toho, že babylónské zajetí bylo Božím soudem a trestem
– jde o přijetí Božího soudu i Jeho pořadí hodnot – východiskem duchovní obnovy je, že si přiznáme, jak na tom jsme
– máme mnoho důvodů k vděčnosti, co s tím uděláme? Rozhodně netrpět život na úkor druhých

V kap. 58 jsou 3 slova sedmkrát
– to není náhoda, tyto počty mají v hebrejské poezii zvláštní význam
– 3 je číslo Boží svatosti a věčnosti („svatý, svatý, svatý“, „byl, jest a bude“)
– 7 číslo Boží dokonalosti a stvořitelské moci (stvoření světa v 7 dnech)
– těmito slovy jsou zde „postit se“, „den“ a „Hospodin“ (JHVH)

Postit se
– lidé vyčítají Bohu – vždyť se postíme, a Ty „za to“ neplníš naše očekávání – nedostáváme něco za něco
– soustředěni na sebe, na své náboženské výkony a nároky
– pokrytectví velkého formalismu, náboženství toho, co se děje formálně – moderní vítězství formy nad obsahem
– půst známe jako omezení v jídle a pití
– symbol toho, že nežijeme z těchto věcí, ale z toho, co nám Bůh dává
– snížený komfort života (zde nepohodlná „žíněná suknice“, „stlaní si v popelu“)
– člověk dává najevo, že se před Bohem pokořuje
– smyslem postu je soustředit POZORNOST OD SEBE K BOHU
– to je ale výsostně sváteční okamžik, i Ježíš doporučoval jej takto prožít
– zde není problém v praktikách postu, ale v pokrytectví, ztrátě obsahu
– v tom, jak skutečně žiji

Den
– zde den postu odpovídá dnu Hospodinově
– den, kdy je středem pozornosti Hospodin, to znamená jeho chudí a potřební
– kritizován „Hospodinův lid 7. dne“ – „svatí“ jen 7. den, jen dopoledne, na bohoslužbě
– nejsme i my „adventisté sedmého dopoledne“
– ve skutečnosti zde dokonce i v sobotu odíráni a využíváni druzí, kteří také mají mít pokoj
– v našem případě jde i o pravý význam soboty
Hospodin
– se k tomuto bezobsažnému pojetí Jeho vyznávání rozhodně nehlásí, distancuje se
– jde mu o skutečný život, každý den s Ním – jednat z pověření Hospodina spravedlivě a dobře v reálném životě
– jde o osvobození, praxi víry, ne o formu samu pro sebe
– Hospodin neřeší mé rituály postu, ale mluví důsledně o druhých:
– odvrací mou POZORNOST OD SEBE K DRUHÝM
– co od nás Bůh žádá, tomu dát přednost před tím, co žádáme my od Boha – to dobré od Boha má přece převahu
– co se nám vybaví při slově půst? Hladovka, nebo Bůh a potřeby druhých?
– jde o lásku, solidaritu, soucit, ne o to hrát „náboženskou roli“

V kap. 58 je 7 otázek
– Bůh se ptá člověka, církve
– je snad tohle správné? opravdu? proč si to myslíte?
– ptáš se, co máš dělat? opravdu to nevíš?
– opravdu nevidíš, jak tě druzí potřebují?
– Bůh provokuje k zamyšlení
– vyzývá k rozhovoru s Ním
– k naslouchání Jeho Slovu
– k následování

Výmluvná je tzv. chiastická struktura kapitoly:

Struktura kapitoly

Podobnou strukturu má i naše dvojverší:

Struktura dvojverší

– „paralelismy“ – namísto našich „rýmů“ se zde rýmují, doplňují obsahy veršů 

– zde doslovnější starý překlad Bible kralické

– duše (hebr. nefeš) – termín ze stvoření člověka v Genesis
– zde jako život pro druhé – paralelismem spojen se zahradou a pramenem – Eden
– ráj je místo, kde lidé nežijí pro sebe, ale jeden pro druhého
– žít s Bohem, v ráji, je žít pro druhé
– skutečné štěstí je jen sdílené

– tma a světlo jsou připomínkou stvoření světa, kosmu
– Božího stvořitelského řádu, zákona
– oddělenosti, svatosti, jinakosti
– zde odkazuje na nové stvoření v srdci
– znovuzrození, obrácení
– spojeno paralelismem ve verši 11 s obrazy z Exodu – vyvedení z Egypta
– Boží mocné vedení, ochrana a pozorná péče „i na místech vyprahlých“ – poušť světa
– nový, duchovní exodus
– osvobození, vyjití – z Babylóna
– zároveň zaslíbeno nové stvoření, nová země a nebe

– středem kapitoly i dvojverší je Hospodin, ne já
– a zde spojen s „ustavičně“ – hebr. tamíd – označení pravidelné zástupné oběti v chrámu
– za mne, za tebe, za každého každé ráno a večer, ustavičně se někdo modlí, „přimlouvá“
– odkaz na zástupnou oběť Ježíšovu, naše ospravedlnění v Něm
– a na ustavičné působení Přímluvce – Ducha svatého, který nám dává duchovní pochopení

Jaké je tedy poselství letošního Slova pro náš sbor?
A smysl našeho blahobytného života, sboru, naší bohoslužby, soboty?

Jediný smysl našeho bohatství je možnost pomáhat.
Hospodin chce obrátit naši pozornost k Němu a tím k druhým.
Tím, že uspokojíme utištěné, Bůh uspokojí nás.
Boha a jeho požehnání nalezneme v soucitu a ve službě.