Znáte pět klíčů od bran ráje?

Kázání Enocha Martínka 28.4.2012

Žalm 8,4-9: Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

Proč lidé touží vidět Havajské ostrovy? Protože to v nich vyvolává představu ráje. Jsou ještě na této planetě místa, kde lidé mohou žít jako v zahradě Eden? Možná alespoň v některých náznacích příroda a životní podmínky mohou připomínat ztracený ráj. Na některých ostrovech v Tichomoří, když náš cestovatel Miloslav Stingl studoval tamnější jazyky, zjistil, že domorodci mají pro pojem „láska“ nejméně dvacet slov, ale pro „práci“ nemají ani jedno slovo. To je ráj na zemi!
Bible říká, že tato zahrada se jmenovala Eden („A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.“ Gen 2,8). Co znamená toto slovo v původním jazyku, v hebrejštině? „Radost, štěstí, rozkoš“; tedy zahrada štěstí a rozkoše.

Dnes většina lidstva žije ve městech. V roce 1800 žilo ve městech 3% obyvatel světa. O 200 let později na začátku 21. stol. je to již více jak 50% lidstva. A za necelých 20 let bude žít v městských aglomeracích okolo 5 miliard obyvatel.

Proč lidé utíkají z měst na venkov o víkendu? Proč hledají v zimě tichou zasněženou přírodu? A proč v létě šumící lesy nebo dorážející příboj na břehu moře?

Člověk si stále v sobě nosí touhu prožít alespoň pár dnů v klínu přírody. Všichni máme v sobě zakódovanou touhu po ráji, po „zahradě štěstí“.
Tato vnitřní touha po Edenu má několik znaků. Nazval jsem je klíče od brány štěstí. Pojďme je společně hledat a odhalovat. Dalším klíčem je:

1. Krásné životní prostředí

Genesis 2,8: „Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval.“
Bůh učinil člověka šťastným, tudíž stvořil krásné životní prostředí.

a/ Umíte si představit tu nádheru ráje? Možná bych vám teď mohl promítnout některá překrásná místa, která alespoň zdáli nám připomenou zahradu Eden.

b/ Já toužím po krásnu, po modré obloze, zelených stromech, barevných ptácích, mnohotvárném životě na souši i pod vodou. Někteří lidé zasvětili svůj život cestováním po místech na Zemi nezasaženými znečištěním civilizací. Možná osobně znáte některé z nich. Jsou ochotni za to vydat nemalé prostředky. Např. dr. Jiří Bauer, známý psychlog a cestovatel ze Sokolova. Jeho poslední cesta směřovala do Tichomoří, kde se potápěl u ostrovů Galapády.
Já své dětství prožil v Ostravě, v černém městě plném sazí. Ale letní prázdniny a neděle jsem prožil v Jeseníckých horách, svém rodišti, a v Beskydech. Miluji výstup na Lysou horu nebo na Praděd. V zimě i v létě. Příroda, to byl a je můj druhý domov. Když byly naše děti ve školním věku, procestovali jsme s nimi Nízké i Vysoké Tatry. S manželkou jsme procestovali Alpy, jak ve Švýcarsku, tak i Rakousku, jezdili jsme po horách na kole nebo vystupovali pěšky až na nejvýše položenou horskou železnici pod Matterhornem. Ještě jako student jsem poznal Francouzské a Italské Alpy.

c/Na satelitních TV programech se rád dívám na divokou přírodu. Ale dávám přednost jít do přírody, pěšky vystoupat na Klínovec ap.

d/ Příroda nás vnitřně naplňuje. Proč? Protože Stvořitel nám dal do našich buněk „hlad“ po krásném životním prostředí. Je to naše přirozenost. Bůh chtěl, abychom byli šťastní. To je první klíč od ztraceného ráje.

2. Bůh stvořil člověka s touhou jíst

Gen 1, 29; 2,9: „Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm.- Hospodin nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu…“

a/Proč muži přicházejí domů z práce nervózní? Protože mají hlad. V žaludečních stěnách jsou vyvedeny tak citlivé nervy, jako jsou v oku. Zkuste se oka dotknout prstem, jak je to nepříjemné. Hladem se třou žaludeční stěny o sebe a vytvářejí podobný pocit. Jaké je řešení vztahů mužů a žen v tomto směru? Najíst se. „Láska prochází žaludkem“ platí zde dvojnásob.

b/Jaké to bylo jídlo, které Bůh připravil prvním lidem? Stvořil Bůh v Edenu MacDonald? Fastfood? Jako adventisté upřednostňujeme tzv. „čisté pokrmy“. Původně „šťastné jídlo“ bylo vegetariánské. Už v ráji platilo „Jste to co jíte“. Aby byl člověk šťastný, stvořil Bůh jídlo s tímto účelem. Jíme proto abychom žili, nežijeme proto, abychom jedli.

c/ Co děláte proto, abyste byli šťastní? Spíme. Je to příjemné. Jste při probuzení šťastní? Jíte ráno „šťastné jídlo“? Ovoce, cereálie, ap. A jíte přes den? A jíte večer před spaním? Rytmus jídla a spaní je třeba vhodně střídat s jednou věcí. Proč? Protože Bůh dal do člověka ještě jinou touhu, aby jej učinil šťastným. K odemčení brány od ráje je potřeba více klíčů a tím třetím klíčem je:

3. Dobrá práce 

Gen 2,15: „Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil“.

a/ Aby byl člověk šťastný, Bůh mu dal činnost, vhodné zaměstnání. Proč? Pro jeho svaly je to dobrá terapie, pro kostru, tělo, ale i pro mysl.

b/ Adam byl pověřen seznámit se se všemi živými tvory. Měl poznávat jejich způsob života a pojmenovat je. Jména měla vystihovat originalitu jednotlivých druhů. To vyžadovalo pro Adama zapojení všech životních funkcí – duše, ducha i těla.
Př: Jedno staré latinské přísloví říká: „Člověk je narozen k práci, pták k létání“ (viz Job 5,7: „…člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.“ )

c/My dnes pracujeme vesměs v místnostech, kancelářích a málo se hýbáme, máme stres, jsme unaveni, nazlobeni…

d/Viděli jste někdy farmáře, jak je nazlobený z toho, že se jeho krávě narodila telata? Anebo že je nešťastný z toho, že se mu urodily velké brambory?

e/Odborníci na duši a tělo člověka říkají, že k tomu abychom byli šťastní, potřebujeme tvůrčí práci, která je užitečná pro druhé.

f/ Tři věci stvořil Bůh pro nás, abychom byli šťastní: překrásnou přírodu, vynikající jídlo a tvůrčí práci. To jsou tři klíče od ráje.
Př. Představte si nádherný přírodní park, např. Grand Canyon. Dá se tam žít? Chtěli byste žít sami uprostřed národního parku? Mít na dosah dobré jídlo a práci, která vás baví? Jak dlouho to vydržíte takhle sami? To vše měl Adam. Měl vše, a přesto mu ještě něco chybělo ke štěstí! Co to bylo?
Co představuje čtvrtý klíč od brány ráje vedoucí do zahrady štěstí?

4. Bůh poskytnul člověku vztah

Gen 2,18:  I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ 

a/ Bůh poskytnul člověku vztah, aby byl šťastný. Nazval to opora, pomoc.
Muž byl bez pomoci. Bůh mu dal ženu. Proč? Aby byl šťastný.

b/ Je mnoho druhů vztahu: přátelství – matka a dítě; bratr – sestra; děda – vnuk; babička – vnučka; synovec – strýc… to je radost. Je tu ještě jeden vztah: manžel – manželka; to je nejdůležitější vztah na zemi.

c/ Odkud Adamova manželka pocházela? Z mužova žebra. Proč? Z pravého nebo levého žebra? Stvořitel mohl vzít žebro ze lva nebo opice. Ale vzal je z člověka. Proč? To má duchovní význam. Náš partner je živá bytost stejné víry, důvěry, naděje a lásky.

d/ Ne kost z nohy, ne z hlavy – to jsou extrémy. Ale z boku. Aby šli jeden po boku druhého. Bůh mohl vyjmout Adamovi kost z krční páteře. Proč to neudělal? To je tajemství… Žena měla být požehnáním, ale ne za cenu, aby muž byl hendikepovaný. Bez jednoho žebra se dá žít, ale bez kosti z nohy, nebo z krku? To dost dobře nejde.

e/ Když to vše shrneme – krásné životní prostředí, dobré jídlo, tvořivá práce a láskyplný vztah. Když toto vše máte, jste už šťastní? Naprosto? Stačí nám tyto čtyři klíče od ráje, abychom jimi mohli odemknout bránu a vstoupit dovnitř zahrady štěstí a plné blaženosti?
= To vše hledají nejen křesťané, ale také třeba hinduisté v Indii. To hledají i materialisté v naši zemi. Proč? Z důvodu chybějícího ráje. Tato přirozená touha je společná všem lidem bez rozdílů ras, kultur či náboženství.

f/ Mnoho lidí ani neví, proč to vše hledají, proč po tom touží. Každý člověk nosí v sobě v podvědomí touhu po ztraceném ráji. Milióny domácností. Lidé mohou toto vše mít, ale přesto nejsou šťastní. Mají dům, jídlo, práci i vztah, a přesto pláčí. Někteří se rozhodnou spáchat dokonce sebevraždu. Proč? Mají krásné domy, moderní auta, atraktivní práci, ale někteří z nich propadnou závislosti – na alkoholu, drogách ap. Jiní jdou z jednoho vztahu do druhého. Další praktikují adrenalinové sporty, aby si nabudili iluzi štěstí. Co jim chybí? Co ještě je potřeba vložit do mozaiky trvalého štěstí? Co je tím pátým klíčem od ráje?

5. Touha člověka po něčem, co jej přesahuje

Gen 2,19.20: „Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.“ 

b/Adam se díval na zvíře, posuzoval ho jak má silný trup, tělo, nohy a na krku má majestátnou hlavu s hřívou. To bude lev! A pak vidí, že ke lvu přichází lvice. Zaujalo ho, že jsou nejen dva lvi, ale též dvě žirafy, dvě opice, ale jeden člověk! To v něm vzbudilo žízeň po partnerovi.

c/ Jak Stvořitel ukojil tuto žízeň? Stvořil ženu. Manželství, domov, rodina, to nám zůstalo z ráje až dodnes.

d/ Pak měla přijít sobota. To byl den inaugurace – slavnostního předání zahrady Eden do užívání člověku. Vzpomínáte si, jak jste se nastěhovali do nového bytu, nebo domku? Jak jste se se vším seznamovali? Jak vše bylo pro vás nové? Zahrada Eden doslova voněla novotou. A co dělali Adam s Evou tento den?

e/ Měl Adam naprogramovaný mozek, své myšlení? To určitě ne. Měl svobodnou vůli. Měl touhu po vědění. Co se ptají obvykle děti svých rodičů? „Co to je? A k čemu to slouží?“ Adam s Evou byli cele na Boží straně. Proto se s důvěrou ptali Boha: „Co roste na tom ovocném stromě? Jablko. A k čemu slouží? K jídlu. A tento banán je k čemu? A proč máme jíst? A proč jsi nám dal práci? A proč máme založit rodinu a mít děti? A proč?..proč?…proč?“ Znáte to, nekončící dotazy po funkci i po smyslu.

f/ Bůh stvořil svět. Pro koho? Když koupíte dar pro přítele, co vás potěší? Máte rádi ten okamžik, kdy předáváte dar. Když váš přítel jej rozbaluje… Bůh měl radost, když předával svět člověku. Byl to šťastný den – sobota. Den štěstí v zahradě rozkoše. A Bůh neustále vysvětloval – „To je řeka, to jsou stromy – pro tebe.“ „Toto je dobré ovoce – pro tebe. To je manželka – pro tebe.“ Dárce, Stvořitel si přál, aby lidé poznali, že to vše je zde pro ně.

g/ A lidé se dnes ptají: „Máme vše. Ale proč? Máme přírodu, práci, jídlo i domov. Ale naše štěstí není kompletní! Něco zde chybí. Co to je? Co je ten chybějící element? Není zde vztah k Dárci. To co měli naši prarodiče v ráji. A tak lidé bezděčně hledají to něco, ale jsou zklamání.

h/Čteme časopisy, knihy, díváme se na filmy, a v tu chvíli jsme šťastni. Ale pak štěstí končí. Protože končí příběh, který jsme sledovali. Ale my chceme být šťastni opět – a tak hledáme další vzrušení. A opět jsme zklamáni, něco nám proteklo mezi prsty…
= Proč nás Bůh stvořil? Jen pro ty čtyři uvedené důvody – pro domov, jídlo, práci a vztah?
Bible uvádí ještě jeden důvod: Kol 1,16 „Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jim – … Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše…“
Bůh nás stvořil pro vztah k sobě. Jsme jeho děti, on je náš Otec. Smysl naší existence nemá jen horizontální/vodorovný rozměr, ale též vertikální /svislý. Proto člověk touží po někom nebo něčem, co jej přesahuje, proto hledá transcendentno. S tím byl stvořen Adam. Co znamená pro vás tento vztah?
= Žalm 104,34 říká „Hospodin je moje radost“. Žalmista to prohlašuje po té, co popisuje Boží stvoření v průběhu stvořitelského týdne. Verše 31 – 34 vyjadřují emoce člověka ve vztahu k Bohu.
„Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje!Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem! Zpívat budu Hospodinu celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu! Kéž se mu líbí moje myšlenky – Hospodin je přece mojí radostí!“
Je to spontánní reakce Adama na vše, co Bůh učinil pro něho. To je bohoslužba sedmého dne – soboty v ráji!
i/ Bible prohlašuje – pravé štěstí je znát Boha.
Ježíš nám to nabízí těmito slovy: „Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak než jak dává svět“. /Jan 14,27)
Timothy Keller v knize „Proč Bůh?“ říká: „Hebrejské slovo pro dokonalou a harmonickou vzájemnou provázanost všech částí stvoření je ŠALOM. Překládáme ho „pokoj“, ale je to slovo v podstatě negativní, odkazující na nepřítomnost potíží a nepřítomnost nepřátelství. Hebrejský výraz znamená mnohem více – absolutní celost: plný, harmonický, radostný, zkvétající život“. (kap. Rozumové důvody pro víru v Boha ve věku skepticismu, str. 203) Proto potřebujeme hledat k vztah pokoj v Bohu. Ježíš je dárce pokoje.
Bůh dal lidstvu šest dní, které naplnil čtyřmi dary – domov, jídlo, práci a vztah. A k tomu přidal sedmý den, kde daroval svůj vztah k člověku. Těchto pět klíčů může otevřít cestu do ráje. Nezůstaňte stát před bránou do zahrady pokoje a štěstí. Vstupte dovnitř dnes. Vezměte všech pět klíčů. Toto pozvání platí pro každého člověka. Brána zahrady Eden se pro vás otevírá pro dnešek, ale i pro věčnost.

j/ Bible prohlašuje: Pravé štěstí je znát Boha. Hledejme k němu vztah a modleme se:

„Pane, my pilně pracujeme, máme domov, máme co jíst a jsme šťastni ve vztahu s našimi partnery, dětmi a rodinami. Dopřej nám se dnes setkat s Tebou. Amen.“