Kázání Luboše Čapka 7.4.2012

Rabi Baal-šem-tov jednou pravil. “Říkáme: Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův a neříkáme Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. Neboť Izák a Jákob nespoléhali na hloubání a zásluhy Abrahamovy, nýbrž sami hloubali o jednotě Stvořitele a o tom, jak mu sloužit.” Jinými slovy – Bůh je opravdu Bohem osobním. 

Velice krásně to vyjadřuje verš, který bude základem našeho dnešního přemýšlení. Pro mě je to takové starozákonní evangelium. Verš, který mám velmi rád. Nachází se u Sofoniáše 3,17:

Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“  

Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe
Greg Louganis, jeden z předních světových potápěčů 80. a 90. let, byl jednou tázán, jak se vyrovnává se stresem během nějakého mezinárodního potápěčského závodu. A on odpověděl, že se vždy, když jde na palubu lodi, z hluboka nadechne a pomyslí si: “I kdybych to dnes pokazil, moje máma mě bude mít stejně pořád ráda.” A závod zpravidla vyhrává. 

Je skvělé mít někoho, kdo nás má rád navzdory naším chybám a nedokonalostem. Tento tajemný verš, který jsme četli, nás o někom takovém ujišťujě. Ujišťuje nás o hluboké Boží lásce. 

Každá část tohoto verše si zaslouží naši pozornost. Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe. Zde čteme, že je možné vyjádřit, že Bůh je můj. Není to však člověk, který si něco přivlastňuje, ale je to Bůh, který se dává. Je to Bůh, který se rozhodl dát sám sebe člověku. Hospodin Bůh, tvořící člověka, vyjadřuje svou blízkost tím, že sám svou rukou člověka utváří. Je to kontrast k Bohu, který tvoří vše ostatní a který tímto svým jménem a titulem vyjadřuje svou svrchovanost. A přesto toho Boha nejvíce svrchovaného a Hospodina Boha člověku blízkého zde můžeme vnímat jako svého Boha. 

Tento Hospodin, tvůj Bůh, se nachází uprostřed nás. Uprostřed naší mysli, uprostřed našeho srdce. Tvrdošíjné a uzavřené srdce je místo, kam Bůh těžko vstoupí. Ale srdce otevřené je místo, které rád přijme a v kterém chce přebývat. Důležité je však říct, že je to opět on, kdo toto působí a činí. Člověk může svým dílem určit, kde se Bůh nachází, zda v jeho nitru či nikoliv. On nechce být uzavřený do zdí chrámů, chce nám být daleko blíž. A to totiž tam, kde má daleko větší moc. Bůh tedy má svůj domov. Je v našem srdci. 

Bohatýr
Když půjdeme kousek dál, čteme bohatýr. Přistupujeme ke krásnému popisu Boží lásky k lidem. Jeho láska není pouze nějaký naivní, slabý, sentimentální pocit. Je to síla, je to moc. A tak se nám zde představuje mocný válečník. Ochránce slabých a osiřelých. 

Bohatýr je slovo se vznešeným zněním i významem. Někdo, kdo je v něčem výjimečný. Výjímečnost Božího bohatýrství je právě v záchraně. Záchrana není možná bez boje. A tak Bůh, který je v mém srdci, za mne bojuje. Je to neustálý boj s mou slabostí, ubohostí, křehkostí. Boj s našimi chybami, zklamáními, špatnými myšlenkami a činy. Bůh, který napne veškerou svou sílu, aby nás uchránil od zlého, aby nás udržel na své straně, aby nám pomohl v našem růstu víry. Bůh, který bojuje za naši radost, pokoj, sebedůvěru, sebeovládání, lásku, pokoru. Bůh, který v našem srdci bojuje za naše srdce – tedy za náš život. 

Je to vojenská síla, která zde na této světě nemá konkurenci. A přece by se jedna našla. Naše vlastní rozhodnutí, právě naše vlastní srdce. 

V Žalmu 34,18 čteme: “Ti, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil.” Hospodin se vždy obrací k člověku, když k němu volá. Přesvědčuje jej o své lásce, ale také o své moci udatného bohatýra. 

Raduje se z tebe a veselí, láskou umlká, a opět nad tebou jásá a plesá
Další úžasný popis, obraz Boha, který člověku bere dech. Boží pocit, týkající se mne (tebe), je o radosti a veselí, lásce, jásotu a plesání. 

Spása charakterizuje Boha jako přítele. Každá kladná odpověď člověka Bohu způsobuje radost. Každý boj, který on, Bohatýr, ve tvém srdci vyhraje, znamená, že se z tebe raduje a veselí. 

V Žalmu 104,31 čteme: “Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.” Radost je nerozlučitelnou známkou Jeho vztahu k člověku. Každý se raduje ze svého díla, když se mu něco podařilo. Stejně tak se raduje i Bůh. My jsme jeho dílem. 

Věřím, že radost prožívají obě strany tohoto vztahu. I s vědomím toho, jak nás Bůh vidí a co prožívá, pokud mu dovolíme být v našem srdci Bohatýrem. Pokud nás takto vidí, víme, že nám to může přinášet pocit sebevědomí, pocit správné vlastní hodnoty, odvahu a mnoho dalšího. A tak je Boží úsměv vidět na každém z nás, kteří jsme mu odevzdali svůj život. 

Četli jsme také, že Bůh láskou umlká. Mlčící Bůh je pro člověka někdy zdrojem otázek, strachu a nejistoty. Jeví se jako vzdálený. To však asi není tím, co by se zde chtělo vyjádřit. Může to být naopak výrazem, že mne nechává dělat vlastní kroky. Duchovní růst, život v posvěcení bychom také mohli říct. Boží mlčení může být také časem, kdy k Němu buduji důvěru. Náznakem mého osobního ztišení, aby pak, mohl nově ke mně promluvit, abych jej slyšel. 

Ale napadají mne v souvislosti s těmito slovy ještě dva momenty, dva obrazy: 
– obraz zamilovaného, láskyplného pohledu
– obraz maminky sklánějící se nad kolébkou

Takový je náš Bůh, takto může vypadat, když láskou umlká. Boží mlčení také jako výraz lásky, která nás vede k pokoře a trpělivosti. Ticho, ve kterém by měl být slyšet ten hlavní řečník mého života. 
Naše pokroky, náš růst, naše vítězství v Jeho síle jsou důvodem k opětovné radosti. Radosti vyjádřenou jásáním a plesáním. Zpěv, tleskání, radostné poskakování, radost, tanec to vše je vnějším vyjádřením toho, co prožívám uvnitř. Něco co přesahuje mé nitro. Jak se vám líbí takto popsaný Bůh? Vnímáte ten zázrak, že Bůh nad vámi jásá hlasitým zpěvem?

Chopme se toho, vychutnávejme si to, protože je to pravda. Všemocný Bůh si v nás našel potěšení, radost a zdroj nekonečného štěstí. My jsme důvod proč jeho srdce takto přetéká. 

Příběh
Jeden člověk (Bob Woods) vypráví příběh o tom, že jistý manželský pár vzal svého jedenáctiletého syna a sedmiletou dceru do jeskyně. Jako vždy, když se skupina dostala do nejnižšího bodu jeskyně, nechal průvodce vypnout všechny světla. Aby tak dramatizoval úplnou tmu a ticho, které jsou pod zemským povrchem. Mladá dívka tak byla náhle obklopena úplnou tmou, byla vystrašená a začala plakat. Okamžitě však bylo slyšet hlas jejího bratra: “Nebreč! Někdo tady ví, jak zapnout světla.” 
Poselství evangelia je přinášet světlo. I když se zdá, že tma je ohromující. 

Sofoniáš
Verš, který jsme četli, může být světlem pro naše životy. Byl však také určitě světlem pro dobu, ve které zazněl. Prorok Sofoniáš toto světlo pronesl do okolností vyřčeného soudu nad pronárody. Záměr tohoto soudu je však řečen již na začátku. A v tomto verši potvrzen. Sám prorok toto poselství a tento záměr nese ve svém jménu. Hospodin ukrytím zachová. (Jeden z možných překladů). Po dlouhém Božím mlčení, úpadku a zlomu Izraele přichází nositel tohoto jména a přináší světlo o Bohu, který nezměnil svůj vztah k člověku. 

Ani naše životy nebývají jednoduché. I nad námi občas rozprostře svou moc temnota. I nad námi občas vládne síla, která nás vede k chybám, úpadku a bolesti. Potýkáme se starostmi běžného života. V kontrastu s tím je pak opravdu překvapující, co nám dnes zaznívá. Bůh není daleko, je v nás. Chce, abychom slyšeli jeho poselství. Chce, aby nám znělo stále dokola toto starozákonní evangelium. Aby si člověk připomínal Boha, který je uprostřed nás, který svým bojem v nás působí změnu. Boha, který se směje a raduje. Boha, který nás ukryje, a tak zachová pro život věčný. 

Závěr
Co praktického je možné si odnést z dnešního přemýšlení nad Božím slovem? Například to, že si mohu napsat své osobní evangelium, které bude vycházet z mého vnitřního prožitku a které bude posilou mého života a zároveň modlitbou k Bohu. 
Například: Hospodin, můj Bůh, který je uprostřed mého studia nebo uprostřed mého boje se závistí nebo uprostřed mého vítězství nad leností, bojuje za můj poctivý přístup k učení, nebo za uvědomění si svých obdarování, nebo vybojoval to, že dovede chválit, mi tím pomáhá, přináší pokoj, zachraňuje, a proto se nade mnou raduje, láskou umlká a opět nade mnou jásá a veselí se. 

Stejně však nemůžeme být příjemci takto velké lásky a zůstat jí nedotčeni. Jako křesťané bychom měli tuto lásku, tento poklad prezentovat druhým lidem. 

Měli bychom žít s důvěrou v neochvějnou Boží lásku. Náš Bůh nás nevede k tomu, abychom si jej skutky a dary udobřovali a ptalise, zda je teď již šťasný. Nikdy nebudeme dostatečně dobří. Bůh nám zde úžasným způsobem ukázal, co k nám cítí. Takový on prostě je. 

Měli bychom být pobízeni ve věrné poslušnosti. Tento verš neminimalizuje naše hříchy a nedostatky. Přípomíná nám však, že Bůh tu nestojí s holí, aby nás s ní udeřil vždy, když něco pokazíme. Naopak zjišťujeme, že v nás má zalíbení. Můžeme si říct: “I když to dnes pokazím, můj Bůh mne bude mít stále rád.”

Měli bychom tuto lásku zobrazovat druhým. Každý zamilovaný si nemůže pomoci. O lásce, kterou prožívá, má potřebu hovořit a sdílet se o ní. Stejně tak bychom měli hovořit a jednat také my. 
Je mým přáním, aby nám Bůh dále pootevíral krásu a tajemství tohoto verše. Ať je pro nás požehnáním, že k nám promlouvá třeba tímto způsobem. A ať všichni opravdově uvěříme tomuto jeho vztahu k nám, a to nechť utváří náš duchovní život a víru stabilní. 
Amen