Obal knihy

Kniha amerického autora Philipa Yanceyho je opravdovým balzámem pro duši. Je psána čtivým, neotřelým, citlivým a někdy až provokativním způsobem. Při svém vyprávění se dotýká ožehavých otázek, jakými jsou křesťanský fundamentalismus, zákonictví, pokrytectví v církvi nebo pro okolní svět nesro­zu­mitelná církevní kultura. Vyprá­vění je plné příběhů ze života, při kterých se čtenář usmívá i trne hrůzou, při představě, že by se něco po­dobného mohlo stát v jeho sboru. Vše je obohaceno vtipnými příklady a citáty známých osobností.

Kniha je určena všem, kteří se snad cítí zklamáni svou církví nebo sborem. Těm, kteří jsou vystaveni otázkám, proč vůbec do církve chodit, „jsem přece křesťan a ne­potřebuji žádnou instituci.“ Těm, kteří zá­pasí s otázkou, „jak najdu ten správný sbor“, ale i jak vysvět­lit sruzumitelně necírkevním lidem, „co to je ta církev.“ Také těm, kteří chtějí odstranit zdi křesťanského ghetta a stát se spolu s Kris­tem přístavem pro hleda­jící, zápa­sící a nedokonalé. Yancey čtenáři nechává nahlédnout do své osobní cesty víry i života s církví. Kniha je rozebrána, není již v obchodech k sehnání, avšak je možné si ji půjčit v naší sborové knihovně.
„Církev v centru města, která se neodvrací od chudých, bezdomovců a nevypočitatelných jedinců, riskuje, že bude přitahovat lidi, kteří budou narušovat bohoslužbu. Za léta, která jsem prožil v LaSalle Street Church, jsem se naučil, že Bůh je uprostřed tohoto stěží zvládnutelného chaosu přítomen se stejnou jistotou jako v uhlazených předměstských církvích, odkud jsem pocházel. Církev se, jak si všiml Eugene Peterson, rovným dílem skládá z tajemna a nepořádku.
Na městské církve, jako je LaSalle, pomyslím, kdykoli čtu dopisy apoštola Pavla církvi do Korintu. I tam panoval duch sotva zvládnutelného chaosu. Dopisy vysvětlují složení tohoto společenství: židovští obchodníci, cikáni, Řekové, prostitutky, pohanští modláři. Žádné jiné novozákonní knihy nevykazují tak prudké výkyvy tónu. Pavel bojoval s církevním rozdělením, káral je kvůli případu krvesmilstva a snažil se zabránit tomu, aby se z Večeře Páně stal bezohledný boj o jídlo a pití. Ve srovnání s Korintem vypadá naše církev nudně.“
„Ano, církev ve svém poslání selhává a dělá hrubé chyby právě proto, že ji tvoří lidé, kteří nedosahují Boží slávy. To je riziko, které Bůh podstoupil. Ten, kdo vstupuje do církve s očekáváním dokonalosti, nechápe povahu tohoto rizika ani povahu lidství. Tak jako každý romantik nakonec pozná, že manželství je začátek, a nikoli konec boje o fungování lásky, musí každý křesťan poznat, že i církev je jen začátek.“