Kázání Daniela Kábrta na setkání mladých v Kynšperku nad Ohří 28.1.2012

Už jste se někdy setkali s názorem, že Izrael Starého zákona byl zavržen a v Novém zákoně nahrazen křesťanskou církví? Myslíte si to také? Já ne. 

Už dost dlouho čtu Bibli a poznávám z ní Boha. Tušil jsem vždycky, že to nemůže tak být. Bůh je přeci Bohem všech. Tu stejnou naději, kterou má pro mě, má pro všechny lidi. Odpověď na moje úvahy na toto téma mi dala kniha Jacqua Doukhana Tajemství Izraele. Jacques Doukhan vyrostl v tradiční židovské rodině a přijal Krista jako Mesiáše. V jeho zkušenosti jsem našel krásně vysvětlené to, co jsem silně tušil, a to bych teď rád předal i vám. 

Existuje mylně rozšířený názor, že Židé zavrhli Krista, a tak Bůh předal své poselství jinému lidu. Všimněme si však, kdo byli první křesťané. První následovníci Ježíše Krista byli přeci zase jenom Židé. Celá prvotní církev, která vznikla po Ježíšově smrti, byla složena ze Židů. Dokonce až do čtvrtého století církev neexistovala jako samostatná skupina, ale existovala v rámci židovství. Křesťané byli považováni za židovskou sektu a nově obrácení pohané se podřizovali pod správu tradičního judaismu. Platila pro ně téměř stejná pravidla jako pro jiné přidružené národy, které se k Izraeli přidávaly ve starozákonní době (Egypťané, Midjánci, Kúšité, Kenaanci, Moábci, Peršani atd.). Zavrhl tedy Bůh svůj lid, nebo jen rozšířil jeho řady za hranice židovského národa?

Kde se tedy vzala dnešní bariéra mezi Židy a křesťany? Nevytvořili ji Židé, ale  křesťané. Ve čtvrtém století si svévolně změnili Boží stvořitelský den odpočinku ze soboty na neděli a zavrhli Tóru – pět knih Mojžíšových. Teprve toto svévolné křesťanské odmítnutí zákona se stalo příčinou odporu Židů vůči evangeliu a Kristu. Nemohou přijmout jako Mesiáše někoho, kdo je představován jako přestupník Božího slova a zákona. Kristus přitom ve skutečnosti Tóru zachovával a světil i sobotu. Svévole křesťanů nakonec vedla k bezprecedentnímu násilí a diskriminaci Židů trvající dlouhá staletí. Aby se dnes Žid mohl stát křesťanem, musí nejen zapomenout všechno toto bezpráví, ale musí se zcela vzdát svého židovství, musí popřít zákon. A to je špatně. Ježíš sám prohlásil: „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.“ (Mt 5,17) Slovo naplnit zde znamená plnit až k plnosti, tedy ukázat jej v jeho původním smyslu jako zrcadlo Božího charakteru. Jak Ježíš v tomto textu dále vysvětluje: „Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.“ (Mt 5,18-19). Pavel přemýšlí podobně: „To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak zákon potvrzujeme.“ (Ř 3,31)

Souhrou dějinných okolností tedy dnes existují dvě skupiny, které si nárokují postavení pravého Božího lidu. Židé a křesťané. Obě jsou nepostradatelnými Božími svědky. Křesťané mají Mesiáše, ale čím dál více se odklání od zákona. Židé mají zákon, ale nemají Kristovu milost. Obě skupiny přináší poselství o Bohu, které chybí té druhé. Jsou dvěma svědky stejnému Bohu, ale jsou jedním duchovním lidem zvaným Boží Izrael.

Boží vůlí je tedy jednota, nikoli rozdělení jeho lidu. Co jako křesťané můžeme pro tuto jednotu udělat? Je to jasné. Odstranit příčinu rozdělení – svévolné odmítnutí Tóry včetně soboty určené jako oddělený svatý den již od stvoření světa, tedy dávno před vznikem židovského národa a vydáním Tóry i s Desaterem. A pokořit se vůči našim židovským bratrům za vše zlé, čeho se na nich křesťané, dokonce ve jménu Krista, dopustili. Jen tak otevřeme cestu dnešním Židům k přijetí Ježíše jako Mesiáše. Čas se krátí, Pán přichází.