Pavel Zvolánek

Kázání Pavla Zvolánka z 29.1.11 

 

2. Královská 5:1-3 – „Náman, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím. Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Námanově ženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“

Tento příběh je o velkém očekávání. Na jeho počátku byla nemoc. Postihla významného představitele syrského státu. Velmi toužil být uzdraven a udělal vše pro to, aby se to stalo. V biblickém pojetí malomocenství znamená hřích. A tím se tento příběh týká i nás, naší touhy být uzdraveni, zachráněni z hříchu. Zdravý člověk má přání tisíc a nemocný jen jedno jediné – uzdravení. Pouze člověk, který to zažil, to pochopí.

Na jeho uzdravení se podílelo sedm lidí. Jsem nadšen z toho, že malé děvčátko, které se dostalo do rodiny Námana, se nestydělo svědčit o svém Bohu. Svého pána Námana nazývala „můj“, prozrazuje vztah v té rodině, zřejmě se tam cítila dobře a měli ji rádi. Nedávno ve sboru v Příbrami těžce onemocněla malá holčička a na výzvu jejích rodičů se za ní všichni ve sboru i v okolí modlili. A Pán Bůh jí uzdravil, dnes tam již rozpustile pobíhá. Tím prvním, kdo měl podíl na záchraně Námana, byla malá, zdánlivě bezvýznamná holčička.

Další je tu Námanova manželka. Vzala naprosto vážně, co řekla malá holčička. Jsou to často naše manželky, ženy, které nebereme třeba tak vážně, ale dokážou nasměrovat naše životy správným směrem.  Manželka Námana měla o svého muže zájem a řekla mu tuto věc.

Aramejský (syrský) král, který se to dozvěděl od Námana, měl o svého velitele armády velký zájem, poskytl mu dary pro Izraelce a napsal mu také doporučující dopis: Zbav mého služebníka malomocenství. I mocný král bral naprosto vážně to, co vyslovila malá holčička.

Izraelský král, zřejmě Jóram, který byl zároveň knězem, roztrhl své roucho. Dal najevo, že přes svou královskou moc nemá žádnou šanci pomoci. I my v životě v takových situacích někdy zapomínáme, že je tu ještě Hospodin, Bůh, který může vše.

Pak je tu Elíša, prorok Hospodinův:

2 Královská 5:8-10 Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ Náman tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist.“

Toužící Náman přijíždí se svým doprovodem a mnoha dary, zlatem., stříbrem a celou okázalostí, ale setkává se jen s poslem proroka. Vzkazuje mu, co má dělat. Náman si jistě představoval jiné přijetí, patřičné uvítání, proroka, který bude rozhazovat rukama, čarovat nad ním atd. atd. A teď jej jen nějaký sluha posílá s nesmyslnými radami k nějaké špinavé místní řece. Náman se urazil a rozhořčeně odcházel.

A zde jsou další lidé, kteří se podílejí na jeho záchraně. Přistoupili ke svému pánovi a dokonce si troufli mu domlouvat. Jakoby mu řekli, pane, nedej na pocity, i když jsi rozčilený, ale udělej, co ti ten prorok řekl. Náman nakonec poslechne – a je zachráněn, uzdraven. A prorok vzkazuje, že nechce ani žádné dary, protože vše je dílem Hospodinovým.

Je tu ale ještě jeden člověk. Gézí, Elíšův služebník, jde za Námanem a žádá jej přece jen o nějakou odměnu, ta se vždycky hodí, na provoz prorokovy školy atd. Výsledkem ovšem je, že sám se stává malomocný.

Pán Bůh ve svém díle záchrany druhých lidí používá často ty nepatrné, kteří nejsou tak vidět. V tomto případě to především byli lidé z bezprostředního okolí nemocného Námana – holčička a Námanovi služebníci.

Dalším poselstvím příběhu je, že na hodnotách záleží:

2 Královská 5:16 Elíša odvětil: „Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic.“ Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl.

2 Královská 5:20 řekl si Géchazí, mládenec Elíši, muže Božího: „Hle, můj pán ušetřil toho Aramejce Námana, když nevzal z jeho ruky, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a něco si od něho vezmu.“

A za třetí: Pán Bůh nám nabízí odpuštění, záchranu. Nikdo z nás se nemůže sám zachránit. Náman pro to udělal vše, tolik toužil, skutečná záchrana ale přišla odjinud – od Hospodina. Ať nám náš nebeský otec vede po jeho cestě do svého království, ať se nás dotýká a uzdravuje nás z našich hříchů, následujme jej a poslouchejme jeho hlas skrze lidi a události kolem nás.

Amen