Martin Lindtner

Martin Lindtner

Kázání: Martin Lindtner 17.8.2013

Úvodní čtení: Mt 24,36-44

Milost Vám a pokoj od našeho Pána – Ježíše Krista.

Úvod:

Milí bratři a sestry, dnes společně otevřeme poslední velké kázání Ježíše Krista, jak je zaznamenal Matouš ve svém evangeliu (Mt 24-25). Kázání je Ježíšovou odpovědí na otázku učedníků: „Které události ohlásí tvůj příchod a konec světa?“ (Mt 24,3)

Dnes se podíváme pouze na závěr tohoto kázání. Ježíš je končí zvláštní výzvou, kterou jsme slyšeli v úvodním čtení: „Stejně i vy musíte být na můj druhý příchod stále připraveni. Přijdu, kdy se toho nenadějete.“ (Mt 24,44)

Neřekne: „Připravujte se nebo buďte v procesu připravování.“ Ježíš řekne: „Buďte připraveni.“ Tzn., že podle slov JK žijí jen dvě skupiny lidí. Ti, kteří připraveni jsou na jedné straně, a na straně druhé ti, kteří připraveni nejsou. Třetí skupinu, totiž lidi, kteří jsou v procesu připravování se, JK nezmiňuje. Ježíš udělá mezi lidmi radikální řez a řekne jednoduše: „Buď jsi, nebo nejsi připraven.“

Po závěrečné výzvě Buďte připraveni, začíná Ježíš vyprávět čtyři příběhy. Čtyři podobenství, jež jsou odpovědí na nevyřčenou otázku všech lidí, kteří berou vážně slovo o druhém příchodu JK: „Pane, co znamená být připraven na Tvůj druhý příchod?

Evangelium – dobrá zpráva zní, že Ježíš touží, abychom byli připraveni. Proto neskončí pouhou výzvou buďte připraveni. Nenechá nás na holičkách s naší nevyřčenou otázkou. Tzn., že Ježíš tady nevyhrožuje svým druhým příchodem, ale trpělivě nám v těch čtyřech příbězích vysvětluje, co znamená být připraven na jeho druhý příchod. Vysvětluje proto, že mu záleží na tom, abychom byli připraveni.

Rád bych se společně s Vámi právě na tyto čtyři příběhy podíval. Ještě předtím však malá odbočka k podobenstvím. Ježíšova podobenství jsou velmi podobná anekdotě nebo vtipu. Konkrétně v tom, že v podobenstvích máme hledat jednu hlavní myšlenku. Jedno stěžejní sdělení. Nezabývat se tolik jednotlivými detaily, ale hledat to jedno podstatné – hlavní pointu.

1. Příběh: Mt 24, 45-51

Zdá se, že jde o srovnání dvou služebníků – dobrého a špatného. Služebník, na kterého Ježíš chce zaměřit naši pozornost, je ten špatný. Proto mu Ježíš jako vypravěč (režisér) tohoto podobenství dovolí promluvit (na rozdíl od dobrého služebníka, který nepromluví ani slovo).

Špatný služebník si řekne: Můj Pán už dlouho nejde. Problém není v tom, že si tohle řekne. Ale v tom, že si pak podle této věty zařídí svůj život. Můj Pán už dlouho nejde, a tak už asi nikdy nepřijde. Nemá cenu na něj čekat. Tak začal hodovat s opilci a týrat své druhy.

Podobenství je spíše o tom, co znamená nebýt připraven na druhý příchod JK. Není o našich pochybnostech týkajících se druhého příchodu. Problém není v té větě samotné. I mě už mnohokrát napadla podobná myšlenka, totiž že můj Pán dlouho nejde. Problém začíná tehdy, když si podle této věty začnu zařizovat svůj život. Dlouho nejde, tak na to kašlu. Už nemá cenu na něj čekat. Jdu si po svých.

2. Příběh: Mt 25, 1-13

Známé podobenství o deseti družičkách vypráví Ježíš jako hádanku. Hlavní roli v tomto podobenství hraje olej. Družičky měly mnoho společného. Všechny čekaly na ženicha – všechny usnuly – všechny se probudily, když ženich přicházel. Jediný rozdíl byl v oleji. A my máme uhodnout, co tento olej znamená.

Ježíš Kristus nabízí čtyři nápovědy.

Olej je něco, co:

I.             je potřeba mít dříve, než JK přijde. (Jedny ho měly, druhé ne.)

II.            Je nepředatelné z člověka na člověka. (Jedny nemohly dát druhým.)

III.            Nedá se získat na poslední chvíli.

IV.            Stále existuje vícero možností, jak odpovědět. Proto JK připojí ještě poslední, nejdůležitější nápovědu. Tou vlastně celý příběh shrne. V závěru řekne těm, které  nebyly připraveny: Amen, pravím Vám, neznám Vás.

Odpověď zní, že olej v tomto příběhu znamená jednoduše vztah s Bohem. Když Ježíš na konci řekne: „Neznám Vás“, není to trest pro nepřipravené ve smyslu „Nechci se k Vám znát, jděte mi z očí“. Znamená to pouze tolik, že během života jsme nedali Ježíši šanci, aby nás poznal. Doslova, aby nás ochutnal nebo zakusil. Vztahy jsou jediná platforma, kde se lidé vzájemně poznávají –zakouší.

Být připraven znamená prožívat život v Boží blízkosti – mít s Bohem vytvořený intimní vztah. Vztah, kdy já zakouším Boha a Bůh zakouší mě.

3. Příběh: Mt 25, 14-30

Poslední dva příběhy vyprávějí o tom, jak smysluplně využít čas do Ježíšova druhého příchodu.

Slyšeli jsme opět příběh o služebnících. Tentokrát jsou tři. Každému z nich je svěřen určitý obnos (dar), se kterým mají hospodařit, než Pán přijde. Příběh se zaměří už jen na konečné zúčtování. Z toho se dovídáme, že nejde ani tolik o to, kolik jsem toho v životě vykonal. Problém není ani v tom, že jsem toho během své služby mnoho zkazil. Jde o to, jestli jsem se svěřeným darem vůbec něco podnikal.

Ten poslední služebník, kterému nakonec zbyl jen pláč a pozdní lítost, se vymluvil na to, že měl strach se svým obdarováním něco podniknout. Jak víme, že jde pouze o výmluvu? Pán totiž svého služebníka prokoukne a pojmenuje jeho skutečný problém. Nazve jej neužitečným lenochem. Lenost byl skutečný problém služebníka. Možná, že měl i strach, ale byl příliš líný, aby jej překonal.

Být připraven na Ježíšův druhý příchod znamená:

  • překonávat lenost.
  • žít tak, abych v životě obohatil své okolí dary, kterými mě Bůh vybavil.

4. Příběh: Mt 25, 31-45

Poslední podobenství řeší otázku, kde se má odehrávat pravá bohoslužba do druhého Ježíšova příchodu. Není to v chrámu, není to ani při sobotní bohoslužbě.

Pravá bohoslužba je služba těm nepatrným. Těm, ze kterých mi nemůže nic kápnout. Kteří mi nemají čím oplatit. Když sloužím těmto lidem, sloužím Bohu samotnému. Takovou bohoslužbu nám odkazuje Ježíš v posledním čtvrtém příběhu.

Patrně je to něco, na čem mu nejvíce záleží. Protože čtyřikrát zopakuje to, co máme tendenci při čtení příběhu přeskakovat: „Hladověl jsem a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi pít…“

Počtvrté, když Ježíš opakuje tato slova (44 verš), mají už mnohem větší spád: Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého… Ježíš zde vystupuje jako dobrý učitel. Čtyřikrát zopakuje to důležité. Ten známý výčet dostává stále větší dynamiku, protože Ježíš předpokládá, že napočtvrté už posluchači příběhu mohou opakovat sami: hladového, žíznivého, pocestného… tato slova se mají uložit hluboko do našeho nitra. V těchto slovech je ukryto tajemství pravé bohoslužby, dokud Ježíš nepřijde.

Připraven na druhý příchod JK je ten, kdo žije touto bohoslužbou.

Závěr:

Ježíš vypráví čtyři příběhy pro lidi, kteří berou vážně slovo o jeho druhém příchodu. Lidem (nám), kteří (jsme) své čekání ještě nevzdali, říká, že touží, aby(chom) byli připraveni. Připraven podle slov JK je ten, kdo:

  • se naděje na druhý příchod Ježíše Krista ještě nevzdal, přestože Pán už dlouho nejde.
  • Zakouší Boha a Bůh zakouší jej.
  • Překonává lenost a svěřenými dary obohacuje druhé lidi.
  • Slouží Bohu nikoli pouze v chrámu, ale především tam, kde se setkává s hladovými, žíznivými, pocestnými…

Amen.