Šenvert, Kraslická 14
ADRA
Vietnamci z Kraslicka věnovali Adře 16 tisíc na povodně
27. Čvn
Vietnamští obchodníci na Kraslicku se rozhodli pomoci rodinám, kterým velká voda vzala střechu nad hlavou při červnových záplavách v České republice. Vybrali mezi sebou během jediného dne 16 tisíc korun, které v úterý 25.6. odpoledne předali přímo na tržnici v Hraničné u Kraslic Haně Kábrtové ze sokolovského sboru církve adventistů, která spolupracuje s humanitární organizací Adra. Ta peníze pošle přímo do dotčených oblastí. „Žijeme v České republice už roky a cítíme s lidmi, které záplavy zasáhly,“ říká podnikatel Nguyen Thanh Binh. V republice žije už pětadvacet let a loni se stal českým občanem. Byl to právě on a jeho krajané, kteří loni také potřebovali pomoct, když jim stánky na tržnici zachvátil oheň. Někteří přišli o vše. Postavit se znova na nohy jim pomohli vietnamští obchodníci z jiných tržnic v kraji. „Je důležité pomáhat, v takové situaci se může ocitnout každý,“ doplnil. Více >
Výstavu 20 let ADRA zahájí vzpomínky na Bangladéš
26. Dub
Návštěva na dálku adoptovaných dětí
Na internátní škole v SAMS
V předsálí Hornického domu v Sokolově začne v pondělí 29.4. vernisáží od 18 hodin unikátní výstava k 20. výročí vzniku české pobočky celosvětové adventistické humanitární organizace ADRA. Obsahuje fotografie z pomoci při občanské válce v bývalé Jugoslávii, obklíčení Grozného, hladomoru v Mongolsku, českých povodních v letech 1997 a 2002, po zemětřesení v Turecku, Haiti nebo Japonsku, tsunami v Asii, z české nomconice ADRA v Keni a další. Vernisáž zpestří prezentace a vyprávění Hany Kábrtové z cesty po slumových školách a sirotčincích ADRA v Bangladéši. Výstava potrvá do 19.5.
Pozvánka na promítání fotek a vyprávění z Bangladéše
11. Dub
Vyprávění s promítáním fotek a krátkých videí z práce české pobočky adventistické humanitární organizace ADRA v Bangladéši připravil na sobotu 13.4. od 13.30 sokolovský sbor církve adventistů na Šenvertu v Kraslické ulici 494. O bangladéšských vesnických a internátních školách ADRA se sirotčinci, které jsou zapojeny do česko-bangladéšského projektu adopce na dálku BanglaKids, bude vyprávět Hana Kábrtová, která v uplynulých dnech tato místa navštívila. Všichni jsou srdečně zváni! O projektu více na www.banglakids.cz.
Poděkování dárcům
3. Dub
Děkuji všem, kteří se podílejí na sponzorování našich adoptovaných dětí v Bangladéši. Díky vám mohou děti chodit do školy, dostanou najíst a mají i oblečení. Všechno jsem viděla na vlastní oči a mohu potvrdit, že vaše peníze přicházejí v pořádku na určená místa. Ti, co by se chtěli k nám přidat, mohou kdykoli a jakýmkoli způsobem. Jedním z nich je, že si sami vyberou na stránkách www.banglakids.cz dítě, které budou finančně podporovat. Jiným zase,že se přidají k dárcům sokolovského sboru při podpoře čtyř stávajících dětí jakoukoli částkou kdykoli během celého roku. Pokud naspoříme více peněz, než potřebujeme, můžeme zaslat dětem finanční dárkové balíčky, za které koordinátoři jednotlivých oblastí v Bangladéši nakoupí rodinám například kozy, slepice, kuřata, oblečení, jídlo, osobní potřeby apod. Záleží jen na našem výběru. Dalším způsobem je pravidelná měsíční splátka – například 200 korun nebo i méně, což může znamenat, že pokud bude takových dárců více, že můžeme jako sbor přibrat další dítě. Výhodou společného sponzorování je právě to, že si dárce může určit částku, kterou bude pravidelně přispívat na děti v Bangladéši. Ve sboru má výběr peněz adoptovaným dětem na dálku na starosti Helena Vosátková. Více >
Bohoslužba v bangladéšském sirotčinci
3. Dub
Sirotci v internátní škole
Sedím mezi padesáti dětmi, které jsou opuštěné, rodiče jim zemřeli, jsou chudé, mají jen pár starých hadříků a jednu společnou maminku, která se o všechny stará. Už nikdo jiný tam není. Zdaleka nemůže jedna maminka stačit na všechno, co děti potřebují. Děti jsou ale ukázněné a pomáhají, jak dovedou. Samy si perou, samy si po sobě uklízejí, myjí nádobí. Starší pomáhají menším. Přesto v jejích očích není smutek, zoufalství, stesk. Jsou šťastné a celý den se radují. Právě začíná jejich večerní bohoslužba. Vystoupí asi desetiletá dívka a přečte text z Bible z Janova evangelia. Čte o chlapci, který šel na setkání s Ježíšem a vzal si s sebou svačinu – pět chlebů a dvě ryby. Na setkání nepřišel sám, ale Bible říká, že je tam pět tisíc mužů. Připočtěme ještě ženy a děti! Večer mají všichni hlad a Ježíš použije jídlo chlapce, který ho dá k dispozici. Co je to ale pro všechny? Pět chlebů a dvě ryby…. Ježíš se ale pomodlí a Bůh jídlo rozmnoží a dostanou všichni najíst a ještě spousta zbude. Více >
Místo Rupy máme chlapce Joye
3. Dub
Bom Joy Benedict
Náš sbor se rozhodl adoptovat na dálku nové bangladéšské dítě. Rupa se nám vdala a přestala studovat, proto sbor začne podporovat nové dítě, a to chlapce v internátní škole Monosapaře, kam chodí také Luxmi i Komol. Jmenuje se Bom Joy Benedict. Je mu 12 let, nejradši má angličtinu a chtěl by se stát lékařem. Mezi jeho koníčky patří hudba a badminton. Má čtyři sourozence, tři starší bratry a mladší sestru. Rodina žije v domku z bambusu a živí ji pouze otcův nízký příjem – přibližně 300 Kč měsíčně. Pro toho, kdo bude chtít děti v Bangladéši jednou také navštívit, to bude jednodušší, protože všechny tři najde ve stejné internátní škole. Školy jsou totiž od sebe vzdálené často mnoho hodin cesty a je těžké všechny projet, když jsou sponzorované děti různě rozmístěné.
Deset dní v Bangladéši
1. Dub
| Před několika lety se náš sbor připojil k adopci několika bangladéšských dětí. Jedná se o adopci na dálku, což znamená, že posíláme dětem měsíčně peníze, aby se mohly vzdělávat. Letos jsem se rozhodla námi adoptované děti navštívit a vidět na vlastní oči, jak žijí a jak za naše peníze studují. Přivezla jsem si opravdu jen pozitivní dojmy. Celý projekt má na starosti adventistická humanitární organizace Adra, která se pečlivě stará o peníze všech dárců. Každý, kdo přispívá, může být naprosto klidný. Peníze posílané dětem opravdu putují dětem. Ty jsou velmi vděčné a šťastné, že mohou chodit do školy. Za své dárce děkují Bohu a snaží se dosahovat co nejlepších školních výsledků, aby i ony mohly být jednou pomocí a přínosem pro jejich chudou a přelidněnou zemi. Celý pobyt jsem pociťovala vděčnost za obětavé lidi, kteří se s láskou a zapálením starají o úsměvy bangladéšských dětí. Více > |
Jak jsem poznala Ismila z Bangladéše
1. Dub
Ismile je velmi sympatický kluk, kterého před dvěma roky adoptoval na dálku můj syn Daniel se svými kamarádkami Aničkou Chromou a Kamilou Bonhardovou. Při mé březnové cestě po bangladéšských školách jsem ho také navštívila. Přišel za mnou do jídelny, když jsme večeřeli. Objal mě a přitiskl se ke mně tak, že si v první vteřině získal moje srdce. Anglicky umí zatím jen málo, mluví a píše bengálsky. Bydlí v internátní škole SAMS, kde jsme kvůli stávkám a demonstracím trávili téměř tři dny. Bylo dost času se více poznat. Vyprávěl mi, že doma nebyl už hodně dlouho. V podstatě domů nejezdí nikdy. Ve stejné škole studují i jeho dvě sestry, se kterými jsem se seznámila. Jeho mamka na něj posílá do školy ročně 300 Tk, což je zhruba 70 našich korun. Ismile bydlí na pokoji s desítkami dalších kluků. Rád chodí do školy a nejvíc ho baví matematika. V době, kdy jsme na škole byli, dělal zrovna čtvrtletní testy. Předala jsem mu dárek od svých tří sponzorů, míč s pumpičkou. Přidala jsem k tomu nějaké propisky, tužky, kalkulačku, pastelky, hodinky, sladkosti. Ze všeho měl velikou radost. Ukázal mi svoji plechovou krabici, kde má veškeré své jmění. Byly v ní knihy a asi pět kousků oblečení. Přál si zámek, aby si ji mohl zamknout, ale kvůli stávkám nešlo zámek jít koupit. Otevřeno bylo jenom ve studentském malém obchůdku, kam jsem Ismila vzala. Koupila jsem mu na základě jeho přání šampony, oleje do vlasů, mýdla, pravítko a další rýsovací potřeby. Více >
Luxmi a Komol v Dháce, aneb cesta končí
20. Bře
Je středa večer a před námi poslední noc v Bangladéši. Přijeli jsme dopoledne ze střediska SAMS a šli se podívat do slumové školy v Dháce. Jedná se o školy v plechových boudách, do kterých chodí děti z okolních obydlí. Ve třech malých budkách se tísnilo mnoho dětí, a jak jsme se dozvěděli, učí se na dvě směny, protože jich je strašně moc. Byly velmi přátelské a nadšené z naší návštěvy.
Po nákupech jsme se vrátili do střediska církve adventistů, kde na mě už čekaly poslední námi sponzorované děti, Luxmi (čte se to Loky) a Komol. Přijely z Monosapary, abychom se mohli seznámit. Jeli několika autobusy více jak sedm hodin. Dětem jsem předala dárečky i fotku celého sboru, vyřídila pozdravy a rozešli jsme se na noc s tím, že ráno naučím Luxmi hrát pexeso a Komola prší. Dětem jsem řekla, že si mohou přát něco ode mě, že jim to zítra koupím. Více >
Nové komentáře