Četba

Můžeme Boha vnímat jako laskavého otce?

„Nejvíce v životě nás ovlivnili rodiče, jejich jednání, které jsme sami na sobě zakusili. A to je důvod, proč se někteří dívají na Boha jako na osobu plnou zlosti nebo si jej představují jako náročného perfekcionistu či někoho, kdo s nimi manipuluje a zneužívá je. Váš obraz Otce může být obrazem vzdáleného rodiče, který se o své dítě nestará, nebo rodiče, jenž má tolik zájmů, že mu už na vás nezbývá čas. Může to být obraz rodiče, který vás odmítl, či dokonce opustil. Může to být obraz autoritativní osoby, která odměňuje až tehdy, když uděláte něco, co je po vás vyžadováno. Co když jsou však vaše představy mylné?“

Moje dětství nebylo příliš šťastné. Táta chodil domů často opilý a rodiče se kvůli tomu hodně hádali. Maminka k nám dětem byla ale velmi laskavá. Přestože prožívala těžké chvilky, byla vždy vzornou, starostlivou a milující matkou. Můj charismatický táta navzdory své závislosti uměl pochválit, potěšit a hlavně se uměl radovat. To mu zůstalo dodnes. Tam, kde se nachází, rozhodně není nikdy nuda. S pitím přestal v mých 15 letech, když poprvé klekl před Pána Boha a vyznal mu svoji bolest. Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že patřím  dnes k malému procentu lidí, kterým rodiče v mnohém zobrazují milujícího Boha. Více >

„Většina žen je jako růže. Jsou podobně rozmanité, od něžně růžových přes žlutou barvu slunce až po jasně červené. Když se k nim přiblížíte, často před vámi ochotně rozevřou své křehké a voňavé okvětní plátky. Ale pod lesklými zelenými listy se skrývají i ošidné trny. Když se o ně několikrát popícháte, budete s růžemi zacházet opatrněji. Zkušený zahradník, který pěstuje růže a ví, že jejich krása více než vynahradí občasnou bolest, se ji brzy naučí snést a zacházet s růžemi tak, že se poraní jen zřídkakdy.“

Kdyby mi kniha Přátelství žen nebyla doporučena mojí drahou sestrou a zároveň mojí nejlepší přítelkyní Haničkou, asi bych jí nevěnovala žádnou pozornost. Už její název ve mně vzbuzoval nedůvěru a obavy, že jde nejspíš jen o negativní, jednotný postoj nějakého vyhraněného ženského spolku. Šálek s kávou, vyobrazený na obálce, toto mé podezření ještě umocňoval. Přesto jsem se do knihy začetla a samozřejmě očekávala jen to nejhorší, a to povzdechy a nářky nedoceněných a osamělých dam.

Jak jsem se ale mýlila! Dee Brestinová, křesťanská spisovatelka, která se kromě psaní knih aktivně věnuje také biblickému vyučování žen, napsala před více než dvaceti lety knihu, v níž v žádném případě nepředstavuje ženy jako izolovanou, nespokojenou skupinu, jak jsem se původně domnívala. Více >

Velmi nápadně připomíná svými činy starozákonní prorok Elíša Božího syna Ježíše. Jistě proto není ani náhoda, že jméno Elíša znamená totéž co jméno Ježíš, totiž můj Bůh zachraňuje, a otec Elíšův se jmenuje Šafat, což znamená „on soudí“. Nová kniha učitele Starého zákona a hebrejštiny na Husitské teologické fakultě UK v Praze a Teologickém semináři Církve adventistů sedmého dne v Sázavě Jiřího Beneše Elíša odhaluje čtenářům Božího muže, který ve Starém zákoně představuje zachraňujícího Boha, který je synem toho, který soudí. S Elíšovými příběhy je možné se seznámit v biblických Královských knihách Starého zákona, a to především v druhé knize v 2. až 9. kapitole, ale také v první knize 19. kapitole (verše 15-21) a v druhé 13.kapitole (verše 14-25).

Stejně tak, jako bylo a je v každé době aktuální poselství Ježíše, získávají srovnáním životů Ježíše a Elíši na aktuálnosti pro člověka 21. století Elíšovy příběhy, které se uskutečnily v období střídání dynastií v severním Izraeli v druhé polovině 9. století před naším letopočtem. Smyslem jejich zaznamenání je probouzet ve čtenářích a posluchačích důvěru v Hospodina, a tak jim pomáhat přežít. Více >

„Věřící lidé si často neuvědomují, jak banální se mohou jevit jejich zkušenosti s Boží přítomností těm, kdo v životě prožívají bolestné utrpení. Naše nenucené vyprávění o tom, jak se Boží přítomnost projevuje v našem každodenním životě, někdy působí jako sůl v ráně toho, kdo má pocit, že Boží blízkost ve svém životě nevnímá. Potom se zdá, jak by Bůh reagoval jen na triviální modlitby a prosby.“

Úryvek z knihy Pavlovy listy Tesalonickým od teologa Jona Pauliena, který je děkanem teologického semináře na americké Univerzitě Loma Linda, nás uvádí do hlubšího studia Pavlových listů do Tesaloniky v Novém zákoně. Autor si přeje, aby připomenutí dávné zkušenosti Pavla a křesťanů v Tesalonice bylo pro nás příležitostí k prožívání Boží přítomnosti v našem životě. Sám byl vychováván v křesťanské adventistické rodině, znal velmi dobře učení církve a ztotožňoval se s ním, četl spisy Ellen Whiteové, pravidelně navštěvoval sbor, společná setkání nad Biblí, evangelizační programy. Prošel sérií biblických hodin, byl pokřtěn, ale přesto mu stále něco scházelo. To pochopil teprve tehdy, když se seznámil s nešťastnou mladou ženou, kterou se snažil vést k přijetí daru odpuštění a spasení. Když ona naslouchala jeho slovům, naslouchal také. Teprve ve chvíli, kdy se Duch svatý dotkl jeho srdce a naplnil ho jistotou Boží přítomnosti, získal novou svobodu v Kristu. To samé prožila i ta mladá žena, se kterou, jak s humorem říká, prožil první opravdickou biblickou hodinu, první křest a první svatbu. Více >