Četba

„Svět dokáže téměř všechno stejně dobře nebo ještě lépe než církev,“ říká Gordon MacDonald. „Nepotřebuješ být křesťanem, abys mohl stavět domy, krmit hladové nebo léčit nemocné. Je jen jediná věc, kterou svět nedokáže: neumí nabídnout milost.“ MacDonald vystihl nejdůležitější úkol církve. Kde jinde může svět nalézt milost?

Po přečtení naprosto úžasné knihy Proč se obtěžovat s církví jsem si koupila další knihy od stejného autora, Američana Philipa Yanceyho. Další, kterou jsem přečetla, se jmenuje Nekončící milost. Přestože některé příběhy a přirovnání jsem již znala z předešlé knihy, opět mě kniha učarovala. Autor představuje Pána Boha tak přitažlivým způsobem, že každý čtenář zatouží najít v něm svého opravdového přítele a zachránce.

„Když se ohlédnu na svou pouť víry, na všechno bloudění, okliky a slepé uličky, vidím, že to byla právě touha po milosti, co mě drželo při životě. Na čas jsem zavrhl církev, protože jsem v ní nalézal příliš málo milosti. Ale stejně jsem se vrátil, protože jinde jsem milost nenašel vůbec.“

Autor zkoumá, zda jsou milost a odpuštění cestou k řešení manželských krizí, problému zneužívání dětí, homosexuality, drogové závislosti, narušení mezilidských vztahů, mezinárodních, mezikulturních i mezináboženských konfliktů. Dokonce zmiňuje a uvádí jako příkladnou naši „sametovou“ nenásilnou revoluci v čele s Václavem Havlem. Více >

Stojím pod horou z kamene
Slzy mi řinou po tváři
Vidím Tvé tělo zmučené
I slunce zhaslo – nezáří!

Stojím pod horou Golgatou
Slzy mi řinou po tváři
Mluv ke mně mluv ke mně Ježíši!
Tvou krví přesvatou
ať zítřek můj mi zazáří

Stojím pod horou Golgatou
slzy mi řinou po tváři…

I já se přistihuji, že nemám daleko k slzám – k slzám radosti a dojetí. To když čtu básně ze sbírky VIA DOLOROSA, kterou jsem si (pravda na dluh) v sobotu koupil v našem sboru. Verše Samuela Martaska (* 1927), adventistického kazatele komunisty zakázaného, misionáře a hluboce věřícího člověka očekávajícího druhý Kristův příchod, mě dostávají v jakémsi až duchovním vytržení do míst, kde Ježíš – náš Bůh, za nás protrpěl své poslední hodiny lidského života. Autor sám nesčetněkrát kráčel po jeruzalémské Cestě Bolesti a jeho přání, aby tato cesta nebyla jen turistickou atrakcí, se v skrytu (a přesto naléhavě) promítá i do jeho veršů. Věřím, že ty v každém citlivém čtenáři vyvolají pohnutí Ducha.

Knihu vydalo nakladatelství Advent – Orion v loňském roce a dá se objednat ve sborovém traktáru nebo v každém dobrém knihkupectví – kamenném i internetovém. Ukázka na úvod je z básně Stojím před Golgatou.

Lubomír Král

Další ukázky z knihy zde: [download id=“133″]

Taky se někdy ztrácíte v pojmech jako hřích, smíření, milost…? „No,  v těch bychom snad mohli i mít celkem jasno“, řeknete si. Když myslíte…:-)   Ale jsou tu další křesťanské výrazy, které můžeme někdy zaměňovat nebo jim špatně rozumět. Co takhle vykoupení – spasení objektivní a spasení subjektivní? Nebo víte v čem tkví Kristova božská přirozenost a v čem ta lidská a co si z které ponechal v různých fázích svého díla? No a pak tu ještě máme spravedlnost z víry, ospravedlnění a dokonce nějaké posvěcení. A také dva Adamy. A někdy není jasný vztah mezi zákonem a milostí… Na jednoho je toho trochu moc.

Tak vidíte, asi na tom jsme všichni podobně – máme v tom někdy,  jak se říká, „hokej“. A pro ty, kteří si to chtějí v hlavě (a životě) srovnat, napsal Jack Sequeira už před dvaceti lety tuto knížku. Na její obálce se píše, že v ní pojednává o starých a velkých tématech Písma novým způsobem. Já dodávám – stále aktuálním a velice srozumitelným a čtivým způsobem! Každá kapitola je zakončena shrnutím jejího obsahu v několika bodech tak, aby si přemýšlivý čtenář v krátkosti zopakoval a připomněl již přečtené.

Knihu máme ve sborové knihovně, tak neváhejte, začtěte se do ní, a uvidíte, že brzy budete o NĚCO moudřejší – v těch nejdůležitějších věcech života. To sobě i vám moc přeju.

Lubomír Král