Kázání Bohuslava Zámečníka ze 4.12.2010

Bohuslav Zámečník

Jeden muž jel na obchodní cestu lodí a tato loď v oceánu ztroskotala. Muž se zachránil na kusu z lodi a dostal se na opuštěný ostrov. Modlil se, ale Bůh mu připadal vzdálený. Podařilo se mu vybudovat na ostrově malý přístřešek, ve kterém mohl přečkat horko i bouře. Byl na své dílo hrdý. Jednoho dne mu ale nešťastnou náhodou tento příbytek vzplanul a celý shořel. Muž byl zoufalý a vyčítal Bohu, proč právě jemu se tohle muselo stát. Pak ale k ostrovu připlul záchranný člun a námořníci mu oznámili, že z dálky z lodi viděli oheň a tak jej mohli zachránit. Muž si uvědomil svou nevědomost vůči Bohu a jeho dílu a zastyděl se. Jsou věci v našem životě, které nechápeme, i bychom je Bohu vyčítali, a přitom teprve v budoucnu nahlédneme, jak jsou věci doopravdy.    

Římanům 8:28: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Apoštol Pavel, který je pisatelem tohoto textu, měl také své problémy. Zřejmě špatně viděl a kvůli tomu hendikepu se obracel s modlitbami k Bohu. Napsal o tom zvláštní věc:

2 Korintským 12:7-10: A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

I v našem životě přichází věci, o kterých si myslíme, že jsou nejhorší, neřešitelní, ale Bůh je nad tím, a dokáže tyto věci obrátit v náš prospěch a tak, abychom se také něco naučili a také mohli posloužit druhým.

1 Tesalonickým 5:15-18: Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

V každé situaci, za každých okolností, máme prožívat vnitřní radost s Bohem a také se modlit a děkovat Bohu. Náš duchovní život by měl v jistém smyslu být nezávislý na okolnostech kolem nás. Když se setkáme s Bohem, poznáme, co to všechno znamená. Jde o to v každé situaci se setkávat s Bohem, obracet se na něho. Nechci tím nic zlehčovat, každý přistupujeme k životu jiným způsobem a stejné situace prožíváme různě. Apoštol Pavel zde ale říká, že naše radost by neměla být závislá na pocitech, které právě prožíváme. Máme-li být za každých okolností vděční, musíme zapřít své přirozené sklony. Jsou lidé, kteří jsou permanentně naštvaní, jiní jsou permanentně veselí. Máme-li poslechnout Pavlovy rady, praktikovat je, můžeme to dokázat jen v Boží, ne ve své síle a přirozenosti.    

Lidé prožívají velmi intenzivně i osobní ztráty, úmrtí blízkého. I takové věci můžeme po setkání s Bohem vidět jiným způsobem. Kdy vidíme i lidi kolem sebe, kdy jednáme v souladu s Boží vůlí? Máme nějaké úřední hodiny pro náš duchovní život? Ne, píše Pavel, je to „neustále“. Jestliže jsme součástí života tohoto světa, máme „neustále“ zjevovat lidem Boha a jeho vůli. To jde jen v jeho síle, v neustálém spojení s ním.

Matouš 7:7-11: Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

Ježíš nás vyzývá k neustálému hledání a poznávání Boha. V každé situaci, v té dobré i v té špatné. To vyžaduje podle tohoto textu naše úsilí. Opětování vztahu. Vztahu, v němž nám Bůh dává ve skutečnosti mnohem více, než si dokážeme představit. Situace, které prožíváme, kdy nám hoří naše stavby, mohou tak být bránou k něčemu mnohem lepšímu, co nám Bůh chce dát.

1 Tesalonickým 4:16-18: Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Pokud se tohoto příchodu, adventu, nedožijeme, máme zemřít „v Kristu“, pokud se jej dožijeme,.má to být také s ním. Ježíš vykonal na této zemi něco úžasného pro nás, bez nás a máme se potěšovat tím, že pro nás přijde a toto své nádherné dílo dokoná obnovením věčného ráje pro všechny, kteří mu tuto lásku uvěřili. V našem životě dokonce musí shořet ta chatrč, na kterou jsme si zvykli, aby něco nového, mnohem krásnějšího, mohl on sám v našem životě vybudovat. Právě když si myslíme, že je nám Pán nejdál, měli bychom si uvědomit, že právě v této chvíli je nám nejblíže. A buďme radostí, vděční a povzbuzujme se tím navzájem. Amen.