Kázání Ing. Jiřího Nováka ze 14.8.2010

1 Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův.

2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

3 Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.

4 Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?

6 Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.

7 Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:

8 všechen brav a skot a také polní zvířata

9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Co se dozvídáme z předznamenání Žalmu. Například to, že jej složil David, král. A je to jeho první oslavný Žalm v biblické sbírce. Je v první osobě množného čísla, tedy je určen k společnému, bohoslužebnému oslavování. Gatský způsob může odkazovat na hudební nástroj gitíz, který byl něco jako harfa. Může také jít o gat – nápěv, který snad pocházel ze stejnojmenného místa Gatu. A může toto slovo připomínat lis na hrozny, vinobraní, každopádně tedy radostnou událost, radostnou odpověď na Boží stvořitelské zajištění života. Motivem je však více.

v. 4 je pohled na noční oblohu. Možná ozvěna Davidových zkušeností u stád, která pásl pod betlémskou oblohou, když byl mladý pastýř  večer se položí na záda pod ohromnou a hlubokou oblohou. Jeho poetická duše pak dala vzniknout těmto veršům. Říká se mu proto také noční žalm. Tichost noci dává čas k přemýšlení o Božím jménu, Bůh je oslovován Hospodine -Jahveh, pro Hebreje to značí Boha blízkého, Pane jako oslovení Boha, který vykonává veškerou moc, Bůh, který sám dělá všechno. Pohled na nebe zemi dává úžasný pocit Boží vznešenosti.

 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? A když si člověk uvědomuje, že navzdory různým nesrovnalostem Bůh pamatuje na člověka.  Žalmista nečeká na Boží odpověď a neustále si připomíná Boží velkorysost. Vůči Bohu jsme omezeni, ale žalmistu udivuje, že tak málo. Hned člověka napadá, jak to člověku nestačí a jak to dopadlo v zahradě Eden.

 A David se dále diví, jak jsme odlišní od ostatního stvoření. David si připomíná pověření člověka na tomto světě. Jaká je to odvaha a víra Boží vůči nám. A opět je tu připomínka Genesis s jeho poselstvím pro každého z nás, pro každý okamžik našeho života. Žalm končí stejně jako začíná – oslavným refrénem. Pro nás křesťan je připomínku ještě něčeho jiného:

Židům 2:5-9 Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: ‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš? Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou, všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.

I Žalm 8 je o našem Spasiteli Ježíši Kristu. Kromě jeho stvořitelského významu v něm vidíme i spasitelný rozměr – dílo Kristovo, které končí jeho panováním a vládou.

1 Korintským 15: 24-27 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.

Efezským 1:20-23 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Amen.