Kázání Mgr. Luďka Svrčka, 7.8.2010

Luděk Svrček

Matouš 6:33 Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Když slyšíme říkat „Boží království“, většinou si přestavíme novou zemi, to, co očekáváme po druhém příchodu Pána Ježíše. První křesťané také velmi očekávali tento příchod, zdravili se dokonce Maranatha – Pán přichází. Apoštol Pavel také musel ve svých epištolách mnohé vysvětlovat, například v 2. listu do Tesaloniky, že je to Boží věc a že to nemusí být hned. Od té doby křesťané vyhlížejí ten den. Boží království je pro nás tedy zpravidla pohledem na nebe (Zj 21, Jan 14). Co je obsahem Božího království?

Když Ježíš chodil po této zemi, hovořil nejvíce o Božím království – v podobenstvích, obrazech, vyučování (Mat.25, Mar 13 atd.) . Písmo na začátku knihy Skutky apoštolů říká, že i po svém vzkříšení podle Písma poučoval Ježíš své učedníky o Božím království. Co je to Boží království?

První skutečná prosba v tzv. modlitbě Páně zní: přijď království tvé. Ježíš hovoří k Židům o principech, na kterých má být postavena naše modlitba, tedy že i v našich modlitbách má být Boží království na prvním místě. Jako „adventisté“ máme očekávání příchodu (adventus) Božího království „napsané na čele“. Jak často se takto modlíme?

Ježíš v tomto kázání na hoře (Mat 5-7) vysvětluje principy Božího království. Zároveň jinde říká, že není naše věc, kdy přijde. Jako by chtěl říci: to teď není vaše hlavní otázka, ale jde o to, jak teď, nyní svědčit

Římanům 14:17 Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

Boží království nezáleží podle Pavla v hmotných věcech, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti. Obvykle si tyto věci představujeme v oblasti vztahů, ne v oblasti fyzických, viditelných podrobností o nové zemi, nebeské věčnosti. Než vystoupil Pán Ježíš, předcházelo jej kázání Jana Křtitele: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží království! V Ježíši se protrhlo nebe na zem, Boží království mezi nás. Tam, kde byl a je Kristus, tam je Boží království. To bylo pro lidi ohromné, proto také měl Ježíš tolik posluchačů. Tisíce lidí. Proč tam byli, proč tam seděli, poslouchali, proč nešli domů? Dokonce máme zaznamenány případy, kdy zapomněli odejít včas domů a zastihl je hlad či tma. Bylo to tím, že nikdy nemluvil nikdo jako on. Zažívali Boží království. Na vše zapomněli, protože jim bylo dobře s Kristem a prožívali přítomnost jeho království.

Proto také Ježíš říká: Království Boží je mezi vámi. Nebo: přišlo mezi vás Boží království. Naši otcové, když zkoumali toto téma, přišli k myšlence království milosti, doby milosti jako přítomnosti Božího království. Když tedy slyšíme Ježíše se modlit, uvědomujeme si, že se my sami nemodlíme za tento aspekt Božího království, o vztahy mezi námi proměňované Ježíšem, že o ně neusilujeme. Když Pán mluví o světle v tomto světě, mluví samozřejmě o sobě, ale také o nás, jeho následovnících, jeho církvi.

Údajně i z kosmické lodi, z výšky 12 km, je vidět ve tmě plamen svíčky. I naše blikotavé, chabé světélko, může být v tomto světě vidět. protože je to světlo Boží. Spisovatelka a průkopnice církve adventistů Ellen Whiteová napsala divnou věc, že nejprve získáváme lidi pro sebe, pak teprve pro Krista. Dlouho jsem o tomto jejím sporném výroku přemýšlel. Myslím, že to je myšleno právě takto – my jsme Božím světlem, Kristovým nástrojem v tomto světě.

Jeden muž mi řekl: Nesouhlasím s vámi adventisty, nezajímám se o ty vaše náboženské věci, ale připadáte mi jako fajn lidé. Uvědomil jsem si, že i tak může vypadat zvláštní působení Ježíše Krista naším prostřednictvím. Zažít pokoj, naději, které budeme šířit.

Římanům 15:13 Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.

S Ježíšem lidé získávají ve svém životě něco, pro co má smysl žít. Jsme jako adventisté ještě lidem naděje? Modlíme se o příchod Božího království, jak v přítomnosti do našeho života, našich vztahů, tak i ve slávě, v budoucnosti? Máme se dobře, ale nedlužíme něco lidem kolem nás, kteří se tak dobře nemají? Neseme odpovědnost za to, že budeme šířit vůni Božího království dál. Nejde jen o to šířit ji slovem, to má jistě hluboký smysl, ale také atmosférou, prostředím, které kolem sebe vytváříme.

Apoštol Pavel  v listech Korintským připomíná, že jsme „na místě Kristově“, že jsme „ listem Kristovým“ v tomto světě.  Když Ježíš byl o samotě, ostatní jej hledali, scházel jim. Scházíme my také lidem, když s nimi nejsme?

Matouš 7:21-23 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy já prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

Je zvláštní, že právě v závěru kázání na hoře o Božím království je tento text. Říká, že nejde ani tak o to, kdo co říkal, ale kdo jsme, jak skutečně žijeme, působíme, jestli jsme ti praví nebo nepraví učedníci. Pán zde říká věřícím: neznám vás. „Poznat“ ve starověkém myšlení znamená důvěrný vztah. Jde zde tedy o vztah, ne o teorie, ideologie. Vztah k Bohu a k lidem.

Můj přítel, který mi před deseti lety daroval k transplantaci ledvinu a zachránil mi tím život, je malíř natěrač. Jednou mi ukázal sud s bílou barvou, do které vylil lahvičku černého inkoustu. Zamíchal a bílá zůstala bílou. Mnohdy ani nepoznáme, že jsme mimo, že žijeme v hříchu, odloučeni od Boha. Ale projeví se to ve vztahu k našim bližním. Víra je vztah, pokud žijeme s Bohem, prožíváme jeho milost, budeme tuto milost šířit kolem sebe. A to bude druhé lidi přitahovat, měnit.  Pán je tím bude sám proměňovat. To je Boží království.

Kéž by v mém i tvém životě bylo poznat, cítit kousek Božího království, které v Ježíši vstupuje do tohoto světa. Amen.