kázání Petra Staše z  13.2.10

Sk 2,37-38 – jak bychom my dnes rozuměli této výzvě: Obraťte se a čiňte pokání? Dnes nám tato slova připadají nemoderní. Vyvolávají v nás představu sebemrskačství, válení se v prachu, sebeponižování atd. I křesťané se někdy trumfují, kdo je „větší hříšník“, kdo si nejvíce uvědomuje svou hříšnost.

2. Petr 3,9 – Kdy jsi ty, kdy jsem já naposledy prožil pokání? Spíše se my lidé předháníme, posuzujeme navzájem. Ve Starém zákoně hebrejské šúb – pokání je podle některých významů obnova smluvního vztahu s Bohem. Slavnost Večeře Páně je radost z toho, že s Bohem máme zase obnoven vztah. V Novém zákoně máme pro pokání slovo metanoia – změna myšlení – obrácení. Potíž je v tom, že my si představujeme, že myšlení mají změnit spíše ti ostatní, ne já. Někdy se dokonce zahledíme více do Písma než na Boha, na to, co nám chce vlastně říci. Podobně nám někdy Boha, Ježíše Krista, zakryje zdravá výživa, věroučné záležitosti atd. Obrácení ale znamená obrácení k Bohu.

Lidé také často považují Boží shovívavost a trpělivost za slabost. Jsme jako děti. Když nejsme hned potrestáni, bereme to jako tichý souhlas s tím, co děláme, ať je to sebehorší. Někdy jako děti přehlížíme, vůbec si neuvědomujeme, kolik trpělivosti a úsilí mají s námi naši rodiče.Teprve ve vypjatých okamžicích života si uvědomíme, co vše pro nás Pán Bůh dělá, jak mě miluje. A jak touží, abych jeho lásku pocítil a opětoval.

Luk 13,5  Pokání, tolik přehlížené, je přitom otázkou života a smrti  Pokud se neobrátíme k Ježíši Kristu, zahyneme. Je mnoho lidí na světě lepších než jsem já, ochotnějších, obětavějších, pilnějších, ale chybí jim to hlavní – obrácení ke Kristu. Žádné úsilí ani nucení ani sebekázeň nenahradí Boží proměnu mysli, obrácení k lásce jako východisku vztahu k Bohu a lidem.

Zjevení 3,19 – Mnoho lidí se obrátí ke společenství, církvi, krásnému slovu, písním, ale to podstatné je obrátit se k Bohu, k Ježíši Kristu. pokání je jedna z nejhezčích věcí křesťana. Jestliže Jan Křtitel kázal pokání, pak kázal to nejkrásnější. Bůh nechce naše ponížení, naopak, to, že nám ukáže náš stav, nás má zachránit a povznést k důstojnému lidství. Smyslem pokání není člověka přivést k depresi ze sebe, kde se jde oběsit nebo skáče z okna. Ale je to záchrana ze všeho zla, které nás ovládá, tím, že jej poznám a nechám mocného Boha jej ve mně přemoci. To je možné jen obrácením ke Kristu, soustředěním pozornosti na Boha.

Jsme takoví, že vždy půjdeme za tím, co se třpytí, za snem, než za neviditelnou realitou vztahů lásky. To, jak se obracím ke Kristu, je skrytá, intimní záležitost. Nic okázalého. Vejít do svého pokojíku a sám si to s Bohem vyříkat. Tam začíná skrytá, vnitřní, trvalá radost, která mění svět. Bůh vám žehnej. radujme se ze všech věcí, které nám Bůh dává a obracejme se také s radostí a důvěrou k němu. Každý den.