Kázání Luboše Čapka 17.12.11

„Od chvíle, kdy byli naši první rodiče vyhnáni z ráje, až do doby, kdy zemi navštívil Vykupitel, padlí lidé v naději vyhlíželi příchod toho, který měl muže a ženy vysvobodit z otroctví hříchu a smrti. První se o této naději dozvěděli Adam s Evou. Tato naděje na vykoupení nikdy nevyhynula. Od pádu do hříchu na zemi vždy žili lidé, kteří dokázali vírou proniknout skrze závoj přítomnosti a upnou se k příchodu slavné budoucnosti. Skrze Adama, Šéta, Henocha, Metušelacha, Noeho, Šéma, Abrahama, Izáka, Jákoba a mnohé další Hospodin uchovával zjevení své vůle. Tak Bůh vyvolil národ, z kterého měl být světu dán zaslíbený Mesiáš, seznamoval se spásou, která bude dokonána obětí jeho milovaného Syna.“  Lidská historie vypovídá o tom,  že tuto radostnou událost provází těžký a náročný boj mocností dobra a zla. Dopad tohoto boje jakoby stále více zatemňoval světlo, které září člověku na cestu. Ovšem i na to měl a má Bůh řešení, protože on vždy má moc toto světlo ještě více rozsvítít. „V prorockém vidění David předpověděl, že příchod Mesiáše bude – jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země (2S 23,4) -. A Ozeáš prohlásil – jako jitřenka, tak jistě on vyjde (Oz 6,3) -.

Nenápadně a jemně začíná na zemi dopadat denní světlo, proniká temnotou a probouzí k životu. Izajáš uvádí – narodí se nám dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje (Iz 9,5) – .“ „Tato a jim podobná slova posilovala víru těch Izraelců, kteří ve všech dobách spoléhali na Boha. Četli statě o tom, jak Hospodin pomaže Mesiáše k tomu, aby – nesl radostou zvěst pokorným – , pošlel jej – obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně -.“ „Láska k hříšníkům vedla Krista k tomu, že za ně zaplatil výkupné. Nikdo jiný než on nemohl muže a ženy vysvobodit z moci nepřítele. V jeho životě nebyl patrný ani sebemenší náznak sobectví. Boží Syn nikdy nezatoužil po poctách, které tento svět projevuje těm, kdo zastávají vysoké postavení, jsou majetní a talentovaní.“

„Bůh k lidem promluvil lidskou řečí. Hlas Posla smlouvy zazněl přímo uprosřed jeho chrámu. Ten, který je Pravda, přišel oddělit pravdu od lidských výmyslů a srozumitelným způsobem seznámil lidi s plánem záchrany.“ „Jeho smrt i zmrtvýchvstání otevřely brány hrobů pro všechny jeho následovníky. Nás Vykupitel připravil cestu, aby i ten největší hříšník, neubožejší z nejubožejších, nejutlačovanější a nejopovrhovanější mohl mít volný přístup k Bohu Otci.“ Rád bych teď přečetl text Božího slova, ke kterému jsem četl tento úvod a tyto myšlenky. Text se nachází v 1 Timoteově 1,15-17:

„Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života. Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.“ Poselství prvního příchodu, Kristův život, jeho služba a slova, jeho smrt a zmrtvýchvstání měli dopad na život od prvních křesťanů až po ty dnešní. Byli schopni a jsou schopni čelit mnohým těžkostem. Navzdory této síle však mnoho z nich a mnoho z nás upadá, dělá v životě chyby a tak hřešíme. Ovšem je tu však ještě jedno veliké ALE. Přesto, že člověk hřeší, neruší tím tu nejdůležitější zprávu. A to sice, že evangelium, radostná zpráva, je pravda, že je pravdivé. Evangelium, které je nejkrásnějším vyjádřením Lásky. Zkušenost prvních křesťanů, zkušenost naše a zkušenost Pavla to dokazuje. Dokonce až natolik, že mu záleží na tom, aby člověk toto vzal jako seriózní, pravdivé, věrohodné slovo, s kterým nelze nijak než souhlasit. A to je zcela něco jiného, než co se snaží lidem namluvit satan. Jeho silnou zbraní je, že člověk tohoto není hoden.

Zde jsou však slova, která jsou zcela věrohodná. Slova, na kterých je možno postavit svůj život. Protože se v nich skrývá pravda o Bohu. I tak jak to vyjádřil Kristus, když řekl – Já jsem Pravda. Ne to, co se nám snaží namluvit satan a jeho andělé. Že jsme špatní, hříšní, že si nezasloužíme odpuštění, pokoj, očištění. Že není možné dosáhnout věčného života. Že Bůh pouze hlídá naše chyby, aby nás pak mohl podle nich soudit. EGW to vyjádřila takto: „Satan ví, že každý kdo poprosí o odpuštění, bude ospravdlněn, proto hříšníkům neustále připomíná jejich přestoupení a bere jim odvahu předsoupit před Boha. Snaží se, aby jejich nejlepší skutky, vypadaly jako hříšné. Nespočetnými způsoby, jemnými i tvrdými, se snaží dosáhnout jejich odsouzení.“

Nevím jak vy, ale já s tímto v životě mnohokrát bojoval a bojuji. A stejně tak určitě i Pavel. I když říká, že je největší a nejprvnější hříšník ze všech. Nehraje si na hrdinu. Ano čestně přiznává, že takový ve své podstatě je. Ale stále je to nic proti tomu, jak se na tuto věc dívá Bůh. Nezáleží na tom, kdo jsi, nezáleží na tom, z jakého vycházíš prostředí a co tě formovalo, nezáleží na tom, jakou máš národnost, nezáleží na tom, kolik ti je let, jaké máš vzdělání, jak sám sebe vidíš, a co ti našeptává satan, protože zde jsou slova, která si zaslouží tvou plnou pozornost a tvé plné přijetí. Zde jsou slova, po kterých ve svém nitru touží každý člověk. A neexistuje důvod, proč bys je neměl přijmout za své. Protože právě ty budeš dalším příkladem milosti, shovívavosti, odpuštění, lásky, přijetí, očištění, ospravedlnění. Právě ty budeš a jseš důvod, pro který Kristus přišel, a na němž se projeví evangelium. A nebude tím posílena pouze tvá víra, ale i víra ostatních lidí. Bude zjevena pravda o Bohu.

Kristus zemřel proto, aby nás vyvedl z temnoty na světlo. A to, že to tak je, je jednoduché dosvědčit. Ty, já, my jsme toho důkazem. Nejen že Kristus zemřel, on také pro nás vstal z mrtvých. A proto nezáleží na tom, jakou chybu jsi v životě udělal, záleží pouze na tom, že jsi tu, abys přijal od Boha odpuštění, ale také od svých bratrů a sester, přátel a kamarádů a dětí. Evangelium je o Kristu. Evangelium je o tom, že čím více mu rozumíme, tím více si uvědomujeme, že vše je o milosti. Pak člověk nemůže než Boha za toto evangelium chválit. Protože tato pravda bude platit až do druhého příchodu neboť Bůh je nepomíjející, stálý a jediný.

V roce 1517 žil v Anglii reformátor jménem Thomas Bilney. Studoval na Cambridge. V době kdy jiný reformátor Martin Luther přibíjel na vrata kostelu ve Wittenbergu svých 95 tezí, Thomas Bilney právě četl Erasmův řecký Nový zákon, který byl čerstvě vytisknutý. Při čtení narazil právě na text: Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. To zcela zasáhlo a změnilo jeho život. Začal kázat naučení o ospravedlnění z víry získané pouze v Kristu. V roce 1528 byl uvězněn a po dva dny mučen. Své poznání a vyznání tehdy nakonec zapřel. Po několika letech byl však natolik zahanben tím, co udělal, že začal opět kázat o ospravedlnění z víry, a to ještě víc hlasitěji a zapáleněji než předtím. Byl opět zatčen, mučen a nakonec upálen na hranici. To bylo v roce 1531. Takovou sílu má biblická zpráva. Nenechá člověka klidným, neb  oť přináší člověku to, co mu nemůže dát nikdo a nic jiného.

Pokud jsme poznali nebo poznáme, že evangelium je pravda, a současně s tímto poznáním zakusíme Krista, pak nikdy nedovolme, abychom o toto poznání přišli. Pokud chceme prožít evangelium a zažít skutečný dotek Boží lásky, pak právě dnes tak můžeme učinit, skrze poselství slavnosti Večeře Páně. Pojďme tak společně prožívat radost ze spasení…