Vojta PačanMatouš 25,14-30: Jeden člověk si před odjezdem na dalekou cestu zavolal své zaměstnance a svěřil jim svůj majetek. Každému podle jeho schopností: jednomu 5 tisíc, druhému 2 a dalšímu jeden. Potom odcestoval. Zaměstnanec, který dostal 5 tisíc, začal obchodovat a vydělal dalších 5 tisíc. Ten, který dostal 2 tisíce, také sumu zdvojnásobil. Ale ten, kterému byl svěřen jeden tisíc, vykopal v zemi jámu a do ní peníze ukryl. Po delší době se zaměstnavatel vrátil a chtěl, aby mu podřízení předložili účty. První přinesl peníze a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi 5 tisíc a tady máš zisk dalších 5 tisíc.‘ Pán ho pochválil za dobrou práci a řekl mu: ,Osvědčil ses v malém úkolu, proto ti mohu svěřit mnohem víc. A nyní tě zvu na oslavu svého návratu.‘  Přišel druhý a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi 2 tisíce a odevzdám ti 4.‘ – ,Velmi dobře!‘ řekl pán, ‚jsi pilný a spolehlivý. Splnil jsi malý úkol, svěřím ti větší. I tebe zvu na hostinu.‘ Pak skládal účty ten poslední: ‚Pane, vím, že jsi přísný a záleží ti na zisku, ale já jsem měl strach, abych neprodělal, a proto jsem raději peníze zakopal a tady ti je v pořádku vracím.‘ Pán zvolal: ‚Ty lenochu! Ty ničemo! Věděl jsi, oč mi jde. Měl jsi svěřené peníze uložit a vynesly by mně aspoň úrok! Vezměte od něho ty peníze a dejte je prvnímu. Protože tomu, kdo dobře využívá, co mu bylo svěřeno, bude ještě přidáno. Kdo se ani trochu nesnaží, přijde o všechno.  Toho lenocha vyžeňte ven do tmy. Zbude mu jen pláč a pozdní lítost.‘

V podobenství, které jsme právě četli, k nám Pán Ježíš hovoří o duchovních darech, které nám dává. Víte, co jsou duchovní dary? Každému věřícímu Pán Ježíš dává něco, čím může sloužit druhým. Každý v církvi má od Pána Boha nějaký dar – nějaké nadání, něco, čím může potěšit ostatní. Něco krásného, co my ostatní nemáme a co nám dělá radost.

Třeba našim muzikantům dává Pán Ježíš dar hudby. Není to krásný dar? Dělá vám to radost, když hrají? Našim zpěvačkám dává dar zpěvu. Dělá vám radost, když zpívají? Mně dává Pán své slovo pro vás. Máte z toho užitek, když vám kážu Boží slovo? Gábině dává Bůh dar pohostinnosti – těší vás to, když vás po bohoslužbě pohostí dobrým jídlem? Někdo jiný má dar povzbuzovat. Někdo má zase od Boha ten dar, že vidí potřeby druhých lidí a modlí se za ně. A dohromady si všichni navzájem  pomáháme a děláme radost svými dary od Pána. Tak z nás Pán Bůh vytváří svou církev, svou svatou rodinu.

A co myslíte, je to potěšení pro naše muzikanty, že tu mohou svou hudbou chválit Pána? Je to radost pro naše zpěvačky, když vám tu zpívají? Je to radost i pro mě, když vám mohu předat Boží slovo? A byla to radost pro Denisu, když pro nás minule upekla sekanou? Když nám uvádí bohoslužbu? Když na nás doma myslí a modlí se za nás?  Někteří z nás jsou schopnější, líp se učí ve škole, jsou šikovnější. Takovým lidem dává Pán více darů, aby více sloužili. Komu Bůh víc dává, od toho také víc očekává. A tak jsme v dnešním slově četli o Božím služebníkovi, který dostal 5 darů, pět nadání. Jaká to mohou třeba být?

Možná dostal od Boha nadání pro hudbu, k tomu nadání pro zpěv, k tomu nadání pro organizování bohoslužby, k tomu nadání mluvit k lidem o Bohu, k tomu nadání vidět potřeby druhých. A on všechny tyhle dary, všechna tahle nadání používá ve službě Bohu a lidem. Všechna svoje nadání používá v církvi – hraje, zpívá, organizuje, slouží slovem, modlí se s druhými za jejich potřeby – a tím vším přivádí nové lidi k Pánu Bohu. Co myslíte, prožívá při tom ten člověk radost, když vším, co umí, slouží druhým? Mají z něho radost a užitek ostatní? A má z něho radost Pán Bůh?

Máme tu i méně schopného služebníka, který dostal dva duchovní dary, dvě nadání. Třeba umí nějakou cizí řeč, třeba německy, a umí z ní taky překládat do češtiny. A on také naplno používá tyhle svoje Boží dary. Pomůže druhým sehnat práci v Německu, přináší druhým poučení z německých křesťanských knih, překládá je, aby si je mohli přečíst i druzí.

Irmo, bavilo by tě číst německy? Bavilo by tě překládat z němčiny? Ne, protože nemáš tyhle dary. Ale toho, kdo má tyhle dary, to baví. Má z téhle služby radost a přináší tím radost i všem ostatním. Raduje se z něho i Pán Bůh.

Ale máme v dnešním slově i člověka, který dostal jeden dar.  Jedno nadání. Všimněte si, že tu není nikdo, kdo nedostal nic. Každý Boží služebník má nějaký duchovní dar. Bůh mu dal něco, co druzí nemají. Co druzí od něho potřebují. Možná to byl dar povzbuzovat, dodávat odvahu skleslým lidem. Potřebujeme v církvi takový dar? Potřebujeme lidi, kteří nás povzbudí, když máme všeho plné zuby? Kteří dovedou potěšit, když je člověku smutno?

Ale tenhle člověk si nechává svůj dar pro sebe. Může druhé potěšit, může tím potěšit i sebe. A Pán Bůh mu posílá do cesty smutné a skleslé lidi. Aby je potěšil, protože má k tomu od Pána nadání. Ale tenhle služebník nedělá nic. Nikdy nepoužije svůj dar. Co myslíte, může takový člověk prožít v životě radost? Může se radovat z Pána Boha?

Z toho, co v našem vyprávění tento člověk říká, je jasné, že se v životě neraduje. Prožívá jen strach a podezírání. Neraduje se ani z Pána Boha. Má z Něho jen strach a podezírá Ho. Místo, aby povzbuzoval skleslé, nakonec je sám skleslý. K čemu je Pánu Bohu takový služebník? K ničemu. Protože nedůvěřuje Pánu Bohu. A Pán Bůh už nemůže důvěřovat jemu. Nemůže se na tohoto služebníka spolehnout. Nemůže ho použít. Nemůže mu požehnat.

Co s ním udělá? Co udělá Pán Ježíš s nadáním, které ti svěřil, když ho nepoužíváš? Když nikomu nesloužíš? Zase ti ho vezme. A vezme si i tvůj život, protože takový život je k ničemu. Člověk, který si nechává dary od Boha jen pro sebe, je k ničemu. Takový člověk nebude žít věčně.

Každý Boží člověk, každý z nás, má od Boha nějaké nadání k tomu, aby sloužil druhým. Znáš své nadání od Boha? Znáš svůj Boží dar? Víš, jak jej poznáš? Je to služba, která tě baví. Která ti dělá radost. Zeptej se souseda, jaký na tobě vidí dar.

Poznej své obdarování a začni ho používat ke službě. Prožiješ velkou radost. A Pán ti dá další nadání a budeš moci sloužit dalším lidem. A šířit Boží radost. Nepromarni svůj život! Amen.