Šenvert, Kraslická 14
Bůh obrací i utrpení k dobrému
Kázání Vojty Pačana na romské bohoslužbě v sobotu 17.1.2015
Pronásledování vyhnalo křesťany z Jeruzaléma do Judska a Samařska. Tím se naplnila druhá část Ježíšova příkazu, aby jeho učedníci šli ke všem lidem a získávali mu další následovníky. Někdo by si myslel, že tohle by nebyla moc dobrá strategie, ale Pán Bůh věděl, jak rozšířit jeho svaté slovo do celého světa. A ukazuje nám to, že to mělo smysl! Neboť utrpení prvních křesťanů je donutilo vydat se na cestu a hlásat do celého okolí v jiných městech evangelium.
Všichni věřící trpěli tím, jak je Saul pronásledoval a zabíjel s vojáky i ženy a děti křestany. Nechtěl, aby se evangelium rozšiřovalo do celého světa, chtěl všechny křestany zabít. Pán Bůh si nepřeje žádné zlo, ale když už nastane, dokáže každé zlo obrátit v dobro. Ti křesťané, kteří utíkali, aby si zachránili život, roznesli Boží slovo všude, kam přišli. Pán Bůh z jejich utrpení vytěžil dobré výsledky. Pronásledování vyhnalo věřící z jejich domovů, ale s nimi šlo naše krásné evangelium, které hlásali na té cestě utrpení.
Dnes by jsme možná vůbec nevěděli o evangeliu Pána Ježíše Krista, kdyby první křesťané z prvního jeruzalémského sboru neopustili své domovy.
Někdy je nakonec lepší se dostat do potíži, abychom se stali opravdovými křesťany. Jenom tehdy se to dá rozpoznat. Když je nám dobře, nejsme ochotni hnout se kupředu. Nepříjemnosti jsou věci, které by si nikdo z nás nepřál. Ani Pán Bůh si je pro nás nepřeje. Ale Pán Bůh dokáže obrátit jakékoli zlo v naše dobro.
Někdy to dokonce je tak, že dokud neucítíme bolest a strach, tak nám je vše jedno, je nám jedno, kdo jaké má trápení. Myslíme jenom na sebe, na svoje rodiny a děti, v některých případech jenom sami na sebe! Mám pravdu? A tehdy Pán Bůh dopustí na nás i trápení a zkoušky. Sám šel na tomto světě cestou trápení a bolesti. Vychovává nás, aby jsme byli lepší, aby jsme se naučili spoléhat na Něj, ne na sebe. Až budeš příště v utrpení, bolestech, polož si otázku, jestli tě Pán Bůh nepřipravuje pro zvláštní úkol na téhle zemi.
Filip se na útěku před pronásledováním dostal do města Samaří a tam hlásal Krista. Byl jedním z dvanácti apoštolů, ale to nebylo z jeho moci a ducha. To Boží Syn, Pán Bůh, mu dal Ducha svatého, aby uzdravoval a vyháněl démony a kázal Jeho slovo. Pán si ho vyvolil, aby byl Jeho mluvčí plný moudrosti. Aby pomáhal šířit svaté Slovo, i když musel všechno opustit, vzdát se všeho, co on sám miloval.
Filip šel za hlasem, který slyšel svým srdcem, a opustil vše, co mu bylo blízké. V trápení se rozhodl uposlechnout hlas Pána Boha, jednal tak, jak mu Pán Bůh přikázal. Chodil do měst, kde ho vůbec neznali, ale Pán Bůh mu každé to město dal, do kterého přišel. Stoupl si a začal hlásat dobrou zprávu evangelia o spasení hříšníků v oběti Pána Ježíše Krista.
Proč dnes nejme jako Filip, který hlásal, aniž by tam někoho znal? Nikdy v tom městě nebyl, ale on vědel, že tam má Někoho. Šel do neznáma, ale všude tam měl Známého, Kamaráda, Přítele, Spolubydlícího. Měl tam s sebou našeho milovaného Pána Boha. Nebál se, nestyděl se, neměl koho ani proč! Protože byl Kristovo dítě, neměl předsudky, nebál se ani nestyděl se. Dodržoval, co mu Pán Bůh přikazoval.
Proč nejsme dnes stejní jako Filip a další apoštolové, kteří i v trápení milovali mír, pravdu a lásku, milovali Pana Boha? Dělali všechno přesně tak, jak je to Pán Ježíš naučil. A oni to dodržovali. Důležité pro ně bylo to, co měli v Bibli napsané, naplňovali to, co jim Pán přikazoval.
Jak se my dnes můžeme podívat sami sobě do očí, když čteme, jak tito lidé měli velké srdce. A to ne pro svoji rodinu, ale pro národy, pro všechny lidi na tomhle světě ! Nikomu z nich nebylo jedno, jestli se to někdo nedozví, ale právě naopak. Šlo jim o to, aby každý na téhle planetě věděl o našem mocném evangeliu a o Boží pravdě a lásce, že Pán Bůh nás miluje.
Jan 3,16: Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.
Pán Ježíš během své pozemské služby vyhnal mnoho démonů. To jsou pravděpodobně padlí andělé, kteří se připojili na stranu satana. Vzepřeli se proti Pánu Bohu. Satan působí, aby člověk oněměl, přišel o zrak, ohluchnul, nebo to nejhorší, že přijde o zdravý rozum. Nebo ho posedne nenávist a zlo. Tak působí zlo. Tak svádí satan a jeho démoni lidi k hříchu. Ale Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, je mnohem silnější než všechno zlo dohromady. A nabízí každému z nás záchranu z hříchu. A věčný život.
Nejsme dnes i my podobní těm padlým andělům? Taky se proti našemu milovanému Pánu Bohu někdy rouháme, svými slovy i svým životem. Děláme hříchy, neuctíváme Boží přikázání, nejdeme ve stopách našeho Pána Ježíše Krista který se za nás obětoval na kříži.
Možná si říkáte: to jsou jen slova. Ale uvědomte si, že dinosauři tu už dnes nejsou. Že taky zahynuli kvůli zlu. Navždy. To čeká všechny, kteří se staví na stranu zla. Umíme jenom nadávat, jak se nám špatně žije, jak nemáme peníze. Nemáš cigarety, koupíš si cigarety a nemáš potom ani na chleba. A místo sebe potom obviňujeme koho se dá, dokonce i Pána Boha. Chceš obviňovat Pána Boha za to, že ty posloucháš satana, že děláš zlo?
Vzbuď se, vzpamatuj se!! Je tady Pán Ježíš, který tě k tomu nenavádí. Působí na tvé srdce. Zlo působí hodně na chutě, pocity. Touhy a vášně, to je naše slabá stránka. To nás dostává do hříchu a my ten hřích posloucháme. A proto jsme zlí. A dáváme za to vinu druhým neviným lidem.
Místo aby lidé na nás viděli dobrého Boha a jeho lásku, ukazujeme, jak dokážem být zlí. Jako zvířata na porážku jdeme za zlem. Když nás svádí: kup si cigarety, alkohol, drogy… Zlo působí na to, co nám zrovna chybí. I když to ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme a jen nám to škodí!
A zrovna to nemáš, máš na to chuť a jsi jako tupé zvíře, jako otrok, jako vězeň v řetězech svých chutí. Proto se obrať, právě teď, k Pánu Ježíši, aby tě vysvobodil. Odhoď ty řetězy a už se k nim nekdy nevracej! Snad tě Pán ještě zachrání. Vždyť proto za tebe zemřel! Aby ty jsi nemusel zemřít navěky. Abys už teď poznal, co je šťastný život, svoboda a pokoj v srdci. Amen.