Vojta PačanKázání Vojty Pačana na romské bohoslužbě 25.10.2014

Evangelium podle Matouše, kap. 13, verše 1-23: „Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: ,Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš!´

…Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“

Ježíš nám ukazuje přirovnání. V podobenství spojuje svojeSlovo v tomhle světě se setbou. Ježíš mezi námi rozsévá a zasazuje svoje Slovo, aby přineslo užitek, úrodu, radost. A naše srdce přirovnává k hlíně, do které Bůh zasívá své Slovo. Známe, nebo neznáme jak opravdu duchovně jsme závislí na Pánu Bohu? Jak ho ve svém životě nosíme v našich srdcích, nebo jenom o něm mluvíme? Nechceme jen využívat jeho pomoc, jak si sami vymyslíme? Jenom tehdy, když ti je úzko máš bolest, nebo ti někdo z lidi ublížil, rodina, přátelé, děti, tehdy hledáš a voláš našeho Pána Ježíše.

Pán Ježíš ti ukazuje, jak jsi ve svém životě líný a lhostejný ke všemu, co Pán Bůh dává každý den, jsi pohodlný a nic pro to neděláš, aby jsi svůj hříšný a špatný život a osud chtěl změnit. Potácíš se v temnotě zla a necháš se radši ovládnout tím zlým – předsudky, závistí a nenávistí. Záchranu nehledáme. Boží Slovo, Boží království, Boží milost, to je to, co máme hledat. Pozor ale, toto podobenstvi má jeden význam. Nehledejme v tom více jiných záměrů, má pouze jednu hlavní myšlenku.

Proč by rolník rozséval zrno na cestu, do trní nebo na skály? To není obrázek nezodpovědného rolníka, který rozsévá nezodpovědně kam zrovna ho napadne. Rolník, který je velice zkušený, používá vždy stejnou metodu a postup při ručním rozsévaní do velkého pole. Jde polem a rozhazuje jednu hrst zrní za druhou. Chce, aby co nejvíc zrn vyklíčilo a zapustilo kořeny v dobré půdě. Tak jako Pán Bůh chce, aby každému vyklíčilo Boží Slovo v jeho srdci a přineslo užitek a požehnání všem.

Ale některá zrna padnou vedle nebo do méně úrodné půdy. Za to, že některé zrno nepřinese žádnou úrodu, nenese vinu rolník. A on to nevzdává, i když jeho úsilí selže. Pamatuj, ne každé zrno padne do dobré půdy. Tak je to stejné i s člověkem. U někoho se zrno Božího Slova zaseje do srdce, klíčí, zapustí kořeny, krásně roste, žije naším Pánem Bohem a přináší užitek mnoha dalším lidem.

U některého člověka zrno Božího Slova sice vyklíčí v srdci, ale hned uvadne. To znamená, že člověk to slyší, chvíli to vnímá a potom ho to nebaví, zapomene na všechno, co slyšel. A tak je to i s jeho životem, a to je i náš velký problém, Romů, na všechno hned zapomeneme, děláme, že Boží Slovo a Boží cesta neexistuje. A pak nás snadno přemáhá zlo.

A ta třetí cesta je, že se to zrno spálí na slunci, neurodí se, nechytí se, že ten člověk je lhostejný k Božímu slovu i k lidem. Má rád jenom sám sebe a nedá nikomu ani malou šanci a jenom prudí zlo a pomlouvá, nikomu nic nepřeje, jenom sám sobě. A nakonec ho úplně zničí jeho starosti, které sám nikdy nemůže unést, a soecká chamtivost, která ho spaluje jako oheň. Nikdy nemůže být šťastný a spokojený, protože štěstí a spokojenost jsou jen v Bohu a v lásce k druhým lidem.

Proto je tady náš milovaný Pán Ježíš, ten Božský Rozsévač, který nám dává velkou naději, že to, co jsme zkazili, že to, co jsme doposud dělali špatně, může vyřešit. Chce nás zachránit od všeho, co nemá smysl v našich životech, od všeho, co nás trápí v našem srdci.

Žádný člověk ti nemůže zasít do srdce to dobré zrno, jen Pán Ježíš. Žádný člověk ti nemůže pomoci ani poskytnout stálou ochranu před zlem a zoufalstvím, ani ty sám nebo sama to nedokážeš. Nikdo nedokáže změnit tmu a temno, které nosíš ve svém nitru a snažiš se stále rosvítit v sobě světlo. Ale ono pořád zhasíná, nedokážeš si sám pomoc. A když žádáš od druhých lidí pomoc, tak ti ji odmítnu. Ani oni nedokážou rozsvítit to světlo ve tvém srdci, které se tak snaží vroucně rozzářit jako slunce na nebi.
Světlo, které tak vroucně rozsvěcuješ a nedaří se ti to, může rozsvítit náš milovaný Pán Ježíš Kristus, On jediný má to mocné Slovo, On jediný má tu moc ti ze všeho trápení a utrpení, pomoc a rozsvítit světlo, které bude už navěky svítit ve tvém nitru. On jediný ti dokáže dát sílu na nový čistý život.

Nevracejme se do minulosti, minulost se napravit nedá. Nedá se v ní nic změnit. Myšlenky, které nosíme, že tohle jsme mohli udělat, tohle jsme mohli změnit, jsou už jenom vzpomínkou. Nic od toho už nečekej. Zabývej se přítomností a budoucností. To je to pravé, co můžem ve svém životě změnit, co můžeme dobře udělat, co si můžeme naplánovat, co můžeme opatrovat a nechat klíčit ve svém srdci a být spaseni našim Zachráncem – žít s naším milovaným Pánem Ježíšem Kristem v srdci po celý život na téhle zemi i na věčnosti. Amen