Láska k Bohu a hodnota člověka

Kázání Tomáše Kábrta v sobotu 13.9.2014

Matouš 10,34-39: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.  Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“

Proč Ježíš říká takové věci? Jak porozumět těmto velmi drsným slovům? Ježíš zde cituje z Micheáše 7,6-7: „Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje – člověk má nepřátele ve vlastní rodině. Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší!“ Židovské přísloví říká, že „kde je pravda, tam je válka“. Kdo si zamiluje Boha, vystavuje se nepřátelství světa, vlastní rodinu nevyjímaje, otec je kvůli své zbožnosti vystaven pohrdání vlastního syna, matka naráží na odpor své dcery, tchyně na vzdor snachy. Micheáš tento konflikt víry představuje generačně – nová generace pohrdá, protiví se a vzdoruje zbožné generaci starší. Ježíš posouvá tento „božský“ konflikt člověka hlouběji:

– nejde jen o nějaké generační náboženské neshody
– On sám, Ježíš, Boží Syn, je příčina, meč, toho rozdělení, konfliktu
– je příčinou konfliktu i v rodině i v lidském srdci
– je příčinou nepřátelství člověka i sám k sobě (ke svému hříchu, což je počátek pokání)
– proč?

(Exodus 32,29:)
Mojžíš (když přinesl Desatero lidu slavícímu kolem zlatého telete) řekl:
„Vstupte dnes do služby Hospodinu, i kdyby měl každý jít proti svému synu nebo bratru. Tak na sebe dnes přivedete požehnání.“

kdo přilne k Bohu, k Božím zákonům, Božímu slovu a vůli, k Slovu z jiného světa,
vzpírá se zákonům a praxi tohoto světa, zákonům džungle,
a vzpírá se i sám sobě, své duši, své přirozené představě o životě
a právě toto vzepření se světu, i své rodině i sobě samému přináší požehnání
konflikt víry je Boží požehnání!
tak jako vše, co Bůh dělá, je to pro nás, pro naši záchranu
jak to?

verš 37
hoden – axios (od axioó – být pokládaný) – kdo je nebem pokládán za Ježíšova, tedy za spravedlivého, tedy ospravedlněného? Ten, kdo miluje Ježíše nadevše
jako Boží „axiom“ – v soustředění na Ježíše jsme před Bohem „hodni“ spásy, v Ježíši jsme Bohem „hodnoceni“ jako spravedliví, spasení

hoden – základ pojmu hodnota – mít hodnotu
být hoden Ježíše – být ztotožněn s Jeho hodnotou
jak ohodnotil Ježíše Jidáš? 30 stříbrných…
jak ohodnotil Jidáše Ježíš? obětoval za něj svůj život… i za mne a za tebe
v absolutním, nekonečném Bohu má člověk absolutní, nekonečnou hodnotu
– proto ten konflikt – kvůli naší hodnotě
– abychom nepřišli o hodnotu, kterou nám dává jen Bůh
– abychom mohli zažít tu nejvyšší, věčnou hodnotu
– být hoden, hodna Ježíše

Jen jediná osoba má ve skutečnosti nárok na první místo v našem životě – Bůh
Kdo má na prvním místě v životě člověka, dělá z něj nepřítele svého štěstí a spasení (jak snadno se lidské idoly stávají nepřáteli davu – Havel, Obama…)
Když není v našem životě na prvním místě Bůh, trpíme:
– zklamáním (jsme zklamáni z někoho nebo něčeho, do koho nebo do čeho vkládáme větší naděje, než mu náleží,
vkládáme na něco nebo na někoho větší nároky, než může kdy naplnit)
– nesvobodou a strachem (jsme příliš závislí na něčem nebo na někom druhém)
– nedostatkem vlastní hodnoty (nikdo nám neprojeví takovou hodnotu a lásku, jako Bůh)
– srovnáváním s druhými – lepší rodiče, lepší děti, lepší zdraví, lepší postavení, lepší život…
od toho všeho jsem osvobozen, když mám na prvním místě nejvyššího Boha všech, i těch nejlepších, „Pána pánů a Krále králů“, který mě miluje a přijímá

v.38 Když není Ježíš na prvním místě v životě, projevuje se to
– nedospělostí (nezodpovědností) – neschopností „nést svůj kříž“ jako Ježíš
– neschopností sebezapření – nesamostatné, davové chování, „želé“, konformita
– nespokojeností se životem, ztraceností, nesmyslností, prázdnotou – týká se i postavení sebe na první místo

Kdo nesl kříž, byl společností opovrhován, nenáviděn
– následovat Ježíše znamená být společností opovrhován, nenáviděn
– stejně jako on „byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl“ (Izajáš 53:3) „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (v.4)
– následování Ježíše Krista – křesťanství – neznamená prestiž, uznání, okázalost
– následování Ježíše Krista – křesťanství – znamená žít pro druhé a sklízet za to opovržení a odpor
– ne pro slávu svou, své církve, své značky, ale pro slávu Boží

v.39 – „Kdo si chce zachránit svůj život, ten o něj přijde“ bylo vojenské pravidlo v římské armádě – kdo se dal na útěk před protivníkem, byl zezadu (bez štítu) snadný terč a byl zabit
– neustupovat, postavit se čelem konfliktu, štítem (víry) a vytrvat
– soustředit se na velitele, ne na sebe
– jen tak je možné slavně zvítězit, i nad sebou
– jde o život! – časný i věčný – a život je jen v Bohu
– jde o víc než o mne – jde o Boží slávu

„kdo nalezne svou duši, ten o ni přijde“
euriskó – nalézt ve smyslu získat, dosáhnout pro sebe
dnes jsou populární tzv. sebe-řízení, sebe-revoluce, sebe-poznání, v církvi známé jako „osobní rozvoj“, „osobní růst“, „budování charakteru“ atd.
– kdo má na prvním místě sebe, stává se sám sobě nepřítelem

– kdo má naději v tomto časném světě, musí se o ni strachovat, je ohrožená, pomíjivá, a kdo má naději sám v sobě, bude nejvíce zklamán
– doopravdy žijí ti, kdo nemyslí na sebe
– skutečně šťastný a věčný život patří těm, kteří se nezabývají sebou
– požehnaní, spasení jsou ti, kteří jsou „hodni Ježíše“, kteří svou hodnotu vidí v Ježíšově oběti

Amen