Velká noc aneb O pomluvě

Tomáš Kábrt

Kázání Tomáše Kábrta na velikonoční sobotu 31.3.2018

Matouš 26,59-66: Velekněží a celá rada  hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“

Když se dnes díváme na Ježíšův život a soudní proces s ním, říkáme si: Jak je to možné? Jak mohli lidé, věřící lidé, něco tak odporného dopustit, dokonce sami zinscenovat? A dokonce se přitom odvolávat na živého Boha? Jak se to mohlo stát? Jak to, že věřící lidé, ve jménu Boha dělají takové věci? Co je za tím? Kde je příčina? A pátráme-li pečlivě, najdeme zvláštní skrytou věc – pomluvu. Posunutou pravdu. Dnes se říká: alternativní fakta.

Co se skrývá za pádem, odcizením člověka vůči Bohu na počátku v ráji? Pomluva. „Jakže? Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Je to pravda? „Trochu“ posunutá… Co stojí za nesčetným pronásledováním, násilím a popravami nevinných lidí v dějinách? Pomluva. Křivé svědectví. Falešné obvinění. V nedávné a naší době –  nacismus…, komunismus…, rasismus…, xenofobie… Pomluva se nezastaví před ničím. Ohýbá fakta a působí na emoce. Zároveň zůstává v pozadí, skrytá. O to je ničivější.

Někteří odborníci, když se snaží vystihnout dnešní dobu, tak mluví o době post-faktické. Jde o to, že stále více lidí se nerozhoduje na základě faktů, ale na základě emocí. To znamená, že pro tyto lidi není důležité, jestli někdo říká pravdu, nebo jestli lže, ale důležité je, jestli umí vyvolat emoce, které jsou pro tyto lidi rozhodující. Takovíto lidé si neověřují faktickou správnost sdělení, která k nim pronikají a jsou ochotni se na jejich základě rozhodovat právě podle toho, jaké v nich vyvolaly pocity, jak je dokázaly zaujmout, jak korespondovaly s jejich vnitřním naladěním… Ale to, jestli tato sdělení odpovídají skutečnostem, faktům, to pro ně nehraje roli. Proto doba post-faktická.

Díky tomuto fenoménu dnes vyhrávají volby politici zvaní populisté. Ti s tímto fenoménem umí pracovat. A tak se jeden z prezidentských kandidátů, ctihodný emeritní předseda akademie věd, najednou stane pedofilem, zednářem, přítelem  islamistických teroristů atd. A někteří lidé se opravdu podle těchto sdělení rozhodují, koho volit či nevolit. A je tomu tak i zde, v děsivém procesu s Ježíšem.

Jazyk a slova jsou velmi nebezpečné zbraně. Podobně jako všude jinde také v Izraeli patří zlé slovo k nejrozšířenějšímu ze všech hříchů proti Bohem požadovanému vztahu k bližnímu. Kde se podlost a pomluva spojily k falešné obžalobě před soudem, šlo často o život. I Ježíšovi odpůrci hledali proti němu křivé svědectví. Hledali na něho nějakou špínu, nějaké obvinění, něco, čím by ho mohli lidově řečeno sejmout. A nebyli to jen tak někdo – „velekněží a celá rada“ – Zákoníkům, tedy učitelům židovského národa, příslušelo poslední slovo i v právních otázkách. Kvůli Ježíšovi přišli z Jeruzaléma do Galileje, aby zjistili, co si o něm mají myslet. A jejich soud dopadl negativně: “Je posedlý Belzebubem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony” (Mk 3, 22). Byla to pravda?

Geritt van Honhorst, 1590: Ježíš před Kaifášem

Rozhlašovali o Ježíšovi to nejhorší: “Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále” (L 23, 2). Byla to pravda? Taková tvrzení byla pomluvami, sloužícími k tomu, aby Ježíš mohl být vydán soudu. “Prohlašuje se na Mesiáše krále”. Takto chtěli dokázat, že Ježíš si přisvojuje, jak si ve své malosti představovali, politickou důstojnost Mesiáše jako krále Židů – a tím pobuřuje lid v celé Palestině. Tyto pomluvy potom tvořily jádro při Ježíšově procesu. Ale oni ještě nežili v naší době post-faktické, kde je jedno, co je pravda. Potřebovali nějaké svědky, kteří budou osobně ručit za svou výpověď a tímto svým svědectvím předloží usvědčující fakta. A podle Tóry potřebovali najít aspoň dva takovéto svědky, kteří by se shodli, kteří by vypovídali stejně, tedy vznesli stejné obvinění. A to se nějakou dobu nedařilo, protože každý tehdy vypovídal něco proti Ježíšovi, ale každý něco jiného a tato „svědectví“ si protiřečila. To mimo jiné ukazuje, že ten proces s Ježíšem byl sice zmanipulovaný, ale zároveň se musel navenek řídit podle určitých pravidel.

Až se konečně našli dva svědkové, kteří se shodli na tom, že Ježíš údajně řekl: „Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ Ta výpověď se nám dnes zdá být absurdní, proč by Ježíš bořil chrám a pak ho znovu stavěl? Jaký by to mělo smysl? A tady jsme u pomluvy, které se říká dezinterpretace, tedy zkreslení, pokřivený výklad toho, co vlastně Ježíš řekl. Můžeme se jen domýšlet, jestli je tato dezinterpretace úmyslná nebo neúmyslná. Ježíš podle toho, co přináší Janovo evangelium, při „vyčištění chrámu“, když z něho vyhnal obchodníky, tak řekl: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“ (J 2,18). Jeho protivníci mu řekli: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ A evangelista Jan k tomu dodává: „On však mluvil o chrámu svého těla.“

Podle soudobého pojetí bylo lidské tělo chrámem Božího Ducha a evangelista Jan tedy uvádí, že když Ježíš mluvil o zboření a znovu-postavení chrámu ve třech dnech, tak měl zjevně na mysli svou smrt a své vzkříšení. Ale někdo teď používá tato Ježíšova slova jako svědectví proti němu. Jako svědectví o tom, že Ježíš chce zbořit Jeruzalémský chrám a ve třech dnech jej postavit. Je to pravda? Je to pomluva. Nesmysl. Ale má emotivní náboj, hodí se. Tak funguje.

Na každé fámě musí být něco uvěřitelného, jinak by nefungovala. Ježíš chce zbořit chrám a za tři dny ho znovu postavit. Znovu-vystavění chrámu bylo v této době spojeno s příchodem mesiáše a s jeho činností. Jednou z očekávaných rolí mesiáše bylo na základě prorockých textů (Ez 40. – 44. a 47. kap. a Za 6,12.13) vystavět chrám v jeho původní slávě a nádheře. A aby ho mohl mesiáš znovu takto vystavět, musí nejdřív ten stávající chrám zbořit. Protože chrám může stát jenom na hoře Sión v Jeruzalémě, tam kde teď stojí chrám Herodův.

Takže to obvinění, že Ježíš chce zbořit a znovu vystavět chrám je vlastně obviněním z toho, že se vydává za mesiáše. Ježíš JE mesiáš, řecky christos – Kristus. Ale on je jiný mesiáš, než jakého židé v této době očekávali. Tak co na toto obvinění říkáš, Ježíši? Chceš zbořit a znovu vystavět chrám? Jsi mesiáš? Ale Ježíš mlčí. Velekněz vyzývá Ježíše k tomu, aby se hájil, dává mu k tomu prostor. Je tady konkrétní obvinění: „Vydáváš se za mesiáše?“ Když Ježíš řekne, že je mesiáš, tak to nebude odpovídat tomu, co si jeho soudci pod tím představují, ale když řekne, že není mesiáš, tak s jakou autoritou pak vystupuje, káže a odpouští hříchy? Takže Ježíš mlčí a velekněz ho zavazuje přísahou při Bohu živém, aby odpověděl, jestli je Mesiáš.

Vypadá to, že v této době ještě většinu lidí zajímají fakta. Zajímá je, jestli Ježíš je mesiáš nebo není. A ptají se na to přímo jeho. Dneska už to takto často nefunguje. Člověk se o sobě může dozvědět hrozné věci, šílené pomluvy. Už ani ne proto, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ale prostě proto, že pravda není zajímavá, ale ty pomluvy jsou zajímavé, vzrušující. A protože jsou skryté, jejich původ nelze vysledovat a lidé rádi čerpají a sdílí neověřené, ale senzační, vzrušující  informace, tak se realita zamlžuje. O hodnotě informace nerozhoduje její pravdivost, ale její sledovanost a sdílenost.

Kdo si dneska dává práci s tím, aby nezůstával na povrchu zprostředkovaných sdělení a pracně si ověřoval, jak to vlastně je? Aby se zeptal přímo toho, koho se týkají? Může to být náročné, ale nedělat to, znamená zvyšovat vlastní manipulovatelnost. Je jasné, že tento přístup také nahrává různým populistům s různými osobními zájmy, a to i ve sboru, v církvi. Ve skutečnosti jen generují nepravdivé informace a zamořují jimi společenství. Je to způsob, jak lze lidmi účinně manipulovat. A na tom jsou pomlouvači a populisté závislí.

Měl to tehdy velekněz vlastně těžké, když chtěl zlikvidovat Ježíše pomocí justiční vraždy. Sehnat falešné svědky, kteří se budou shodovat na nějaké výpovědi, která pak umožní Ježíše obžalovat a odsoudit. Musel hledat a patrně podplácet a nakonec se to povedlo. Ježíš nám zde je příkladem v tom, že nemanipuluje s informacemi, že se nechce vylhat z toho, z čeho je křivě obviněn.   Buď mlčí, nebo říká pravdu, která mu uškodí. Protože když jej velekněz zapřísahá, aby řekl, jestli je mesiáš, tak řekne, že je, a zároveň představí, co to ve skutečnosti znamená. A musí mu být jasné, že to je představa, která je pro jeho soudce naprosto nepřijatelná.

Kdyby to Ježíš neřekl, nešlo by jej tak snadno veřejně ho odsoudit. Ježíš měl odvahu říct velmi nepopulární pravdu. A byl připraven nést všechny důsledky… Kéž by i v tom byl naším mistrem.

Bůh nakonec ovšem zvrátil všechny zlé plány. Kristova smrt, která měla být vítězstvím pomluv a manipulace, znamenala naopak zneškodnění všech protibožských sil. Došlo ke zvratu. Ze zdánlivé prohry Bůh učinil své vítězství… V celém vesmíru… A bude tomu tak nakonec i v našich životech. Ježíš učil mimo jiné: “Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pomlouvali a pronásledovali mne, i vás budou pomlouvat a pronásledovat” Důvodem je to, že učedníci patří k Ježíšovi a sdílí jeho osud. Protože následují Ježíš, podle jiných měřítek než svět, dostávají se do rozporu se svým okolím. Ježíš nás svým slovem i příkladem připravuje  na tyto zkoušky. Pomluvy a pronásledování pro víru nejsou argumentem proti její pravdě a pravosti. Právě naopak.

To je pro nás velkou posilou právě při pomluvách a pronásledování zvnějšku i zevnitř církve. Děkujme Bohu za sílu, kterou nám dává v těchto protivenstvích. Je to však pro nás i varování, protože vláda zla začíná špatnými myšlenkami a slovy, kterými lze zničit každé lidské soužití. Prosme proto o Boží sílu i na to, aby nás chránila před naším vlastním jazykem.