Co, jak a proč to všechno?

Tomáš Kábrt

Kázání Tomáše Kábrta ke sborovým volbám 21.4.2018

Jan 3,16-17: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.“

Jeden současný autor, Simon Sinek, profesor na Městské univerzitě v Londýně, se ve svém bestselleru „Začněte s proč“ zamýšlí nad tím, proč jsou někteří lidé v našem světě a v našem životě tolik inspirující pro druhé, a jiní ne. Co způsobilo, že lidé jako kazatel Martin Luther King, podnikatel Steve Jobs nebo politik Václav Havel se tak výrazně lišili od svých současníků, kteří nebyli ani méně nadaní, ani méně kvalifikovaní? A objevil tak zvaný zlatý kruh – terč se třemi soustřednými kruhy, vnějším označeným „Co“, středním „Jak“ a středem „Proč“.

Tímto kruhem Simon Sinek  vysvětluje, proč jsou některé organizace a někteří vůdcové tolik inspirující pro druhé a jiní ne. Úplně každý člověk a každá organizace na světě ví, CO dělá – 100 procent z nás. Jen někteří lidé ale ví, JAK se věci dělají. Ať už tomu říkají výrobní technologie, specifická metoda nebo vlastní způsob (u nás přítomná pravda, Ježíšova metoda, sborová misie). Naprosté minimum lidí a organizací se pak zabývá otázkou, PROČ dělají to, co dělají, PROČ to dělají právě takhle. A právě to je to, co je dělá pro druhé inspirujícími. Tím PROČ se nemyslí nějaký zisk, výsledek, ale jaký je důvod, smysl, čemu věří, co je naplňuje? Proč naše organizace (třeba církev, sbor) existuje? Kvůli čemu ráno vstáváme z postele? Proč by to mělo někoho zajímat?

Většina lidí postupuje zvnějšku dovnitř, od věcí zřejmých k těm skrytým. Simon Sinek objevil, že skutečně inspirující lidé a organizace smýšlejí, jednají  a komunikují opačně – zevnitř ven. Většina z nás komunikuje mezi sebou a s druhými tak, že řekneme co děláme, v čem se lišíme nebo co je na nás lepšího a očekáváme určité chování, třeba že se k nám někdo připojí. Ale to není motivující. Motivující, inspirující je začít uvnitř – tím, že vším, co děláme a říkáme, měníme svět v něco nového, věříme v jiný způsob myšlení. Věci měníme tak, že veškerý způsob a metody i to, co děláme, podřizujeme tomu, čemu věříme, co dává smysl našemu životu.

Lidi ve skutečnosti neinspiruje to, co nebo jak to děláme, ale proč to děláme. Čemu věříme. Co dává smysl našemu životu.

Proč je tu tato církev? Proč je v Sokolově tento sbor? Proč tady jsme? Čemu věříme? Jaký to má smysl? Proč to všechno? Podle dnešního textu je odpověď: „Protože Bůh tak miluje svět.“ Protože Bůh tak miluje Sokolovsko. Protože tak Bůh miluje Sokolov. Jsem tu, protože jsem tu tak milován. Ne proto, že jsem tu  souzen, říká náš text.

To, co odlišuje zbožnost Bible od všech ostatních duchovních učení, je to, že se domnívá, že existuje odpověď na otázku, proč. Že ani vesmír ani lidský život tu nejsou pouhou náhodou. Jak řekli všichni velcí myslitelé jako Freud, Einstein nebo  Wittgenstein, víra v jediného Boha se liší tím, že je to víra v to, že život má smysl. A odpovědí na to, jaký je ten smysl, proč žijeme, je podle našeho textu: „Protože Bůh tak miluje svět….“

Jim Le Page, 2017, Požehnán k smrti

V židovství, křesťanství i islámu, které vycházejí z Bible, i v tom našem adventismu je mnoho CO: co je dovoleno, co je zakázáno, co je posvátné, co je sekulární, co je pravé, co falešné. Je zde také hodně o tom, JAK: jak se učit, jak se modlit, jak růst v našem vztahu s Bohem a s ostatními lidmi, jak být spasen atd. PROČ je tu poměrně málo.

V Evangeliu podle Jana říká Ježíš slova, která inspirovala nejvíce lidí v historii: „Protože tak Bůh miluje svět…“ Tato slova mají nesmírné důsledky pro nás, tady, teď. Abychom pochopili, jak zvláštní tato slova jsou, musíme si připomenout, komu a v jaké situaci je Ježíš řekl: Farizejovi Nikodémovi, který přes všechnu svou usilovnou zbožnost, askezi a zásadovost prožíval nespokojenost se svým duchovním životem a Ježíš jej fascinoval, inspiroval.

Ježíš v tomto svém výroku sděluje neochvějnou jistotu, že to, proč přišel, proč dělá to, co dělá a proč říká to, co říká, nakonec změní a inspiruje celý svět. A skutečně nikdo nikdy neinspiroval tolik lidí, jako Ježíš. Protože se vším, co a jak dělal, dělil s druhými o to, PROČ to dělá, proč tomu věří a proč to dává jeho životu smysl. Byl sám s hrstkou svých učedníků, měl zcela bezbrannou  skupinu v posledním zapadákově mocné, kruté a staletí trvající Římské říše. Ale věřil a žil tím, že „Bůh tak miluje svět…“ A touto nádhernou myšlenkou všechny kolem sebe nesmírně ovlivnil a nakonec navždy proměnil celý svět. Žádného jiného vůdce tolik lidí nenásledovalo proto, že museli, ale protože chtěli a chtějí.

Lidé kolem nás dělají a vyznávají růné věci a mají různé zájmy i způsoby jejich naplňování. Své úspěchy či neúspěchy připisují různým silám, kterým obětují svůj čas, schopnosti, celé své životy. Jen málokdo však vidí, jak nesmírně je milován Bohem. A tahle duchovní prázdnota přináší do společnosti frustraci, věčnou nespokojenost a neustálé hledání nepřátel, kdo za to může…. Nevidí Boha jako svého nesmírně miljícího otce. Proč? Protože  takového Boha nevidí na nás? Protože když už nás zahlédnou, vidí jen co a jak děláme, ale nevidí na nás, proč? Nevidí na nás, že „Bůh tak miluje svět“? Proč?

Křesťantví je milostný příběh mezi Bohem a člověkem, často bouřlivý, někdy klidný, často radostný, ale blízký, intimní a svobodný. Jak se to týká světa kolem? Křesťanství nikdy nebylo určeno pouze křesťanům. Už Abrahamovi Bůh  „Buď požehnáním pro druhé“. Křesťané mají být zdrojem požehnání pro svět. Bůh je Bůh všech lidí. A všichni jeho služebníci o tom vždy svědčili – tím, čemu věřili, čím ispirovali. „Protože tak Bůh miluje svět…“ Každý, kdo tomuto věří, je nesmírně významný, protože v jěho životě se celému světu zjevuje nekonečně větší síla, než celý svět.

Byli jsme povoláni, abychom inspirovali svět. Naším posláním je být Božími velvyslanci vůči světu, svědčící o své víře a jejím smyslu. A svět ve svém současném stavu potřebuje toto poselství. Abychom byli věrní naší víře a požehnáním ostatním bez ohledu na jejich víru. To je to, co se nemění světem, ale co samo mění svět.

Nejsme pouze další náboženská menšina. Jsme lidé, kteří vedou své děti k lásce, nikoli k nenávisti. Naše víra ohledně manželství a rodiny mluví o odpovědnosti mnohem více, než o právech. Naše vize vidí zmírňvání chudoby jako duchovní úkol, protože, jak říká Jakub, jak jsou lidem platné vznešené myšlenky, když jsou ponecháni hladoví, nemocní a bez domova. Děláme tyto věci ne proto, že jsme konzervativní nebo liberální, pravicoví nebo levicoví, ale protože věříme, že „Bůh tak miluje svět…“

V těchto dnech se v našem sboru hodně mluví o tom, co a jak dál, co a jak ne, s kým a bez koho, ale příliš málo se mluví o tom, proč. Chceme-li změnit toto město, začněme s tím, proč.