Enoch MartínekText kázání Enocha Martínka ze soboty 22.8.2015 v Sokolově

Sk 19,11: „Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky.“

„Téměř v každé společnosti je mnoho těch, kteří nenavštěvují žádná bohoslužebná shromáždění… Mnozí nemají víru v Boha a ztratili i důvěru k člověku. Váží si však projevů účasti a ochoty pomoci. Vidí-li někoho, kdo bez nároků na světské uznání nebo odměnu přichází do jejich domovů, slouží nemocným, sytí hladové, odívá nahé, utěšuje zarmoucené a všem laskavě ukazuje Toho, který je miluje, dotkne se to jejich srdcí.“ (Cesta ke zdraví str.85.86)

  1. Pavlovo působení v Efezu – Sk 19,8-12: Pavel pak šel do synagogy a tři měsíce tam směle mluvil; hovořil s lidmi a přesvědčoval je o Božím království. 9Když však někteří zatvrzele odmítali víru a veřejně tu Cestu haněli, Pavel se od nich odvrátil. Odvedl učedníky s sebou a každý den pak promlouval v posluchárně jistého Tyranna. 10To se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli Pánovo slovo. 11Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky. 12Lidé dokonce odnášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné; nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli. 
  2. Apoštol Pavel navštívil krátce Efezus na své 2. misijní cestě (Sk 18,19-21), ale na své 3. misijní cestě zde působil okolo tří let (Sk 19,2-41). Pak pokračoval do Makedonie v Evropě.
  3. a) Efezus bylo slavné město, hlavní sídlo řecké oblasti Ionie a později římské provincie v Malé Asii. Toto město bylo od počátku sídlem modloslužebného kultu pohanské bohyně Artemis (obdoba římské bohyně Diany) – naše vyhlídková věž v KV nese její jméno. Chrám pojmenovaný po ní navštěvovali poutníci ze všech tehdy známých zemí světa. Setkávaly se zde jak východní tak i západní kultury a náboženství zde získávalo více orientální charakter – zahrnovalo projevy magie, mystérií a kouzel. V Pavlově době bylo město na vrcholu rozkvětu. Židé měli zde nejméně jednu synagogu. Pavel zpravidla začal své misijní působení návštěvou židovské školy, protože nemohl jen tak opustit svůj vlastní lid. Zatímco jinde se k němu jeho soukmenovci chovali nepřátelsky, zde v Efezu byli shovívavější díky kosmopolitnímu smýšlení, měli k němu jiný přístup a dovolili mu zde delší pobyt.
  4. b) Pavel svou návštěvou splnil slib, že se zde vrátí. Zdejší věřící zatím měli sporadické znalosti o Duchu svatém, o křtu Duchem a duchovních darech a o víře v Krista. Nyní to mohli poznat a zažít duchovní zkušenost plného obrácení.
  5. Pavel však chtěl oslovit i další posluchače. Proč v sobotu? Protože v týdnu byl Pavel v zaměstnání, kdy pracoval svýma rukama (byl samofinancující se misionář). Uspořádal tříměsíční evangelizační kampaň, kdy návštěvníci synagogy měli možnost slyšet jeho poselství o Mesiáši, že Ježíš je Kristus; vysvětlil jim povahu jeho služby a věčně platné zákony jeho království.
  6. a) V reakci na jeho přednášky se posluchači rozdělili na dva tábory – jedni souzněli s jeho kázáním, vedli s ním rozmluvy a očekávali další přesvědčující argumenty o Kristu. Tito lidé byli nakloněni křesťanství.
  7. b) Druhou názorovou skupinu tvořili nevěřící Židé, podobně jako tomu bylo později v Tesalonice. Tito lidé zřejmě vyvolali vůči Pavlovi nenávist a rozeštvali proti němu pohany. Nižší společenské třídy bývají zpravidla více nakloněné vyvolat demonstrace a bouře násilí. Pavel nakonec musel oddělit od sebe tyto dvě skupiny a vytvořil zvláštní shromáždění jen pro křesťany. A to trvalo pak po více jak dva roky.
  8. Pavlova služba uzdravování – Sk 19,11 . Lukáš si všímá takového detailu, když píše o kapesnících, které používal Pavel pro sebe – a které zprostředkovaly nadpřirozené uzdravování. Účinnost těchto nástrojů je srovnatelná s rouchem Ježíše (Mk 5,27.28) a hlínou, kterou použil k uzdravení slepého (Jn 9,6).

a) Pro tato nadpřirozená uzdravení však platí dvě univerzální podmínky nebo pravidla: Boží moc a víra. Hmotná, materiální věc může být mostem mezi dvěma břehy – mezi božskou uzdravující sílou a vírou člověka. Kapesníky a šátky byly pouze nástroje, které se staly zkouškou víry nemocných lidí.

b) Podobně dnes nedílnou součásti evangelizace je zdravotní služba. Poselství o zdraví je pravou rukou evangelia. Proto naše církev podporuje zdravotní misii prostřednictvím klubů zdraví, výstavy zdraví a třeba misijní knihy letošního roku „Pohoda a zdraví – tajemství úspěchu“. Ovšem bez víry by to byl jen formální nástroj bez zjevného účinku. Má-li se stát sborové oddělení zdraví (s aktivitami klubu zdraví apod.) skutečně účinným, je třeba k tomu dvojí – Boží moc a víru. Jak je můžeme získat? Modlitbou a plným nasazením své důvěry v nebeského Lékaře.

  1. c) Když jsme začali přemýšlet o uspořádání výstavy zdraví a o rozšíření týmu spolupracovníků během této celodenní služby (cca 16 ochotných párů rukou), někteří členové navrhovali požádat o spolupráci studenty SZŠ. Můžeme od těchto mladých budoucích zdravotníků očekávat, že se budou modlit a mít víru?

Cc/A to platí i o dalších akcích sboru, jako jsou besídky, koncerty, noc kostelů, přednášky, výstava stvoření apod. Pokud je nebude provázet naše upřímná opravdová modlitba a pevná víra, budou to přinejmenším hezké kulturní pořady, možná se o nich zmíní všímavý novinář s krátkým komentářem v místním plátku nebo v TV. Určitě, i to je pozitivní sdělení pro veřejnost. Ale stále tomu bude scházet zkušenost Sk 19,11. Mimořádné uzdravení. Evangelium je záchranné poselství ke komplexní záchraně člověka. To je cílem osobní služby.

d) V Efezu se někteří exorcisté pokoušeli použít stejné nástroje k uzdravení, ale s jakým výsledkem? Sedm mladíků nejen že nebyli uzdraveni, ale ještě utrpěli zranění a přišli o své tuniky. Tak dopadl pokus o uzdravování bez ryzí víry a pravé Boží moci.

  1. e) V naši zemi působí celá řada spolků a organizací s úmyslem pomáhat lidem se zdravím. Řada z nich je velmi renomovaných a nabízí různé osvědčené potravinové doplňky, metody a léčebné prostředky. Co se týče jejich vybavení, sortimentu výrobků a marketingu nemáme vůbec šanci jim konkurovat. A to v nás vyvolává pocit, že zdravotní poselství musí sdělovat jen vzdělaní odborníci na nejvyšší profesionální úrovni. A následně, když si někteří z nás uvědomují, že tímto lidským i materiálním potencionálem nedisponujeme, ztrácí odvahu a následně i zájem o tuto činnost.
  2. Byl ap. Pavel vyškolený lékař? Byl to znalec Písma a obrácený křesťan, plný víry a odhodlání. Cítil se dlužníkem neobrácených. A měl důvěru, že Bůh použije jeho prostředky k záchraně lidí. V jeho týmu byl lékař Lukáš, ale nečteme, že by on přebíral zodpovědnost za tuto zdravotní misii. Jistě podporoval tuto společnou činnost, modlil se a věřil. Byl to zároveň inspirovaný kronikář, který popsal dějiny NZ církve v knize Skutky.

a) Co potřebujeme k naší misijní práci? Upřímnou modlitbu o projev Boží moci v našich životech i v životech lidí, s kterými se setkáme při výstavě zdraví. A za druhé odvážnou víru, že Bůh je s námi, že požehná naše skromné prostředky a použije i jiné lidi, aby se stali spolupracovníky.

b) To už jsme zažili v nedávné minulosti – kdy ředitel DM velkoryse nám vyšel vstříc a otevřel prostory DM k uspořádání výstavy biblí. A též když pan primátor zaštítil tuto výstavu. Nebo následně ředitelka pobočky krajské knihovny ochotně přijala návrh uspořádat zdravotně-biblické semináře po čtyři pondělní večery v novém přednáškovém sále. A v současnosti pro výstavu zdraví ředitel supermarketu Globus je ochoten zdarma propůjčit prostory u hlavního vstupu a sám se nabízí uveřejnit pozvání pro zákazníky na tento den zdraví přes své propagační noviny. To není jistě náhoda. To je jen potvrzení, že vaše upřímné modlitby a odhodlaná víra nachází odezvu v nebi.

c) A je zde ještě další důvod, proč musíme nést poselství o plném uzdravení v Kristu. Podobně jako kdysi v Efezu i dnes žijeme ve světě plném pověr. Tam kde ustoupila víra do pozadí, tam se vedraly různé šarlatánské organizace a jejich esoterická literatura. Knihkupectví i knihovny jsou dnes přeplněny návody na zaručené zdraví. Ale jen málokdy tam narazíme na celistvé pojetí uzdravení – podle 1 Tes 5,23 – uzdravení těla, duše i ducha. Nosným prostředkem tohoto poselství je program New start-nový začátek. Už v roce 1863 Bůh svěřil adventní církvi toto poselství o zdravotní reformě prostřednictví Ellen Whiteové. To je dlouhá cesta, po níž jsme až dosud došli. Znáte tento její citát?

  • „Do budoucna se nemáme čeho obávat, ledaže bychom zapomněli na cestu, po níž nás až dosud vedl Pán.“
  1. Jak máme evangelizovat v sekulární společnosti?
  2. Zkušenost br. Jana Paulsena (bývalý předseda GK) žijící jako důchodce v Norsku:

„Moje manželka Kari má strýce, který žije na východě Norska. Občas jej navštívíme a on rád se mnou hovoří o víře. Naše rozmluva se vyvíjí přátelsky a dotýká se mnoha témat. Strýc není nějaký obhájce ateismu ani se nestaví nějak vyhraněně k mým křesťanským názorům. Spíše se dá říct, že jeho postoj je pobaveně shovívavý. A možná projevuje určitou lítost, že já jsem zavázán k nějakému věroučnému systému, který v jeho představě se dá zařadit tak trochu mezi pohádky.

  1. a) S tímto typem reakcí lidí v postmoderní a sekulární společnosti se dnes kazatelé a evangelisté často setkávají. Není to zpravidla vyloženě nepřátelský postoj, který by stavěl překážky pro naše svědectví, ani taková reakce, která by naprosto uhasila i poslední jiskřičku zájmu o křesťanství.
  2. b) Je to jednoduše představa, že víra, která aktivně utváří životní styl, se jeví jako cizorodý prvek pro myšlení postmoderního člověka. Pomyšlení, že existuje nějaká nejvyšší základní pravda – pravda, která si činí nárok na naši mysl a na naše chování – se jeví jako absurdní pro toho, kdo je nasáklý kulturou relativismu. A ta nahlíží na bezpodmínečnou morálku s hlubokým podezřením.
  3. Jak lze oslovit takové lidi evangelizačními prostředky, které se zaměřují a specializují na přesvědčivé a účinné představování pravdy přiměřeně založené na Bibli? Co tedy máme dělat, když lidé, které chceme oslovit, mají dvojznačný (ambivalentní) postoj ke koncepci absolutní pravdy? A když tito lidé nepřijímají Bibli v jakémkoli smyslu jako autoritu? Jak by měl vypadat náš misijní přístup? Jak můžeme věrohodně představovat spasení v Kristu lidem, kteří mají hluboce skeptické a humanistické myšlení?“

a) Před několika měsíci Kari (manželka br. J.Paulsena) navštívila speciální výstavu zdraví (Health Expo) ve městě Mjondalen nacházející se 50 km od Oslo. Výstavu pořádala naše církev v prostorách své modlitebny. Tuto událost navštívilo okolo 250 lidí, které přilákala ochutnávka vegetariánských jídel a série seminářů o kontrole tělesné váhy a o výživě.

b) Bylo to překvapivé zjištění, poněvadž v Norsku církevní budovy a kostely především Luteránské církve (ta je financovaná státem) jsou lidmi vnímány jako historické relikty a přežitky minulosti, tedy místa, která slouží vyloženě pro křesťanské bohoslužby, pro křty, svatby, pro pohřební ceremonie a něco podobného. A jiné církve, jako jsou adventisté, mají nádech něčeho cizorodého a často je na ně nahlíženo jako na hrozbu, kde spočívá nějaké nebezpečí.

c) Naše modlitebna v Mjondalen (byla postavena v r.2012) stojí jako nepřehlédnutelná budova v centru města a členové sboru si tam vybudovali určitou pozici komunitního střediska. Na objekt navazuje naše církevní škola, jejíž studenti rovněž přitahují pozornost veřejnosti. Sbor pořádá dvakrát za měsíc páteční tzv. kavárnu, kde se podává za 75 norských korun (12,50 dolarů = cca 250 Kč) vegetariánské jídlo. Rovněž ve středu se tam konají různé semináře, které vycházejí vstříc potřebám lidí žijících v tomto místě. Semináře o finančním poradenství, mentálním zdraví, náboženské svobodě, hledání rodinných předků, fotografování, stejně jako biblické studium.

3. Položme si otázku: jakého jsme ražení, jakou máme mentalitu jako sbor – jsme extroverti nebo introverti? Jsme pro komunikaci otevřenou navenek nebo uzavřenou do sebe vůči svému okolí?

a) Ježíš – Mistr všech misionářů – se modlil v Getsemanské zahradě za své následovníky: Jn 17,15-18;  SNC. Byla to modlitba za zapojení se a angažování se, ne za ústup dozadu a za izolovanost. Ježíš vyzývá své následovníky, aby zamítli v každé době postoj separování se a aby vyvinuli úsilí zapojit se do oslovení světa. Máme co nabídnout? ANO, JISTĚ MÁME. Písmo je nevyčíslitelná hodnota. Jen potřebujeme se lépe seznámit se svým okolím. A pak je pozvat na připravované programy.

b) Sekularismus, prosperita a blahobyt vytvořily vskutku nesmírnou bariéru, o níž se rozbíjí naše kdysi osvědčené metody hlásání evangelia. Není pro nás snadné, jak pro církev, sbor, tak i pro jednotlivce, změnit svůj přístup k lidem, přeorientovat své myšlení a používat takové zdroje, které najdou skutečnou odezvu u dnešní společnosti.

c) Je to výzva k tomu, abychom zaslechli jako společenství pulz doby a opravdu porozuměli zvláštním obavám, nadějím a potřebám, kterým se zabývají muži a ženy okolo nás. Tak jako to dělal ap. Pavel při evangelizaci v Efezu.

Modleme se: Děkujeme, náš nebeský Otče, za dar spasení skrze víru v milost Kristovu. Prosíme o dar víry a dar tvé uzdravující moci jak pro nás jednotlivě zde ve sboru a našem společenství, ale též o dar víry pro naše bližní, s nimiž se chceme setkat při výstavě zdraví i výstavě stvoření. Projev svou zázračnou uzdravující sílu v našich i jejich životech. Dej nám všem i těm, s nimiž budeme v kontaktu v našem okolí, prožít zkušenost podobnou jako Pavel v Efezu. Obrať k sobě hledající lidi v tomto našem městě. Dovol, abychom i my byli toho svědky. Modlíme se o šířící se vliv a rostoucí moc Kristovu. Amen.