Vojta PačanKázání Vojty Pačana na romské bohoslužbě 7.2.2015

Evangelium podle Matouše 5,38-48: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘  Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané(x) nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ 

Už se ti někdy stalo, že tě někdo ponižoval? Už se ti někdy stalo, že ti někdo bezdůvodně nadával? Nenáviděl tě, choval se k tobě nepřátelsky, třeba jen proto, že jsi Rom nebo Romka? Už se nad tebe někdo povyšoval, jen proto, že jsi chudý nebo chudá? Už tě někdo urazil? Už tě někdo uhodil do tváře? Jak jsi se cítil? Jak jsi se cítila?

Obvykle oplácíme „oko za oko a zub za zub“ – nenávist za nenávist, nadávky za nadávky, rány za rány. Když tě někdo urazí, nebo uhodí, chceš mu to vrátit, oplatit. Taky ho urazit, uhodit. A tak pořád dokola – on mě, já jemu. Ale tak je na světě jen víc a víc urážek a ran, víc a víc  zla. Víc nenávisti. Jak se vám žije v takovém světě? Jak se v něm žije našim dětem?

Pán Ježíš, svatý Boží Syn, vyrůstal mezi opovrhovanými lidmi. A často se i k Němu, Spasiteli lidstva, chovali mnozí lidé povýšeně a nepřátelsky. Nenáviděli ho. Opovrhovali s ním. Dokonce ho i bili. Chtěli ho zabít. A nakonec to i udělali. Přestože nikdy nikomu neublížil a jenom lidem pomáhal. Jak myslíte, že se Pán Ježíš cítil, když se k němu lidé tak chovali? Jak na to reagoval? Jak se cítí, když se tak chováme dnes?

Ježíš je smutný z lidí, kteří šíří zlo a nenávist. Je ale smutný i z těch, kteří na zlo a nenávist reagují taky zlem a nenávistí. Protože tím se taky jenom rozmnožuje zlo. Pán Ježíš vidí, jak lidi ovládá pomstychtivost. Vidí, jak lidi touží, aby ponížili a zničili své nepřátele. Se smutkem nás vyzývá, abychom zastavili tohle kolo zla. Abychom se zlým nejednali stejně, jako ten zlý s námi. Abychom zlým lidem nastavili  druhou tvář. Víte, co to znamená? Znamená to nebýt stejný. Ukázat jim jinou tvář. Chovat se k nim jinak, než oni k nám.

Na zlo reagovat dobrem. Jen tak je možné ten koloběh zla přerušit. Jen tak je možné přemáhat zlo dobrem.  

Pán Ježíš připomněl lidem to, co je psáno v Bibli, v knize Přísloví (20,22): „Neříkej: Odplatím zlem za zlo“, (24,29): „Neříkej: Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním“, (24,17): „Neraduj se z pádu svého nepřítele“ (25,21):“Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou“. V celém svém pozemském životě projevoval Pán Ježíš tyto zásady. Přemáhal zlo dobrem. Místo pomsty přinášel požehnání. Z nepřátel si dělal přátele.

Náš Spasitel opustil svůj domov v nebesích, aby přinesl záchranu od hříchu a věčné smrti i svým nepřátelům. I když ho celý život, od kolébky až do hrobu, provázely pomluvy a pronásledování, reagoval na ně jenom odpouštěním a láskou. Ukázal nám jinou tvář. Jak o něm v Písmu svatém prorokuje prorok Izajáš (50,6): „Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním“, (53,7): „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“.

Když Pána Ježíše mučili a přibili na kříž, modlil se a prosil za své vrahy, aby jim Bůh odpustil. Tato modlitba zní dodnes v uších všem hříšníkům, i nám. Jakou úžasnou lásku má náš Bůh. Ježíš věřil, že jeho Otec v nebesích dopustí jen to, co bude pro požehnání světa. Tím se utěšoval ve svém srdci a v tom se máme utěšovat i my. Kdo je naplněn duchem Kristovým, je v Boží náruči. Nepotřebuje se urážet, bát nebo mstít.

Když tě někdo uráží nebo tě uhodí, tvou obranou je mocný Bůh. Nemusíš nic zlého vracet, protože tvou obranou je Kristus. On je soudcem druhých lidí. On sám trestá zlo. Ať na tebe přijde cokoli, přijde to proto, že to Pán Bůh dopustí k tvojí věčné záchraně.

I k záchraně druhých lidí. Nemůže tě zasáhnout nic, co nedovolí náš Pán. „Všechno“, co dopustí, „napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Řím 8,28).

Pán Ježíš přikazuje nám, svým učedníkům, aby jsme nejen neodporovali svým nepřátelům, ale abychom udělali dokonce víc, než se od nás vyžaduje. Kdo miluje Pána Boha, nečeká, až ho někdo požádá o pomoc. Kdo miluje Pána Boha, nedělá pro druhé jen to nejnutnější. Nemodlí se jenom, když je o to požádán. Nepřijde pozdě na bohoslužbu a neodejde hned, jak skončí, pryč. Kdo miluje a poslouchá Pána Boha, ten se sám zajímá o to, co druzí potřebují. Takový člověk se těší na setkání s Bohem a s jeho církví na bohoslužbě. Přemýšlí, jak druhé potěší. Rád s ostatními ještě posedí a promluví. Rád povzbudí ty, kteří mají trápení.

A stejně bychom měli sami přemýšlet o tom, proč nás někdo nenávidí a usmířit se s ním. Sami od sebe přemáhat zlo dobrem. Nečekat, až se stane něco zlého, ale šířit dobro všude, kam přijdeme. Máme se modlit za své nepřátele! Prosit Boha o jejich záchranu. Vždyť jsou to také Boží děti. I za ně náš Pán trpěl na kříži. I je chce zachránit. A nás, kteří jsme to již přijali, chce použít k tomu, aby jeho odpuštění a spásu přijali i další lidé. Aby se z Božích i našich nepřátel stali Boží a naši přátelé. Tak jako Bůh změnil naše srdce, může změnit i jejich.

Náš nebeský Otec chce, aby všichni viděli, jak moc po nich touží.

Žalm 103,13: „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí“. Nemysleme si, že Bůh miluje jen ty lidi, kteří mu slouží. Že na ostatní lidi se Bůh hněvá a proklíná je. To není pravda. Pán Ježíš přirovnává Boží lásku ke slunci:

Evangelium podle Matouše 5,45:“Vždyť Bůh dává svému slunci svítit na zlé i na dobré a déšť posílá na spravedlivé i na nespravedlivé“.

Jedině mocí Boží se střídá léto se zimou, doba setí s dobou sklizně, den s nocí. Působením Božího slova se zelenají rostliny, pučí lístky a rozvíjejí se květy. Všechno dobré, co máme, každý sluneční paprsek, každá osvěžující vláha, každé sousto potravy, každý okamžik života je darem Boží lásky pro všechny lidi. Pro dobré i zlé. Jestliže přijmeme Boží lásku, stanou se z nás také lidi laskaví a přívětiví nejen k těm, kteří se nám líbí, ale i k těm, kteří nás nenávidí, kteří bloudí a hřeší.

Boží děti nejsme, když se tak sami nazveme. Boží děti jsme, když se v nás projevuje Boží povaha. Před Bohem je jedno, jestli jsi bohatý, chudý, mocný, nemocný, jakou máš kůži nebo barvu očí. O tom, že jsi členem Boží rodiny, svědčí jen láska, která zahrnuje všechny lidi. I velcí hříšníci, kteří ale ještě svá srdce úplně nezavřeli před Bohem, ocení laskavé chování. I když snad oplácejí nenávist nenávistí, na lásku odpoví láskou. Jedině Duch Boží uschopňuje člověka oplácet nenávist láskou. Laskavost projevovaná vůči nevděčným a zlým lidem, nezištně konané dobro, to jsou vlastnosti členů nebeské rodiny. Boží děti tak nepochybně ukazují svoje vznešené postavení. To je to, co jsme dnes četli z Písma-

Evangelium podle Matouše 5,48: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“.

 Protože náš nebeský Otec je dobrý i k nevděčným a zlým lidem, protože se snížil, aby nás povznesl, naše povaha se může podobat Jeho povaze a můžeme se jako Boží svatí postavit před lidi i anděly.

Pán Bůh dělá vše pro to, aby jsme se mu mohli podobat. Vykoná toto dílo v životě každého člověka, i ve tvém životě, když se proti tomu nebudeš stavět a nebudeš mařit jeho milost. Pán Bůh nás miluje nevýslovnou láskou. Naše láska vůči němu se probudí v okamžiku, kdy začneme chápat jeho lásku k nám.

 Naše zatvrzelé srdce se stane přístupnější a pokornější, když se nám ukáže Kristova úžasná dobrota a poznáme, jak nás miloval v době, když jsme byli ještě zlí hříšníci.

Hříšník se mění a stává se Božím dítětem. Bůh nepoužívá násilí, ale láskou vypuzuje hřích ze srdce člověka. Láskou mění pýchu v pokoru, nepřátelství a nevíru v lásku a důvěru. S naší vlastní spravedlností, s oplácením zla zlem, nikdy nemůžeme vejít do nebeského království. Buďme dokonalí v lásce, jako je dokonalý Bůh.

 Bůh je láska. Jako slunce vysílá světelné paprsky, tak z Boha vyzařuje láska, světlo a radost na všechny stvořené bytosti. Štědrost je přirozenou Boží vlastností. Nesobecká láska je základním rysem jeho povahy. Boží slávou je prospěch nás, jeho dětí. Jeho radostí je něžná otcovská péče o nás. Vybízí nás, abychom byli právě takoví jako On. Máme šířit světlo a požehnání ve svém okolí, podobně jako je Bůh zdrojem světla, tepla a požehnání v celém vesmíru. Svítit nemůžeme sami od sebe. Osvěcuje nás světlo Boží lásky a naším úkolem je zrcadlit jeho jas. Jestliže přijmeme tuto dokonalost, kterou nám nabízí, můžeme se stát tak dokonalými ve své lidské oblasti, jako je Bůh dokonalý ve své.

 Život dítěte se podobá životu jeho otce. Jsme-li Božími dětmi, narozenými z jeho Ducha, žijeme životem, který vychází z Boha. Ať v nás Boží život vytváří stejnou povahu, jakou má Kristus. Ať se v nás projevuje stejnými činy, jako činil Kristus. Ať se v nás láskou naplní spravedlnost požadovaná zákonem. Ať se už neřídíme svou vůlí, ale vůlí Ducha svatého.

 Amen