Fotografie0554V sobotu 27.12. 2014 se v sokolovské modlitebně církve adventistů uskutečnila první slavnost Večeře Páně místního nového romského křesťanského společenství. Kázání měl Vojtěch Pačan, chlebem a vínem přítomným posloužil emeritní kazatel Pavel Hološ, hudbou a zpěvem slavnost doprovodila skupina Devleskere čhave aven. Kázání Vojty Pačana bylo inspirované biblickým textem z Evangelia podle Jana 13,1-30: „Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.

Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.

Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

…Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“ Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.  … Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.“

Ježíšův učedník Jan nám ve svém Evangeliu zanechal zprávu o tom, jak vznikla bohoslužba Večeře Páně. Sám Pán Ježíš naučil své učedníky  přijímat chleba a víno jako symboly jeho těla a krve. Chleba představuje Boží tělo a také život, který ti Pán Ježíš daroval při stvoření, při tvém narození. Od té doby udržuje tvé tělo při životě. Každý tvůj dech, každý úder srdce, je od Něho. Svým chlebem, jídlem nás udržuje naživu.

Víno představuje svatou Ježíšovu krev, kterou prolil za nás na kříži. Čisté nekvašené víno představuje svatou krev, čistý svatý život Pána Ježíše Krista, který se obětoval za nás. Smrt a odloučení od Boha, které patřily nám za naše hříchy, vzal Ježíš na sebe, na kříž a do hrobu. I když se sám nikdy na nikom neprovinil. A svůj čistý věčný život, který patří Jemu, nabízí nám. Jak úžasný Bůh! Jak nesmírně nás miluje!

Pán Ježíš věděl, že ještě té noci bude zatčen, aby ho zlí lidé mučili a zabili. Ale on myslel na své učedníky. Pozval je na večeři, chtěl jim tím prokázat svou milost a přátelství. Usmířit se s nimi a usmířit i je mezi sebou navzájem. Učedníci se totiž mezi sebou hádali. Mysleli si, že Ježíš použije svou moc pro sebe a brzy se stane králem. A hádali se, kdo bude v nové vládě předsedou vlády a kdo bude jakým ministrem. Čekali, že jim teď Ježíš rozdělí moc nad lidmi. A jaké z toho budou mít výhody pro sebe.

Ale co to? Co to Ježíš dělá? To snad ne! Pán Ježíš přináší vodu, kleká si k jejich špinavým a páchnoucím nohám a začíná jim mýt nohy! Učedníci nic nechápou. Co to má znamenat? To je přece práce pro otroka, pro sluhu, ne pro krále!

Petr rozčileně volá: „Pane, co to děláš?! Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ A jeho Pán a Mistr, klečící před ním na podlaze, se na něj podívá a řekne: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ A když jim umyje nohy, zeptá se jich: „Chápete, co jsem vám učinil?“ Chápete to?

Chápeme to my? Proč Ježíš, Boží Syn, Spasitel světa a Král nebe i země, myje lidem špinavé nohy? Proč to dělá? Ježíš na to odpovídá: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ Dal jsem vám příklad. Takhle vypadá moje království. Království nebes. V Božím království nejde o moc a pocty a výhody. Kdo chce být v království Pána Ježíše, ten se má pokořit. A sloužit druhým. V církvi Pána Ježíše si máme navzájem sloužit jako služebníci. I když trápení a potřeby druhých vůbec nevoní.

Co cítí člověk, když druhému dobrovolně umývá nohy? Může se takový člověk nad druhého povyšovat? Může mu při tom nadávat? Může ho nenávidět? Myli byste nohy někomu, koho nemáte rádi? Pán Ježíš říká: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.“ Jestliže náš Pán a Bůh nám každý den slouží, máme i my Jemu a jeden druhému pokorně sloužit. Tady nikdo není premiérem, ministrem, ředitelem, starostou! V Božím království, v církvi Pána Ježíše Krista, jsou služebníci.

I náš Král je služebník! Sám se tak představil: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“, jak čteme v Evangeliu podle Marka 10,45. Ve službě je totiž pravá radost.

Ježíš pozval na večeři i Jidáše. I když věděl, že Jidáš ho chce zradit. Možná právě proto i jeho pozval. I Jidášovi nabídl smíření a věčný život. I za Jidáše se chystal zemřít. A byl to právě Jidáš, komu sám Ježíš podal jako prvnímu chleba a víno. To byla velká pocta! Ježíš přednostně Jidášovi nabízí odpuštění a věčný život. Chce se s ním smířit a tak ho zachránit.

Zradil jsi ve svém životě Pána Boha? Tak právě tobě nabízí Bůh smíření. Právě za tebe zemřel na kříži, aby tě zachránil pro věčnost. Právě za tebe obětoval své tělo a svou krev. Svůj svatý život za tvůj hříšný.

Jidáš přesto šel a svého Pána zradil. Za peníze udal nepřátelům, kde Ježíše v noci najdou. Kde ho můžou v tichosti zatknout. Kde je při té špinavosti lidé neuvidí. Za třicet stříbrných dovedl vojáky tam, kde se Ježíš modlil. Ježíše ale nezradil jen Jidáš. Když byl zatčen, opustili ho i další učedníci. Petr, když se ho na Ježíše ptali, ho třikrát zapřel. Neznám ho! volal.

Když jim pak došlo, co udělali, oba byli zoufalí. Jidáš i Petr. Jidáš zahodil své špinavé peníze a oběsil se. Nepřijal Ježíšovo nabídku odpuštění a byl ztracen. Myslel si, že jeho hřích je tak těžký, že mu ho ani Pán Bůh nemůže odpustit. Šel a oběsil se. Petr ale nebyl tak pyšný. Ježíšovu nabídku odpuštění a smíření ve svém srdci přijal. A Ježíš ho zachránil. Pro Petra se neobětoval zbytečně. Petr přijal Boží odpuštění a změnil svůj život. Stal se Božím služebníkem.

Ježíš se obětoval i za tebe. Jak na to odpovíš? Budeš jako Jidáš? Odmítneš Boží odpuštění svých hříchů a záchranu? Pak jsi navždy ztracen. Nebo budeš jako Petr? A přijmeš tu nádhernou nabídku od našeho Pána? Tak jako my, kteří mu sloužíme? Pak pro tebe neumíral Pán Ježíš Kristus na kříži nadarmo. Vyznej mu v modlitbě své hříchy a přijmi od něho odpuštění. Přijmi nový život. Přijmi novou radost ze služby Bohu a lidem. To je ta radost, která je hluboko v srdci, která nikdy nepřestává. Amen