Nezabiješ

Kázání Vojty Pačana na romské bohoslužbě v sobotu 1.11.2014

2. kniha Mojžíšova 20,13:  „Nezabiješ“

V našem postupném výkladu Desatera přikázání stojíme dnes před šestým přikázáním, které tvoří jen jedno slovo: Nezabiješ. Tímto přikázáním chrání Bůh lidský život, život každého z nás. Život je Jeho nádherný dar a každý z nás živých je jím obdarován. Miliony a miliardy lidí před námi už zemřely, mnoho lidí po nás se teprve narodí. A vedle tohoto množství zemřelých a dosud nenarozených, kteří nejsou mezi živými, nežijí, nepodílejí se na žádné radosti života, jsme my, živí. Není to nádherný dar? Že právě my tady a teď můžeme být spolu, slyšet Boží slovo, dýchat, radovat se z daru života? A kdo nám tento dar dal? Někteří lidé si myslí, že jim dali život jejich rodiče. Ale opravdu může člověk darovat život? Ne! Je to náš velký a mocný Bůh, který jediný dává život. Nám rodičům svěřuje děti, abychom mu o ně pečovali. Ve skutečnosti jsou to jeho děti, stejně jako my jsme jeho děti. Jako všichni, kdo jsou naživu. Je náš milující Otec. A tak jen Bůh dává život. A jen Bůh má také právo život zase vzít. Toto právo nemá žádný člověk! Kdo sahá druhému na život, ten se dopouští těžkého hříchu proti Bohu. Proto nám ve svém Desateru Pán říká: Nezabiješ.

Ale proč toto přikázání nezní jinak? Někteří lidé si myslí, že by mělo znít jinak: Nezavraždíš. Vražda je přece úmyslný čin, který připraví druhého člověka o život plánovaně, úkladně, schválně. Zabití není úmyslné. Zabití je třeba když někoho neúmyslně srazím autem, nebo na něj něco nechtěně shodím při práci na stavbě. Přikázání „Nezabiješ“ nám ale říká, že Boží člověk nezpůsobí smrt druhého člověka ani neúmyslně. V tomto přikázání jde o pozornost a ohled ke zdraví a životům druhých. Boží člověk dává velký pozor na to, aby nepřipravil druhé o život ani nechtěně, třeba riskantní jízdou svým autem nebo svou neopatrností při práci, porušováním bezpečnostních předpisů. Ty jsou tady přece také na ochranu života – našeho, našich dětí i životů druhých lidí.

Přikázání Nezabiješ nás vede k tomu, abychom pozorně předem přemýšleli, co a jak uděláme. Jestli tím nemůžeme ohrozit zdraví nebo život našich dětí, druhých lidí i sebe samotného. Ano, ani sami sobě nemáme ubližovat. Ani škodlivými zlozvyky jako je kouření, opíjení nebo jiné drogy. To všechno nás zabíjí, i když pomalu. Svým kouřením kuřák pomalu zabíjí nejen sebe, ale všechny, kteří škodlivý dým dýchají kolem něj. Kuřák tak pomalu zabíjí i své vlastní děti! A Bůh říká Nezabiješ. Pán Ježíš Kristus, když vykládal svým učedníkům toto přikázání, šel ještě dál:

Evangelium podle Matouše, kapitola 5, verš 21 a 22: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“

Stejně jako musíme dávat pozor na to, co můžeme druhým způsobit svým autem, svou neopatrností nebo svou lhostejností, stejně máme dopředu přemýšlet o tom, co můžeme druhým způsobit svými neuváženými slovy, nelaskavostí nebo svým hněvem. Ježíš říká, že už ten, kdo se hněvá na svého bratra, je Bohem souzen za hřích zabití. Ježíš vlastně říká, že přikázání Nezabiješ se týká zabíjení vztahu. Týká se nenávisti, hádek a pomlouvání, které zabíjejí vztahy mezi lidmi. Pán Ježíš chce, abychom naše vztahy drželi, pěstovali, budovali. Ne abychom je mezi sebou rozbíjeli a zabíjeli. Protože pak jsme nešťastní i my a všichni, kteří žijí s námi. Jako pravé děti Boží sloužíme v tomto světě smíření, odpuštění a nápravě vztahů. Jak bychom mohli chválit našeho Boha za jeho dar života, za odpuštění a smíření s námi, když bychom si zároveň naše vztahy zabíjeli, neodpustili si a nesmířili se mezi sebou? I tam, kde byl vztah zabitý a je mrtvý, chce dát Bůh své vzkříšení a nový život.

Obraťme se teď k Němu a k Jeho mocnému Slovu, kterým stvořil všechno živé a celé světy. V Jeho moci je také obnovit a oživit vztahy mezi námi. Smiřme se, odpusťme si, co máme proti sobě a podejme si teď navzájem ruku s pozdravem požehnání. Amen