EnochKázání Martina Lindtnera  28.6.2014

„Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.  Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel. Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metuzaléma. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal“ (Genesis 5:18-24). Proč je vlastně napsán jmenný rodokmen v 5. kapitole Genesis? Kvůli Henochovi. Jako rámec, který má zvýraznit právě Henochův život. U všech ostatních jmen praotců je zde uvedeno, že plodil, žil a umřel. Jen u Henocha čteme, že plodil, chodil s Bohem a Bůh si jej vzal. V rodokmenu je Henoch uveden na sedmém místě, což je nejdůležitější číslovka v hebrejském myšlení. Jméno Henoch znamená Zasvěcenec. Zasvětil svůj život Bohu. My se nazýváme křesťané – kristovci. Jsme Boží zasvěcenci. V Kristu jsme zasvětili svůj život Bohu. To  znamená, že se vzdáváme toho, abychom jakkoli určovali směr, formu a cíl našeho dalšího života, kudy povedou naše další kroky, jakým způsobem je prožijeme, dokonce i cíl naší životní pouti necháváme na Bohu.

Židovská tradice si váží Henochova příběhu jako vzoru účinného pokání. V 65 letech prožije narození syna a po této události pak 300 let chodí s Bohem. Na základě této události přehodnocuje svůj dosavadní život. Křesťanská tradice si váží Henochova příběhu jako vzoru víry. (List Židům 11,5-6). To, co nás většinou upoutá na jeho životě, je ten závěr. Že ho Bůh vzal. Ale to, kvůli čemu klade rodokmen takový důraz na Enochův příběh, je jeho chození s Bohem. To je totiž dvakrát zmíněno. Co je dvakrát, to je zvýrazněno. Je zde stejné slovo „chodit“, „prochá-zet se“ s Bohem jako v Genesis 3,8, kde se Bůh „prochází“ po zahradě Eden, v době, kdy člověk překročil Boží instrukce. Adam a Eva se tehdy s Bohem už neprocházeli. Ale Enoch je ten, kdo se znovu s Bohem prochází. V době kdy už není běžné chodit s Bohem (jméno jeho otce je Jered – Sestoupení).  Jsou dvě hebrejské spojky „s“ – „im“ je být s někým na dálku, být s ním názory, myšlenkami, vzpomínkou, možná přímluvnou modlitbou. Ale zde je „et“ – být s někým v těsném spojení.  Henoch splynul s Bohem. Jeho jednání se stalo Božím jednáním. Skrze jeho jednání lze prohlédnout k Bohu. Za jeho skutky už nelze chválit Henocha, ale Boha samého.

Henoch se může pro nás stát inspirací. Víra je procházení se s Bohem ve chvíli, kdy už se s ním prochází málokdo. Víra je držení se s Bohem za ruku. Víra je splynutí s Bohem. Víra se projevuje jednáním, za které lidé nechválí mě, ale Boha. I Večeře Páně je příležitostí pro takové splynutí s Bohem. Když pijeme z jednoho kalichu, zkusme myslet na to, že v nás pak koluje jedna krev, Ježíšova krev,  Jeho přítomnost. Že On touží splynout s každým z nás i s mými spoluvěřícími v lásce.