Šenvert, Kraslická 14
Společenství doby konce
Kázání Tomáše Kábrta ze 7.12.2013
1. List Petrův 4:7-10 – „Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“
„Konec“ (v řeckém originálu telos = cíl, smysl) – jde o očekávaný cíl, účel, výsledek, smysl všech věcí
Ježíš Kristus řekl: „Já jsem alfa i omega, začátek i konec“, On má nade vším a za vším poslední slovo, jako na počátku, tak i na konci. Byl u našeho stvoření a dává konečný smysl našemu životu. A naše křesťanství je následování Krista, nic jiného. Stejně jako náš adventismus, od latinského adventus = příchod, je hnutím pro tak zvanou poslední dobu – soustředění na Krista a jeho příchod. Ellen Whiteová, průkopnice adventismu, napsala před sto lety o souvislosti prvních a posledních učedníků Kristových: „Měli světu představovat Krista. To, co bylo podstatné pro křesťanský život učedníků tenkrát, je stejně důležité i pro nás dnes.“
„rozumně a střízlivě“ (sófronéó – (žít) uvážlivě, rozvážně, zodpovědně, a néfó – opak opilosti, opojení, mámení)
Proč a jak se lidé opíjejí, omámí? Cítí vnitřní prázdnotu a uměle ji (zvnějšku) přehluší. Co následuje druhý den? Kocovina, horší prázdnota než předtím. Rozumnost a střízlivost jsou opakem této povrchní nezodpovědnosti, opak umělé euforie, umělého oživení zvnějšku.
Co následuje po duchovním opojení – vnějším, umělém duchovním oživení? Duchovní kocovina, krize horší než předtím. Petr v souvislosti s poslední dobou před příchodem Krista a jeho věčného království nevyzývá k žádné povrchní euforii či mánii, ale naopak k hluboce vyrovnané, rozumné duchovní střízlivosti, vyrovnanosti. Jak to podle něho vypadá?
„pohotoví k modlitbám“ – protože Bůh oživuje zevnitř, v srdci, při modlitbě. Jen kdo nespoléhá na vnější věci, je hotov naslouchat Pánu. Kdo naslouchá Bohu, je připraven nechat se sám měnit (smysl modlitby) a tak může být Bohu užitečný v jeho díle spásy lidí.
„především mějte vytrvalou lásku“ (v řečtině pro pantón = před vším, agapé ektené – bezpodmínečná láska, vytrvalá, horlivá) – oč jde na 1. místě v době konce? O vytrvalost v lásce. Petr mluví v souvislosti s dobou konce o společenství v lásce. Podobně jako tak zvané Trojandělské poselství z Apokalypsy: „Zde se ukáže vytrvalost svatých“. Uprostřed zlého světa jsou na konci věků lidé vytrvale, přese všechny obtíže a odpor šířící lásku.
„přikryje množství hříchů“ – Vytrvalá láska překonává zlo dobrem. Hříchy neodkrývá, nepranýřuje, nezkoumá, nepitvá, překonává je tím, že je přikryje, i celé jejich množství. Co je přikryté, není vidět, mizí, vidět je naopak to, co přikrývá. Vytrvalá láska je silnější, než množství hříchů a překonává je odpuštěním a dobrem. Bůh vítězí nad zlem svým odpuštěním, milostí a jeho lid je při tom jeho nástrojem. Jak se taková vítězná láska pro poslední dobu projevuje?
buďte „pohostinní“ (řecky filo-xenoi – přátelští k cizím)
– opak xeno-fobie – strachu z cizích). Namísto dnes šířícího se odporu k cizím, lidem jiné barvy pleti, jiného životního stylu, jiného vyznání, jiné kultury, vkusu, jsme vyzýváni k pravému opaku – přátelství k těmto „problémovým“, „nepřizpůsobivým“ apod. To samozřejmě vyvolává námitky – ale vždyť způsobují problémy, pohoršení, jde z nich strach, zápach…. Jako by Petr slyšel naše námitky a hned ke své výzvě o přátelství k cizím dodává: „A nestěžujte si na to!“ Zatímco poslední doba je stále horší, bezcitnější a nepřátelská, vy buďte o to více vstřícní a pohostinní. Bez podmínek, bez námitek.
„každý ať slouží svým darem milosti“ – pro každého má Bůh míso ve svém díle, své zvláštní obdarování a úkol. Pro toto místo ve společenství a úkol ve světě jsi byl stvořen. Byly tu dříve než ty. Je to místo ve společenství věčného Božího království. Je nezastupitelné, jedinečné, jen pro tebe. Místo pro tvou službu Bohu a lidem, místo, jehož nalezením, přijetím a naplněním máš podíl na věčnosti.
3x se v dnešním textu opakuje „druhým“. Je to jeho nejčastější, snad nejdůležitější slovo. Jako Boží služebník jsi tu pro druhé. Ježíš řekl: „Kdo si chce zachránit svůj život, ten o něj přijde“. Zachráněn je život, který nežije pro sebe, ale pro druhé.
„správci“ (řecky oikonomoi = „ekonomové“ – hospodáři) „Boží milosti“. Hospodaříme s Boží milostí, je nám svěřena tato nesmírná vzácnost – Boží milost k investování. Nemáme ji jen pro sebe, není to naše milost, ale Boží milost. Naší zodpovědností, jako lidu doby konce, je Boží milost. Není to nádherné?
„rozmanitost“ (řecky poiskilos = pestrost i nebezpečnost). Rozmanistost má líbivou i kontroverzní tvář. Je krásná a také napínavá, vzrušující, nebezpečná. Vše, co Bůh tvoří, je rozmanité – příroda, lidé, duchovní obdarování, projevy Boží milosti. To, že jsme různí a různě Bohem obdarovaní a vyvolává to napětí, není problém, ale naopak požehnání.
Ellen Whiteová v knize Život naplněný pokojem píše: „Každé soužití lidí vyžaduje sebeovládání, shovívavost a soucit. Jeden člověk se od druhého tak velice liší vlohami, zvyky a výchovou, že naše způsoby nazírání na věci jsou rozmanité. Naše chápání pravdy a názory na životní styl nejsou ve všech ohledech totožné. Neexistují dva lidé, jejichž zkušenosti by byly do všech podrobností shodné.“
V tom, že lidem je dáno žít spolu v různosti pohlaví, generací, temperamentů a povah, je zvláštní Boží záměr a požehnání. Jsme tak nuceni neustále přemýšlet o druhých, což nám znemožňuje soustředit se jen na sebe.
Celá podivuhodná mozaika tohoto dnešního biblického textu o blížícím se „konci všech věcí“ je Božím poselstvím pro nás, Kristovy následovníky v době konce, adventisty očekávající a ohlašující blížící se Kristův advent – příchod: „Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“